Zlá krev

Začínající firmy ze Silicon Valley nejsou známé tím, že by propagovaly přednosti svých produktů zrovna v rukavičkách. Tato kalifornská Mekka chvástání si zakládá na nadsazených tvrzeních, bílých lžích a zakořeněné kultuře v duchu hesla „Předstírej to, dokud toho nedosáhneš.“

Pro tyto nafoukané nováčky se věci obvykle vyvíjejí dvěma způsoby. Buď se firmě podaří velký úspěch a navždy změní svět, nebo padne poté, co zakusí porážku na krutém trhu.

Někdy se však věci vyvinou ještě bizarněji.

Na scéně se objevuje Elizabeth Holmesová, charismatická zázračná žena v roláku, jejíž slib revoluce v medicíně přiměl investory, aby se postavili do fronty na financování jejího dítěte: Theranosu.

Když něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, obvykle na tom něco je. Edison z Theranosu nebyl výjimkou. Malý, ultrapřenosný, levný a rychlý přístroj na testování krve, který by dokázal vyšetřit 200 běžných onemocnění, byl oslavován jako „zázračné zařízení“.

Jediný problém? Nefungoval. A tady začíná být tento neobyčejný příběh plný lží, úskoků, podvodů a triků opravdu podivný.

Stejně jako mnoho jiných lidí se Elizabeth Holmesová bála jehel.

Právě tento strach ji přivedl na skvělý nápad – nositelnou náplast, která by pomocí mikrojehel testovala krev pacientů v průběhu dne.

Když něco takového sestrojíte, pomyslela si, nejenže se zbavíte nutnosti používat jehly, ale získáte také zařízení, které bude v reálném čase poskytovat informace o krevních testech a pomůže vám s průběžnou diagnostikou.

V roce 2004 byla připravena začít svůj nápad realizovat. Spolu se Shaunakem Royem, jedním ze svých kolegů ze Stanfordské univerzity, založila společnost Theranos.

Nastal však zádrhel. Dvojice brzy zjistila, že mikrojehly nebudou schopny odebrat dostatečné množství krve. Tehdy začal původní nápad nabírat novou podobu.

Jejich dalším nápadem byl přístroj na testování krve o velikosti kreditní karty, který by odebral několik kapek krve pomocí vpichu. Tento přístroj by pak mohl být připojen k jinému, o něco většímu zařízení, které by provádělo diagnostické testy.

Druhý přístroj o velikosti toustovače by prováděl chemické testy a testy vodivosti, aby se zjistilo 240 běžných onemocnění. Od nedostatku vitaminu D až po herpes a HIV.

Byl to přístroj, který sliboval revoluci ve zdravotnictví – pokud by se ho podařilo sestrojit. Lékařské diagnostické nástroje by najednou měly miliony lidí na dosah ruky.

Dvojice si začala představovat svět, ve kterém by měl každý doma přístroj Theranos. Tisíce životů by byly zachráněny díky včasné diagnostice.

Přístroj by mohl monitorovat hladinu hormonů a předávat informace zdravotníkům každou hodinu nebo denně. Lékaři by pak mohli pacientům doporučit, aby si vzali další prášky nebo zavolali záchranku.

Chudí lidé by najednou měli přístup k levné lékařské péči. Přístroj by přece odstranil potřebu drahých lékařů a zdravotních sester!

Krevní test by se stal něčím, co by si každý mohl nechat udělat, když by byl na nákupu, za maximálně deset nebo dvacet dolarů.

Možnosti se zdály být nekonečné.

Co by se stalo, kdybyste tyto přístroje vyslali například do válečných oblastí nebo je zavedli v polních nemocnicích po přírodních katastrofách? Dokonce byste mohli mít jeden v kufru armádního džípu.

Theranos se pustil do vývoje tohoto zázračného přístroje, který nazval Edison.

Brzy se však dostal do potíží.

Myšlenka použití jediného vpichu byla neuskutečnitelná.

To byl problém – koneckonců tohle byl hlavní důvod, proč Edison kupovat. Ukázalo se však, že pomocí tak malého vzorku krve nelze vyšetřit 240 onemocnění.

Inženýři společnosti se nekonečné hodiny snažili navrhnout speciální mikrokomory, které by krev přemisťovaly. Ale bez ohledu na to, kolik řešení vymysleli, přístroj prostě nemohl testovat více než 80 běžných nemocí.

Pak tu byla otázka přesnosti. Testovaná krev se během screeningu stále více ředila, což zpochybňovalo spolehlivost výsledků.

To nebyly jediné technické problémy.

Edison byl také citlivý na teplotu. Jak by fungoval v různých zeměpisných oblastech s velmi rozdílným klimatem?

Pipety měly tendenci se ucpávat. Během měsíce byly v podstatě nepoužitelné. To znamenalo, že by musel být vyslán technik, aby je vyčistil.

Přístroj měl také problémy s určováním hladiny sodíku a draslíku. Červené krvinky se při odběru vpichem rozpadaly, takže výsledky byly přinejlepším pochybné.

Alan Beams, ředitel laboratoře Theranos, začínal mít pochybnosti.

Přesvědčil vedení společnosti, aby odložilo plány na test HIV. O důsledcích spoléhání se na přístroj náchylný k chybám u tak důležitého testu se nechtěl domýšlet.

Problémy se stále hromadily, ale Theranos nevěnoval ani zdaleka dost prostředků na výzkum a vývoj.

Odborníci přihlížející zpovzdálí byli vůči Edisonu stále skeptičtější.

Zvláště kritický byl Timothy Hamill, místopředseda katedry laboratorní medicíny Kalifornské univerzity v San Francisku.

Do protokolu uvedl, že je nepravděpodobné, že byste byli schopni provést 240 samostatných testů na jediné kapce krve, i kdybyste na řešení pracovali tisíc let.

Ti shovívavější nešli tak daleko, ale přesto tvrdili, že Theranos potřebuje další tři roky výzkumu a vývoje; než uvede své přístroje na trh.