Abychom zachránili všechno, klikněte sem

Ve svém nadšení pro nákup a používání nových technologií často zapomínáme klást si důležité otázky, například: Je tenhle gadget opravdu pro mě přínosný? Jak se naše společnost změní, když ho začne používat každý? Tyto otázky se snadno přehlížejí, ale jsou zásadní.

Parní stroj, rádio, televize, internet – všechny tyto technologie měly hluboký dopad na společnosti, v nichž se poprvé objevily. A totéž bude platit i pro technologie budoucnosti. Proto je důležité dívat se na nové technologie s určitou dávkou skepse, místo abychom pokaždé jen nadšeně jásali nad další verzí iPhonu.

Dnešní společnost by obzvlášť potřebovala silnou dávku střízlivého uvědomění. Právě to se snaží nabídnout tato kniha. Ukáže vám, že naše nejnovější a údajně nejlepší technologie a všechny fantastické věci, které nám mají přinášet, možná nejsou tak skvělé, jak se zdá.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné, proč je podezřelé nemít účet na Facebooku, jak může automatické doplňování ve vyhledávači Google vést k omylům a proč nabídka peněz za darování krve snižuje ochotu lidí zajít na transfuzní stanici.

V průběhu dějin nové technologie usnadňovaly lidem život. Od bavlníkového lisu až po robotická ramena v továrnách vznikla celá řada technologií, jejichž cílem je naše úkoly zjednodušit nebo zcela převzít. Výsledkem je, že lidé dnes mají mnohem méně starostí než před sto lety.

V dnešním světě lemují výrobní linky v továrnách moderní stroje, výroba potravin je téměř zcela automatizovaná a každý rok vznikají nové chytré stroje, které na sebe přebírají ještě více našich povinností. Tento technologický pokrok nejeví žádné známky zpomalení, a vše nasvědčuje tomu, že stroje, zařízení a chytré přístroje blízké budoucnosti nám život ještě více usnadní.

Technologičtí řešitelé – autor je označuje jednoduše jako „řešitele“ – z toho vyvozují, že se správnými technologiemi je každý problém řešitelný a že neexistuje problém, který by neměl „technologické řešení“. I když se některé dnešní potíže mohou zdát neřešitelné, historie ukazuje, že i tyto „nemožné“ problémy lze překonat novými vynálezy.

Například kdysi jsme si mysleli, že lidé nikdy nebudou schopni létat. A přesto vynález letadla náhle umožnil překonávat obrovské vzdálenosti vysoko nad mraky. V podobném duchu nám internet a chytré telefony umožňují být neustále ve spojení s lidmi po celém světě.

Řešitelé jdou ale ještě dál. Věří, že nové technologie nevyřeší jen konkrétní problémy, ale obecně zlepší kvalitu našich životů. Vidí v technologiích nástroj k vylepšení každého aspektu moderní společnosti. Domnívají se například, že můžeme zlepšit naše demokratické systémy tím, že je díky internetu učiníme transparentnějšími, nebo že můžeme pomocí chytrých zařízení potlačit kriminalitu.

Když se podíváme na dějiny technologií, je pochopitelné, proč tomu někdo věří. Jak ale ukážou následující kapitoly, technologie nemusí být odpovědí na všechny naše problémy.

Téměř v každém volebním období se politická debata hemží požadavky na větší transparentnost. Vzhledem k neustálým zprávám o korupčních skandálech není divu, že se volání po otevřenosti dostává do centra pozornosti. Koneckonců, naši politici by měli reprezentovat vůli lidu.

Jak ale takovou transparentnost skutečně zajistit? Řešitelé věří, že politiku k otevřenosti donutí internet. Prakticky všechno, co se na internetu napíše, je někde na serverech archivováno, a protože k těmto informacím má teoreticky přístup každý, domnívají se, že internet, který „nikdy nezapomíná“, přinutí politiky, aby dodržovali svá slova. To by podle nich vedlo k lepšímu politickému rozhodování: politika by se znovu zaměřila na veřejné blaho, nikoli na prospěch těch, kdo jsou právě u moci.

Úplná transparentnost je však velmi obtížně dosažitelná. I když má internet schopnost archivovat sliby politiků, neznamená to, že se tyto sliby automaticky stanou součástí našeho společného povědomí nebo že se vůbec dostanou k širší veřejnosti.

Politici si navíc uvědomují, že všechno, co řeknou na veřejnosti, bude sdíleno a archivováno, a proto se mohou stáhnout do zákulisí – do světa neveřejných porad a rozhovorů na chodbách – aby zabránili médiím a veřejnosti v přístupu ke svým výrokům.

Pokud by nechtěli volit tak skrytý přístup, mohou se uchýlit k taktice, kterou autor označuje jako „zasněžování“ (anglicky snowing). Místo aby informace tajili, jednoduše zaplaví veřejný prostor co největším množstvím nekvalitních a nesourodých dat, a to co nejrychleji a nejšířeji. Z pohledu outsidera je pak téměř nemožné pochopit, co se ve skutečnosti děje.

Nejde o nic nového. Jean-Jacques Rousseau si už v roce 1754 stěžoval, že „knihy a účetní uzávěrky, místo aby odhalovaly podvody, je jen skrývají“.