Budoucnost kapitalismu

Kapitalismus je základem naší ekonomiky i společnosti. Přesto už od desetiletí po druhé světové válce nefunguje pro většinu lidí. Ačkoli by technologický pokrok měl umožňovat šíření bohatství mezi široké vrstvy obyvatelstva, bohatství vytvářené kapitalismem zůstává v rukou úzké elity.

Výsledná frustrace a nejistota uvrhly naše politické systémy do krize: společnost je polarizovaná mezi levicí a pravicí a na síle nabývají populističtí politici typu Donalda Trumpa. Bez naléhavých změn směřuje kapitalismus ke katastrofě.

V tomto shrnutí najdete analýzu moderního kapitalismu a návrhy pragmatických politických změn, které by mohly zacelit trhliny v našem politicky, sociálně i ekonomicky rozděleném světě. Společným úsilím o vytvoření nového, pevného středu můžeme vybudovat lepší podobu kapitalismu – takovou, v níž se každý cítí ceněn a má možnost vést smysluplný a šťastný život.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč jsou ideologie jako marxismus či libertarianismus nedostatečnou odpovědí na dnešní problémy,
• proč korporátní chamtivost není nevyhnutelnou součástí kapitalismu,
• a jak by morální kapitalismus mohl umožnit prosperitu všem.

V desetiletích po druhé světové válce vytvořil kapitalismus období mimořádného ekonomického růstu, z něhož těžily všechny společenské vrstvy. Po společném úsilí spojenců lidé pocítili nový smysl pro solidaritu a sdílenou národní identitu. To vedlo k ochotě vzájemně si pomáhat a k širokému přijetí sociální demokracie a jejích komunitárních etických hodnot.

Ve Spojených státech byl zaveden New Deal, který přinášel výhody všem – od mladých po staré – a nejbohatší platili přes 80 procent daně z příjmu, aniž by to vyvolávalo zásadní odpor. V Británii byla díky spolupráci labouristů a konzervativců navržena a zavedena liberální Národní zdravotní služba (NHS), poskytující zdravotní péči zdarma v místě čerpání.

Přestože mezi politickými stranami panovaly relativně mírné spory, pilíře, na nichž sociální demokracie stála, začaly postupně praskat. S rostoucí ekonomickou stabilitou se stále více lidí snažilo dosáhnout vyššího vzdělání a postupně se vytvořila nová třída vysoce vzdělaných odborníků, kteří zastávali specializované a dobře placené pozice.

V sedmdesátých letech tito intelektuálové začali čerpat pocit hrdosti spíše ze své profese než z národní identity a stále častěji podporovali levicové i pravicové ideologie zdůrazňující individualismus. Jednou z ideologií, která výrazně ovlivnila politické myšlení, byl utilitarismus. Ten tvrdil, že povinností státu je přerozdělovat výhody ve prospěch těch nejméně šťastných.

Přijetí utilitarismu proměnilo komunitarismus poválečné éry v sociální paternalismus, v němž si stát nárokuje morální autoritu nad svými občany. Současně se v důsledku rostoucích mzdových rozdílů začala práce nekvalifikovaných pracovníků oceňovat méně než práce profesních tříd. V následujících desetiletích tito lidé nadále čerpali svou identitu především z příslušnosti k národu, zároveň však stále silněji pociťovali úzkost z marginalizace.

V důsledku těchto politických a ekonomických proměn se dnes sociální demokracie ocitá v krizi. V posledním desetiletí získalo populistické poselství Donalda Trumpa podporu marginalizovaných mas, sociálnědemokratické strany v zemích jako Německo, Španělsko či Itálie zaznamenaly dramatický propad volební podpory a ve Spojeném království se Labour Party posunula k radikálně levicovým, až marxistickým pozicím.

Z obou stran politického spektra je zřejmé, že současný kapitalismus prospívá jen malé skupině lidí na vrcholu. Namísto udržování nenávistného nacionalismu musíme znovu pěstovat patriotismus – ochotu podporovat vlastní zemi, kterou sdílejí všichni občané.

Stručně řečeno, chceme-li vytvořit systém, který bude fungovat pro většinu, musíme se vrátit ke komunitarismu.

Podle marxistů kapitalismus brání všeobecné prosperitě. Historická zkušenost však ukazuje, že komunismus nedokázal masy z chudoby skutečně pozvednout. Dynastie Kimů v Severní Koreji je jen jedním z příkladů, že komunistické režimy mohou být dokonce více zkorumpované než kapitalistické společnosti.

Autor nepochybuje o tom, že pro prosperitu společnosti potřebujeme decentralizovanou, tržně orientovanou konkurenci. Zároveň však potřebujeme kapitalistický systém, který není řízen chamtivostí.

Místo shora uplatňovaného paternalismu, jenž dominoval posledním desetiletím, potřebujeme to, čemu autor říká sociální maternalismus: stát, který nabízí pragmatická politická řešení namísto ideologických dogmat a podporuje skutečně vlasteneckou komunitu. Takový stát by zajistil, aby občané ve všech ekonomických situacích požívali sociálního respektu.

Sociální maternalismus v podstatě odebírá morální odpovědnost z rukou úzké elity a předává ji širší společnosti, čímž podporuje komunitně založený řád. Namísto toho, aby stát občanům diktoval, co je pro ně nejlepší, umožňuje, aby morální hodnoty předávaly další subjekty – především rodiny. Vzniká tak plynulý řetězec morální podpory od dětství až po produktivní mladou dospělost.

Pokud si kladete otázku, jak by takový systém mohl vůbec vzniknout, je třeba podívat se na změny, které je nutné provést. Problém ideologií, jako je marxismus či libertarianismus, spočívá mimo jiné v tom, že často upřednostňují rozumové konstrukce před hodnotami. A hodnoty, které prosazují, bývají navzájem neslučitelné.

Jen těžko byste například hledali společné hodnoty mezi levicovou politikou Bernieho Sanderse a populistickými návrhy, které prosazoval prezident Donald Trump. Chceme-li vytvořit morální kapitalismus, který bude fungovat pro všechny, musíme se vzdát lpění na ideologiích a začít tvořit politiku založenou na pragmatismu.

Příkladem může být Lee Kuan Yew, první premiér Singapuru. Když se ujal moci, sužovaly tento městský stát v jihovýchodní Asii chudoba a korupce. Tím, že se korupci postavil čelem a důsledně odmítal nepotismus, dokázal Lee proměnit Singapur v jednu z nejprosperujících společností na světě.

Zaměří-li se dnešní vůdci na konkrétní podmínky svých zemí, místo aby mechanicky uplatňovali vzdálené ideologické koncepty, které jen zřídka odpovídají reálným potřebám, budou schopni nacházet řešení, na nichž se může shodnout široká veřejnost.

Jaké praktické politiky však mohou zajistit návrat komunitních hodnot do kapitalismu? Tomu se věnuje další část.