Tři manželství

Zamysleli jste se někdy nad tím, že pojem manželství může označovat i něco jiného než svazek se životním partnerem? Teď je vhodná chvíle uvažovat o něm nově. Tyto úryvky ukazují, že kromě vztahů s romantickými partnery máme i „manželství“ se svým povoláním a se svým vnitřním já. Každý z těchto tří vztahů vyžaduje velké množství času, úsilí a především lásky.

Na základě široké škály historických příkladů text přináší podnětné úvahy o tom, jak tyto tři milostné příběhy fungují a jak z nich můžeme vytěžit co nejvíce. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, který spisovatel vyskočil z otevřeného okna, aby vyjádřil svou lásku vdané ženě, který básník našel inspiraci při návštěvě zoologické zahrady a proč můžeme být rádi, že se Jane Austenová nikdy nevdala.

Zamilovali jste se někdy tak hluboce, že jste udělali něco naprosto bláznivého – třeba napsali příšernou milostnou píseň nebo předvedli obrácený striptýz? Není důvod se stydět. Pro některé z nás je právě takové „šílené“ chování způsobem, jak vyjádřit ty nejupřímnější pocity.

Uvažujme o vyznání lásky Roberta L. Stevensona, slavného autora knihy Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda. V roce 1876, ve svých šestadvaceti letech, procházel jedním francouzským městem, když zahlédl skrz okno ženu – a okamžitě se zamiloval. Bez rozmyslu vyskočil skrze otevřené okno a vyznal jí lásku, čímž ohromil ji i její přátele. Tento odvážný krok byl nejen dramatický, ale i účinný. Ona žena, Fanny Osbourneová, se později stala láskou jeho života.

Láska však není jen o spontánních vyznáních. Jak ukazuje další fáze Stevensonova příběhu, často kvůli ní musíme opustit svůj známý a pohodlný život. Stevenson měl jeden zásadní problém: Osbourneová už měla ve Spojených státech manžela a dvě děti. Když ji manžel povolal zpět do Ameriky, odjela.

O rok později, v roce 1879, onemocněla a poslala Stevensonovi telegram, v němž ho prosila, aby za ní přijel. Neváhal. Bez peněz se vydal v otřesných podmínkách přes Atlantik a napříč Spojenými státy, aby se s ní znovu setkal v San Francisku. Nakonec měl jejich milostný příběh šťastný konec.

Slepá touha po lásce nás ale může také vést k tomu, že ignorujeme moudré rady ostatních. Autor této knihy to zažil na vlastní kůži. Ve svých dvaceti letech stopoval do Londýna, aby nečekaně navštívil dívku, s níž se seznámil na dovolené. Byl tak nadšený, že nedbal varování starších řidičů, kteří mu radili, aby ji předem alespoň upozornil. Když konečně dorazil, výraz v její tváři mu jasně ukázal, že řidiči měli pravdu – jejich románek už byl u konce.

Jen máloco je tak matoucí jako romantika. Chvíli se zdá být tou nejjednodušší a nejúžasnější věcí na světě, ale brzy se vše začne komplikovat a zamotávat. Lidé si často neuvědomují, jak těžké je plně se zavázat k romantickému vztahu. A pokud chtějí milenci dojít až k manželství, musejí být připraveni i na těžké časy.

Navzdory rozšířenému přesvědčení láska nepřináší okamžité a trvalé štěstí; vyžaduje oběti a kompromisy. Robert Louis Stevenson k tomu opět poskytuje výmluvný příklad. Žil v San Francisku v těžké chudobě, zatímco Osbourneová váhala, zda se rozvést se svým manželem. Její nejistota měla své důvody: být v té době rozvedenou ženou mělo vážné společenské důsledky a sňatek se spisovatelem, jakým byl Stevenson, představoval značné finanční riziko.

Je zcela normální mít před konečným rozhodnutím pochybnosti. Je rozumné, aby si milenci před svatbou dopřáli čas na rozmyšlenou a ujistili se, že si vybírají správného partnera. Pokud to neudělají, mohou skončit jako Charlotte Lucasová a pan Collins v proslulém románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Lucasová se kvůli majetku, a nikoli z lásky, ukvapeně provdá za Collinse a manželé nakonec žijí v oddělených částech domu.

Oproti tomu cesta k manželství byla pro Osbourneovou a Stevensona klikatější, ale mnohem plodnější. Osbourneová se nakonec s manželem rozvedla a plně se zavázala Stevensonovi – i jeho práci. Vytvořili partnerství lásky a tvorby, které položilo základ Stevensonova úspěchu. Osbourneová mu pomáhala se vším: radila mu po redakční stránce, pečovala o něj, když byl nemocný, a chránila ho před přáteli, jejichž bouřlivý životní styl by mohl ohrozit jeho křehké zdraví.

V následujících částech se podíváme na to, co je potřeba k tomu, abychom usilovali o jiný druh lásky – o lásku k vlastnímu povolání.