Zlatá nit

Určitě znáte dávná historická období pojmenovaná podle kovů, které lidé v té době používali – například doba železná nebo bronzová. Proč ale nemáme období pojmenovaná po lnu nebo vlně? Archeologie je v zásadě zaujatá proti textilu, který je ve srovnání s jinými materiály pomíjivý. Přesto však v historických pramenech nacházíme řadu důkazů o výrobě textilu – od starověkých vláken objevených při vykopávkách až po tkalcovské stavy a nástroje na spřádání nití.

Kniha Zlatá nit podrobně ukazuje, jak textil neustále odrážel a umožňoval technologický pokrok lidstva – od starověkých kultur až po náš moderní svět. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak ovce učinily Vikingy mocnými,
• jak ženská práce poháněla ekonomiky,
• a co mají společného skafandry s podprsenkou.

Egypt je známý svým aridním klimatem, které výjimečně dobře uchovává historické doklady. Platí to i pro textilie. Zatímco jinde vydrží několik stovek let, v Egyptě byly nalezeny látky staré až sedm tisíc let.

Nejčastějším typem textilie, který historici v Egyptě objevili, je len. Tento materiál měl ve staroegyptské kultuře výjimečné postavení. Na archeologickém nalezišti v Amarně se ukázalo, že 85 procent z tisíců nalezených textilních zlomků bylo lněných.

Len byl důležitý v mnoha ohledech. Jako cenný, obchodovatelný majetek sloužil jako platidlo při získávání zboží a služeb a postupně se hromadil jako forma uchovávání bohatství. Len byl jedním ze základů egyptské ekonomiky. V řemeslné výrobě se běžně používal na obvazy, obaly i oděvy. Je také velmi dobrým vodičem tepla, takže na pokožce působí chladivě – praktická vlastnost v egyptském podnebí.

Kromě své praktické hodnoty však len hrál klíčovou roli i v egyptských náboženských praktikách, kde byla často důležitá tajemnost a zakrytí. Hluboko v chrámových svatyních byly například kultovní sochy každý den obalovány lněnými tkaninami – kněží to prováděli jako součást jejich uctívání.

Dnes je rozšířený mylný názor, že egyptský pohřební rituál mumifikace byl pouze způsobem, jak uchovat tělo pro posmrtný život. To by znamenalo, že lněné obvazy byly jen obalem pro artefakt skutečného významu – tělo.

Ve skutečnosti to však byly právě lněné obaly, které mumiím dodávaly jejich význam a posvátnost. Složitá technika balení byla vysoce ritualizovaná a tajná. Kněží, kteří tuto práci vykonávali, byli dokonce uctivě nazýváni „mistry tajemství“. Obalování probíhalo ve zvláštní místnosti a kněží se předem rituálně očistili: oholili se, umyli a oblékli si čerstvé lněné oděvy.

Samotný rituál obalování dodával procesu mumifikace význam v mnoha rovinách. Kněží se obvykle snažili vrstvit tkaniny v násobcích tří a čtyř, což byla ve staroegyptské kultuře posvátná čísla. Spolu s textilií se vkládaly i významné předměty, například amulety.

Zdá se také, že lidé během života shromažďovali len určený pro vlastní pohřeb a dávali přednost textiliím, které pro ně měly nějaký osobní či symbolický význam. Například nápis na jedné z lněných tkanin obalujících tělo Ramesse III. označuje její tkadlenou za dceru velekněze – patrně právě proto byla tato látka považována za hodnou tak důležité funkce.

Proces balzamování a obalování proměňoval mrtvé lidské tělo v něco, co bylo naplněno duchovním významem. Kulturní význam textilu však může sahat daleko za hranice náboženství. Může hrát zásadní roli i v diplomacii a umění, jak uvidíme v následující kapitole.

Ve starověké čínské kultuře bylo hedvábí spojeno s mnoha druhy moci. Jeho ekonomický význam byl zřejmý – kolem hedvábí vznikla obrovská průmyslová odvětví. Paláce byly vybaveny zařízeními na jeho výrobu a čínská šlechta se na provozu těchto dílen přímo podílela. Hedvábí sloužilo dokonce jako měna. Jedno starověké vyryté oznámení například uvádí, že kůň a kvalitní hedvábí byly použity k zakoupení pěti otroků.

Hedvábí mohlo být i nástrojem politického nátlaku. Na mongolských stepích byli Číňané ve střetu s kmeny Xiongnu. V rámci diplomatické dohody v roce 198 př. n. l. Číňané navázali s Xiongnu obchodní vztahy a výměnu darů. Nešlo však jen o diplomacii; čínskou strategií bylo využít hedvábí a další luxusní zboží k tomu, aby se Xiongnu postupně stali na Číně ekonomicky i kulturně závislými – a tedy v budoucnu poddajnějšími.

Výroba hedvábí v Číně začíná sběrem kokonů bource morušového a existuje mnoho legend o tom, jak byl tento proces objeven. Jedna z nich přisuzuje jeho původ Xiling, manželce Žlutého císaře, který měl vládnout kolem roku 2600 př. n. l. Podle příběhu spadl kokon z morušovníku – hlavního zdroje potravy pro bource – do šálku Xilingina čaje, kde se rozpustil a odhalil třpytivou hedvábnou nit.

Jak legenda naznačuje, výroba hedvábí byla v Číně tradičně spojována se ženami. Dokonce existuje i božstvo – bohyně bource – které z této souvislosti vzešlo během dynastie Šang (1500–1050 př. n. l.) nebo ještě dříve. Tato bohyně byla často ztělesňována právě v podobě Xiling a dělnice v továrnách v Šanghaji ji uctívaly ještě v 19. století.

Žádný popis významu hedvábí v Číně by nebyl úplný bez příběhu Sui Hui, která žila ve 4. století n. l. Prožila muka odloučení, když ji vláda poslala do vyhnanství v odlehlé poušti. Když si její manžel vzápětí vzal jinou ženu jako konkubínu, její žal a hněv se ještě prohloubily.

Z intenzity těchto emocí vzešlo dílo nazvané Hvězdná míra (Star Gauge). Šlo o tzv. hui-wen shih – reverzibilní báseň, jejíž znaky lze číst zleva doprava i zprava doleva. Hvězdná míra však byla navíc zapsána do mřížky čínských znaků vyšitých na hedvábném panelu, takže pohled čtenáře mohl po textu bloudit v libovolném směru. Tím vznikalo množství různých významů – údajně přes tři tisíce odlišných básní, které se nečekaně stáčely a obracely, což je hlavní důvod, proč je toto dílo tak proslulé.

Lidské úspěchy spojené s textilem se ovšem neodehrávaly vždy jen v rámci jednoho národa, jak ukazují předchozí příklady. V další kapitole uvidíme, jak vlna pomohla Vikingům ovládnout moře.