Životní měřítko

Jak často se přistihnete, že bezmyšlenkovitě scrollujete sociální sítě místo toho, abyste pracovali na projektu, který musíte odevzdat? Nebo vás neustále svrbí prsty, abyste si uprostřed rozhovoru zkontrolovali telefon? Pokud je odpověď „příliš často“, nemusíte se děsit. Nejste v tom sami.

Kvůli technologiím a sociálním sítím se naše schopnost soustředit se dramaticky zkrátila. Před deseti lety průměrný zaměstnanec měnil zaměření pozornosti zhruba každé tři minuty. Dnes je to už po pouhých 45 sekundách. A to není všechno – uvádí se, že zaměstnanci kontrolují e-maily více než 70krát denně a na počítači přepínají mezi úkoly přibližně 560krát za den.

Podléhání rozptýlení není škodlivé jen pro produktivitu; negativně dopadá i na naši kreativitu, duševní zdraví a celkovou spokojenost. Naštěstí existuje dobrá zpráva. Nad svou myslí můžete znovu převzít kontrolu pomocí metody „lifescaling“ – přístupu, který pomáhá budovat odolnost vůči rozptýlení, podporuje kreativitu a nasměruje váš život šťastnějším a smysluplnějším směrem.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak znovu získat vládu nad svou pozorností, proč je někdy důležitější ptát se „Proč?“ než „Co?“, a jak skutečně využít sílu pozitivního myšlení.

Pravděpodobně jste už slyšeli, že prvním krokem k uzdravení je přiznat si, že máme problém. Není těžké si všimnout, že mnoho z nás má problém s rozptýlením. A zjevnými viníky jsou technologie a sociální sítě.

Tady přichází ke slovu koncept lifescalingu – autorova metoda, jak znovu získat nejen pozornost, ale i kreativitu a pocit smyslu. Než však začnete pracovat na svém soustředění, je důležité pochopit, že současný stav rozptýlení není náhoda.

Klíčové poselství zní: technologie nás rozptylují záměrně.

Zamyslete se nad množstvím zařízení, která máme k dispozici, a nad všemi aplikacemi a sociálními platformami, které používáme. Firmy, které za těmito technologiemi stojí, mezi sebou soutěží o naši pozornost – a dělají to prostřednictvím tzv. přesvědčivého designu. Jde o způsob navrhování produktů, který cíleně využívá naše slabiny a ovlivňuje naše chování.

Typickým příkladem přesvědčivého designu jsou notifikace na sociálních sítích. Jako lidé jsme nastaveni na sociální reciprocitu – očekáváme, že ostatní budou na naše pozitivní jednání reagovat podobně. Vzpomeňte si, jak lidé přijímají komplimenty a cítí potřebu je oplatit. Oznámení o „lajcích“ u našich příspěvků nebo nové zprávy tuto potřebu reciprocity přímo oslovují. Když je vidíme, jsme motivováni znovu se přihlásit, zkontrolovat, kolik lajků nebo zpráv jsme dostali, a reagovat.

Není tedy divu, že vydržíme jen pár minut, než znovu sáhneme po telefonu. Jenže má to i druhou stránku. Rozptýlení, která nám technologie nabízejí, často sami vítáme. Když čelíme náročným úkolům, práci, kterou nemáme rádi, nebo nepříjemným pocitům, jako je úzkost či osamělost, únik do digitální nory nabízí dočasnou úlevu.

Ať už jsme do rozptýlení vmanipulováni, nebo se k němu uchylujeme dobrovolně, následky jsou podobné. Hlavní problém? Neustále přepínáme mezi prací a digitálním světem aplikací a sociálních sítí. Naše mozky však mají omezenou kapacitu pro soustředění i výkon. Když tedy přepínáme úkoly nebo se snažíme dělat více věcí najednou, výrazně klesá šance, že něco uděláme opravdu kvalitně. Výsledkem je ztracený čas a nekvalitní práce.

To navíc oslabuje naši pozornost a paměť, zvyšuje hladinu stresu a ztěžuje kreativní myšlení. Dobrou zprávou je, že proti rozptýlení a jeho dopadům na naše myšlení lze bojovat. V následujících kapitolách se podíváme, jak na to.

Představte si, že jedete na důležitou schůzku a cestou se vám porouchá auto. Naštěstí zastaví jiný řidič a nabídne pomoc. Chvíli se hrabe v motoru a voilà – auto znovu nastartuje. K mechanikovi s ním sice stejně budete muset, ale rychlá provizorní oprava vám umožní dorazit včas na schůzku.

Poučení? Ne každý problém lze vyřešit okamžitě, ale krátkodobá řešení mohou dobře posloužit. A když je problémem nedostatek soustředění a nízká produktivita, těmito krátkodobými řešeními jsou tzv. hacky pozornosti.

Klíčové sdělení zní: chytré „hackování“ pozornosti může okamžitě zvýšit vaši produktivitu.

Hackování pozornosti je prvním krokem ke zlepšení života – pomáhá vám znovu se učit soustředit. První takový hack se zaměřuje na překonání prokrastinace. Pokud jste někdy raději uklidili celý byt, než abyste se pustili do práce, víte přesně, o čem je řeč.

Možná si ale neuvědomujete, že odkládáte práci proto, abyste se vyhnuli nepříjemným pocitům – například úzkosti z vlastních profesních schopností. Jenže prokrastinace vám bere čas, který na práci máte, a tím negativní pocity ještě zesiluje.

Abyste prokrastinaci omezili, změňte způsob, jakým přemýšlíte o svém seznamu úkolů. Místo abyste se soustředili na to nepříjemné, zkuste myslet na to, co získáte, když úkol splníte. Muhammad Ali, jeden z největších boxerů všech dob, trénink nesnášel. Zvládal ho tím, že si opakoval: „Trp teď a zbytek života budeš žít jako šampion.“

Jakmile změníte nastavení své mysli, můžete přidat i praktické kroky, které vám práci usnadní. Začněte tím, že si úkoly s nejvyšší prioritou naplánujete na dobu, kdy máte nejostřejší mysl – obvykle na ráno. Studie Montrealského neurologického institutu, která analyzovala téměř 10 000 snímků z magnetické rezonance, ukázala, že mozek se v průběhu dne doslova „zmenšuje“ a do své plné velikosti se vrací až po kvalitním nočním spánku.

Proto začínejte den nejnáročnějšími úkoly a ty jednodušší si nechte na později. Během práce vypněte všechny notifikace na svých zařízeních. Výzkumy ukazují, že pokaždé, když sáhnete po telefonu, prodloužíte dobu potřebnou k dokončení úkolu v průměru o 25 procent.

Odložit telefon ale neznamená neodpočívat. Naopak – práce v kratších blocích s plánovanými pauzami produktivitě prospívá. Osvědčenou metodou je technika Pomodoro, která dělí práci na 25minutové úseky oddělené pětiminutovými přestávkami.

Aby vás tyto pauzy skutečně dobily, věnujte se v nich něčemu, co vám dělá dobře: protáhněte se, krátce se projděte nebo si zavolejte s blízkým člověkem.