Tajný život zájmen

Když popisujete svůj vnitřní i vnější svět, možná byste čekali, že právě slova nesoucí nejvíce významu nejlépe odhalí, jaký máte charakter a jak se cítíte. Věděli jste ale, že ještě výmluvnější než podstatná a přídavná jména jsou drobná slova, kterým v každodenní řeči většinou ani nevěnujeme pozornost?

V tomto shrnutí se dozvíte, proč jsou zájmena, předložky a členy, které používáme – jako já, ona, to, ten, k, ale, pro a podobně – těmi slovy, která překvapivě nejvíce vypovídají o našem emocionálním stavu, důvěryhodnosti, pohlaví a sociálním postavení. Tato na první pohled bezvýznamná slova ve skutečnosti fungují jako jakýsi psychický otisk prstu; dokonce mohou předpovědět, jak dobře spolupracují členové skupiny nebo jak se daří partnerskému vztahu.

V tomto shrnutí také zjistíte, co zájmena prozrazují o duševním zdraví, zda častěji používají slovo já muži, nebo ženy a jak mohou zájmena pomoci odhalit lež.

Před více než 100 000 lety začali lidé poprvé komunikovat mluveným jazykem a zhruba o 95 000 let později začali také psát. V posledních 150 letech jsme vyvinuli vše od telegrafu přes telefon a televizi až po e‑mail, textové zprávy a sociální sítě – vše s cílem usnadnit komunikaci. Jazyk je skutečně klíčovým aspektem toho, co nás činí lidmi.

Co ale o nás samotných vypovídá způsob, jakým jazyk používáme? Aby na tuto otázku odpověděl, vytvořil autor jeden z prvních počítačových programů pro analýzu jazyka.

V 80. letech se začal zajímat o to, zda by lidé, kteří zažili vážnou psychickou či fyzickou traumu, mohli zlepšit své duševní zdraví tím, že své zkušenosti sepíší. On a jeho výzkumný tým potřebovali způsob, jak systematicky analyzovat eseje, které účastníci psali, a tak vznikl počítačový program nazvaný Linguistic Inquiry and Word Count, zkráceně LIWC.

Základní myšlenka byla prostá: sečíst všechna slova v textech, která souvisejí s konkrétními psychologickými koncepty. Program například dokázal vyhledat slova vztahující se k hněvu, jako nenávist, vztek, zabít nebo pomsta, a spočítat jejich výskyt. Nakonec pak vypočítal procento slov spojených s různými psychologickými stavy.

Výsledky ukázaly, že ti, kdo používali více pozitivních slov, jako láska, péče či šťastný, byli zároveň lidé, u nichž se duševní zdraví zlepšovalo. Zajímavé je, že program odhalil mnohem víc než jen míru psychické pohody pacientů.

V 90. letech přišel jeden z autorových magisterských studentů s nápadem: co kdyby se eseje analyzovaly jinak? Místo zaměření na podstatná jména, slovesa a přídavná jména – tedy na obsah textu – by se mohli soustředit na slova, která vypovídají o stylu psaní. Mezi tato slova patří právě zájmena, předložky a členy.

Následná analýza těchto slov vedla k překvapivým, někdy až bizarním zjištěním. Autor například zjistil, že čím více lidé přepínali mezi zájmeny jako já, mě, můj a dalšími, jako my, ty, ona či oni, tím více se jejich zdravotní stav zlepšoval.

Slova jsou nesmírně rozmanitá. Některá používáme k vyjádření informačního obsahu a významu, jiná plní spíše nenápadnou roli gramatické opory. Obecně lze slova rozdělit do dvou kategorií: obsahová a funkční (neboli stylová).

Obsahová slova zahrnují podstatná jména (například stůl, strýc, spravedlnost, Petr), slovesa (milovat, chodit, skrývat se), přídavná jména (modrý, rychlý, úžasný) a příslovce (smutně, šťastně). Tato slova mají kulturně sdílený význam vztahující se k objektům či činnostem a jsou nezbytná pro vyjádření myšlenek a informací.

Funkční slova zahrnují zájmena (já, ona, to), členy (anglické a, an, the), předložky (nahoru, s, v, pro), negace (ne, nikoli, nikdy) a spojky (a, ale, protože). Funkční slova propojují, formují a organizují obsahová slova, sama o sobě však nesou jen minimální význam.

Při analýze textů si brzy všimnete, že funkční slova tvoří většinu našeho jazyka. Jejich vysoký podíl je těžké postřehnout, protože je náš mozek přirozeně „přeskočí“ a soustředí se spíše na obsahová slova.

Ačkoli jsou funkční (stylová) slova snadno přehlédnutelná, mohou o našich sociálních schopnostech prozradit překvapivě mnoho. Souvisí to s uspořádáním mozku. Zpracování funkčních slov probíhá v Brocově oblasti v čelním laloku, která se podílí také na řízení celé řady sociálních dovedností. Mnoho studií ukázalo, že čelní lalok souvisí se schopností vyjadřovat a skrývat emoce i číst výrazy v obličejích ostatních lidí.

V tomto smyslu jsou funkční slova úzce spojena s našimi sociálními schopnostmi a mohou odhalit, jak vnímáme své sociální okolí.