Vychováváme sebejisté a bezpečně připoutané dítě

Být novým rodičem přináší řadu výzev. Může to být nesmírně naplňující, ale zároveň i zdrojem velké úzkosti. Mnozí rodiče se snadno obviňují za sebemenší chybu a mají pocit, že jsou hrozní, pokud nedokážou s úsměvem uspokojit každou potřebu svého dítěte. Jenže to, že jste rodič, ještě automaticky neznamená, že jste odborník na péči o děti.

Naštěstí existuje řada odborníků, jako jsou autoři Kent Hoffman, Glen Cooper a Bert Powell, kteří se péči o děti profesně věnují a mohou vám být oporou v mnoha náročných chvílích rodičovství. Specializují se na teorii citové vazby (attachmentu) a na vytváření zdravých vztahových pout mezi pečujícími osobami a dětmi. Taková pouta snižují hladinu stresu dítěte a zároveň podporují jeho zdraví a bezpečí.

Autoři vytvořili také užitečný model nazvaný „Kruh bezpečí“, který názorně ukazuje, jaké potřeby dítě má – jak ve chvílích, kdy se od vás vzdaluje a objevuje svět, tak v okamžicích, kdy se k vám vrací pro útěchu a pocit bezpečí.

Pojďme se tedy ponořit do základů dobrého rodičovství. V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak může nedostatek bezpečné citové vazby přispívat k nemocem a nadváze,
• co vaše dítě potřebuje od vás v první den ve školce,
• a jak proměnit vlastní chybu v pozitivní a zdravou zkušenost pro dítě.

Od okamžiku narození je dítě biologicky nastavené tak, aby si vytvořilo vazbu alespoň na jednu osobu, na kterou se může spolehnout, že jeho potřebám porozumí a bude na ně reagovat. Tomu se říká nalezení bezpečné citové vazby a podle psychologického modelu teorie attachmentu jde o jeden z nejdůležitějších předpokladů fyzicky i emočně zdravého života.

Teorie attachmentu vznikla ve 20. století, kdy si psychologové začali všímat, že děti mají vrozenou biologickou potřebu emočního bezpečí a útěchy. Po druhé světové válce britský psycholog John Bowlby zaznamenal, že děti žijící v sirotčincích jsou nešťastné, přestože mají teplo, oblečení i dostatek jídla. Bowlby dospěl k závěru, že jim chybí jedna zásadní věc – stálý primární pečovatel.

Protože tyto děti neměly nikoho, ke komu by se mohly citově připoutat, postrádaly spolehlivý zdroj ujištění, povzbuzení a útěchy. Psycholog Harry Harlow na Bowlbyho práci navázal studiem chování mláďat opic. Když měla mláďata na výběr mezi figurínou potaženou měkkou látkou, připomínající dospělou opici, a nepohodlnou drátěnou figurínou, která jim poskytovala potravu, opakovaně dávala přednost měkké „matce“ – tedy útěše – před samotným jídlem.

Postupně se ukázalo, že bezpečná citová vazba je základem nejen emočního, ale i fyzického zdraví. Pokud vazba bezpečná není, mohou zůstat některé základní potřeby dítěte nenaplněné, což vede k dlouhodobému stresu. Ten zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu, který zpomaluje a oslabuje různé tělesné funkce.

Jedním z takto ovlivněných systémů je metabolismus – jeho zpomalení může přispívat k ukládání tuku v oblasti břicha. Zasahován je i imunitní systém, což snižuje odolnost vůči virům a nemocem. Kortizol je také známý tím, že negativně ovlivňuje paměť a kognitivní funkce.

Kromě těchto zdravotních rizik má bezpečná citová vazba zásadní vliv i na to, jaké vztahy bude dítě navazovat v budoucnu. Studie ukazují, že děti, které zažily stabilní a bezpečnou vazbu, mají v dospělosti větší schopnost empatie a častěji vytvářejí zdravé, bezpečné vztahy. Bezpečné vztahové zázemí je navíc považováno za silný ukazatel dlouhověkosti: výzkumy z celého světa potvrzují, že sociálně izolovaní lidé mají zhruba dvojnásobné riziko předčasného úmrtí oproti těm, kteří jsou dobře sociálně začleněni.

Děti často nedokážou své potřeby jasně sdělit, a rodič tak někdy tápe, zda dítě potřebuje spíš útěchu, nebo naopak povzbuzení k samostatnosti. Právě proto autoři vytvořili koncept „Kruhu bezpečí“ – rámec, který rodičům a dalším pečujícím pomáhá budovat bezpečnou citovou vazbu a zároveň vyvažovat dvojí potřebu dítěte: blízkosti a autonomie.

Metafora kruhu tuto rovnováhu dobře vystihuje a může být velmi užitečným nástrojem, který vám pomůže lépe porozumět tomu, co dítě v danou chvíli potřebuje.

Představte si Kruh bezpečí jako ciferník hodin. Pozice na deváté hodině představuje „bezpečnou základnu“, od které se dítě vydává na cestu po směru hodinových ručiček – pryč z vašich rukou, za objevováním světa. Dokud tuto cestu nedokončí a nevrátí se k vám, můžete pro něj dělat řadu věcí: vnímat, co dělá, být připraveni pomoci, podporovat jeho zvídavost a tím mu umožnit, aby se i při objevování cítil v bezpečí.

Tento proces se odehrává pokaždé, když dítě opustí „bezpečnou základnu“, takže kompletní „okruhy“ kolem Kruhu bezpečí se mohou odehrát mnohokrát denně – někdy i několikrát za hodinu.

Jakmile dítě prozkoumávání ukončí a vrátí se zpět k vám, stáváte se pro něj spíše „bezpečným přístavem“ než „bezpečnou základnou“. V této fázi potřebuje cítit tři věci: ochranu, útěchu a přijetí.

Představte si například, že vezmete svou tříletou dceru na hřiště. Může se od vás vzdálit k pískovišti – to je krok směrem k objevování. Po několika minutách se ale může začít rozhlížet, hledat vás očima a cítit potřebu ujištění nebo toho, abyste si s ní šli hrát. Nebo si představte, že vedete syna do školky na jeho první den. Pro mnoho dětí je to velmi napjatý okamžik, protože jde často o jednu z prvních situací, kdy zůstávají bez rodiče.

Aby se dítě cítilo dostatečně bezpečně na to, aby mohlo objevovat nové prostředí, možná bude potřeba, abyste s ním chvíli ve třídě zůstali a fungovali jako jeho bezpečná základna. Jakmile se začne cítit jistěji a zapojí se do hry s ostatními dětmi, není vhodné hned odejít. Počkejte, až se na vás otočí a uvidí, že jste stále nablízku – teprve v takovém okamžiku můžete odejít, aniž byste v něm vyvolali paniku.