Buďte sami sebou

„Buď sám sebou.“ Zní to jednoduše, že? Koneckonců, kdo jiný bys mohl být než sám sebou? Ve skutečnosti je to ale jedna z nejtěžších dovedností, jaké kdy můžeš zvládnout. Právě proto miliony lidí následují dav, přejímají „zdravý rozum“ většiny a tráví život snahou zalíbit se ostatním.

Není to však nemožné. Vezmi si příklad z bestsellerové „anti‑guru“ Sarah Knight – ženy, která moc dobře ví, jaké to je cítit se uvězněný v životě, který sis sám nenaplánoval, a jak to změnit a najít skutečné štěstí.

Klíč? Tři slova: Ty. Dělej. Ty. Jde o to dát své vlastní štěstí na první místo. A to znamená, že je čas přestat nechávat ostatní, aby ti říkali, co bys měl a neměl dělat.

Tak co, když jsou tvé sny „divné“? Tak co, když jsi ty divný? Život je příliš krátký na to, abys řešil, co si o tobě nebo tvých cílech myslí ostatní.

V tomto shrnutí se dozvíš, proč se z tvých „nedostatků“ mohou stát nevyužité super schopnosti, jak dát své vlastní zájmy na první místo, aniž bys byl bezohledný, a co může kočičí záchod udělat pro tvoje duševní zdraví.

Život je plný pravidel. Kromě zákonů a formálních etických kodexů jsou většinou nepsaná a vynucovaná společenským tlakem.

Některá dávají smysl. Například „Netahej své přátele na nevhodných fotkách“ nebo „Neotvírej dveře nahý“ jsou docela rozumná pravidla. Jiná ale moc smysl nedávají. A protože je svět plný puntičkářů, kteří se snaží prosazovat i tato svévolná pravidla, vždycky se najde někdo, kdo ti bude říkat, kdy máš jít na vysokou, kdy mít děti nebo co si máš vzít na večírek.

Porušení takových pravidel tě sice nedostane do vězení, ale může vést k sociálnímu vyloučení. Jenže tady je podstatná věc: hluboko uvnitř nikdo neví víc o tom, kdo jsi a co tě dělá šťastným, než ty sám.

Život podle pravidel ostatních tě může odtáhnout od tvé vlastní intuitivní představy o tom, co potřebuješ dělat. Místo abys žil způsobem, který tě naplňuje, můžeš být tlačen do života na úrovni nejnižšího společného jmenovatele. Začneš potlačovat vlastnosti a zvyky, které se nehodí do představy „normálnosti“ ostatních, a nakonec skončíš nešťastný.

V tomto shrnutí ti pomůžeme z téhle pasti uniknout. Hlavní myšlenkou je naučit se vidět společenská očekávání taková, jaká jsou, a ulevit si od tlaku tím, že odmítneš dodržovat nesmyslná pravidla.

Nejlepší je začít přijetím modelu, který autorka nazývá Mentální přeorganizování – jde o způsob, jak přehodnotit tvoje údajné „nedostatky“. Jde o to „přeprogramovat“ vlastnosti, které společnost označuje za negativní.

Například slovo „šprt“ se často používá jako nadávka. Mentální přeorganizování by naopak tuhle vlastnost popsalo pozitivně – jako „inteligentní“ nebo „vzdělaný“. Podobně je to se slovem „divný“ – je to jen jiný způsob, jak říct „jedinečný“.

Důležité je mít na paměti, že na tom, kým jsi, není nic špatného – problém jsou společenská pravidla, která tě nutí myslet si, že jsi problém ty.

S tímhle v hlavě se pojďme podívat, jak se můžeš začít odklánět od společenských očekávání.

Pokud jsou některá pravidla rozumná a jiná nesmyslná, jak je od sebe odlišit? Jednoduše: pokud ti nějaké pravidlo víc ubližuje, než pomáhá ostatním, je dobré ho zpochybnit.

To staví tři běžné příkazy – „Dělej, co můžeš“, „Buď týmový hráč“ a „Nebuď sobecký“ – do centra pozornosti.

Začněme myšlenkou, že bys měl vždycky podávat maximální výkon. Neustálá snaha jet naplno je vyčerpávající a může mít negativní dopad na tvoje zdraví.

Vezmi si autorku. Léta vstávala za rozbřesku a okamžitě se vrhala do práce. Učila se celý den a dlouho do noci. Na vysoké měla skvělé známky, ale její zdraví se brzy začalo zhoršovat – na krku se jí objevila nevysvětlená bulka, fyzický projev všeho toho stresu a nedostatku spánku.

Neustálé usilování o dokonalost je také jistá cesta ke zklamání. Představ si to takhle: pokud máš v Uberu hodnocení 5,0, jediný směr, kterým se může změnit, je dolů. To naznačuje, že nejlepší je naučit se k sobě být shovívavější a přijmout, že nemůžeš být dokonalý pořád.

Další je myšlenka, že by ses měl „obětovat pro tým“. Řečeno na rovinu – to prostě není pravda. Je naprosto v pořádku dát na první místo své vlastní zájmy.

To ale neznamená být sobec. Starat se jen o sebe a ignorovat ostatní je určitě něco, čemu je dobré se vyhnout. Tady mluvíme o něčem jiném – o tom být „self‑ish“ v autorčině pojetí: zdravě zaměřený na sebe.

Takový člověk se stará o ostatní, ale zároveň se nejdřív postará o své vlastní potřeby, než začne pomáhat druhým. Chápe totiž, že ostatním můžeš pomáhat jen tehdy, když jsi ty v pořádku.

Je to docela intuitivní myšlenka, i když na ni často zapomínáme. Vzpomeň si na bezpečnostní pokyny v letadle. Důvod, proč ti říkají, abys nejdřív nasadil kyslíkovou masku sobě, je jednoduchý: nebudeš schopný nasadit masku svému dítěti, pokud už budeš v bezvědomí.

Nakonec je důležité zdůraznit, že někteří lidé jsou týmoví hráči od přírody, zatímco jiní prostě ne – a to je v pořádku. Pokud ti týmová práce nesedí, nemusíš se kvůli tomu cítit provinile.

Jak jsme v této části viděli, máš plné právo upřednostnit své vlastní zdraví a pohodu. Neexistuje žádný zákon, který by říkal, že se musíš nechat zneužívat ve prospěch ostatních!