Strategické safari

Každý má na strategii nějaký názor. Někteří si myslí, že strategie je zbytečná a že je důležitější umět pružně reagovat. Jiní se domnívají, že je lepší jednou strategii promyslet a pak se jí držet bez ohledu na to, co přijde. Dobrá zpráva je, že ať už máte na strategii jakýkoli názor, pravděpodobně máte alespoň částečně pravdu. Ta horší zpráva zní, že strategie není tak jednoduchá jako mít názor.

Jakmile se do ní ponoříte, zjistíte, že strategie je poměrně složitá. Má mnoho různých podob a aspektů, protože nejde jen o vytváření plánů a jejich plnění. Strategie je abstraktnější – jde v ní o zvládání stability i změn a může se týkat i vzorců, perspektiv a pozic, které ovlivňují, jak lidé rozhodují.

Tato kniha nabízí rychlokurz v oblasti strategického řízení a představuje deset nejvlivnějších myšlenkových škol, abyste získali ucelený přehled o tomto oboru. Po jejím přečtení budete vědět, jaký přístup ke strategii používá Sun-c’ v Umění války, která škola je nejvhodnější pro start‑upy a která myšlenková škola se snaží všechny ostatní přístupy propojit.

Některé školy strategického managementu jsou známé i mimo odborné manažerské kruhy. Ačkoli mnozí podnikatelé neznají pojem „škola designu“, její principy se široce prosadily v mnoha oblastech.

Škola designu se od jiných přístupů k managementu liší tím, že chápe strategii jako proces vytváření nápadů. Opírá se přitom o slavný model SWOT: silné stránky (Strengths), slabé stránky (Weaknesses), příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats).

Při práci s modelem SWOT posuzujete silné a slabé stránky své organizace v kontextu příležitostí a hrozeb v okolním prostředí. SWOT bere v úvahu i faktory, jako je společenská odpovědnost a hodnoty managementu, takže výsledné strategie jsou přizpůsobené konkrétní situaci.

Tím, že jasně pojmenovává základní prvky strategie, poskytuje SWOT přehled o vašem trhu i o vaší organizaci. Snadno vidíte, kde se vaše silné stránky potkávají s příležitostmi, a můžete navrhovat strategie, aniž byste museli opustit zasedací místnost. Navíc, když dobře znáte své silné stránky, můžete stavět na tom, co už máte, aniž byste nutně museli získávat nové zdroje.

Přes všechny své výhody má však škola designu i zásadní slabiny. Může být příliš dogmatická: lidé, kteří vytvořili strategie založené na SWOT, je často považují za skvělé a univerzálně použitelné, a proto mohou přehlížet problémy s jejich skutečnou proveditelností.

Dalším rizikem je navrhování strategie příliš dopředu nebo s příliš velkým odstupem od jejího praktického provedení. To může vést k velkým neúspěchům. Stačí se podívat na americké vojenské strategie ve Vietnamu – formulované na druhém konci světa bez ohledu na situaci v terénu – a je zřejmé, jak nebezpečné to může být.

Všimněte si, že škola designu promýšlí celou strategii předtím, než se přistoupí k její realizaci. Tato vlastnost z ní dělá preskriptivní školu – tedy takovou, kde plán předem určuje následné kroky.

Plánovací škola je další preskriptivní přístup. Jejím cílem je rozdělit model SWOT do jasně definovaných kroků – od analýzy situace (včetně SWOT) až po samotnou implementaci strategie. Nejčastěji se s ní setkáme v územním plánování, systémové teorii a v socialistických systémech řízení.

Plánovací škola vychází z předpokladu, že inovace lze institucionalizovat. Jakmile jsou cíle a úkoly jasně stanoveny, můžete začít pracovat na přesném plánu, který povede k jejich naplnění. V zásadě postupuje takto: nejprve důkladně zanalyzujte situaci; poté vypracujte plán, jak danou situaci řešit, abyste dosáhli svých cílů; a nakonec určete konkrétní kroky, které budou lidé v organizaci podnikat při realizaci plánu.

Ačkoli je plánovací škola velmi jasná v tom, jak stanovuje akční plán, někdy tápe už při výběru správného směru. Podobně jako škola designu je i plánovací škola často kritizována za to, že plánuje v izolaci – daleko od reality trhu i od každodenní zkušenosti běžných zaměstnanců.

Dalším problémem je, že strategie plánovací školy se silně opírají o prognózy a předpovědi budoucího vývoje. Tento přístup je však vnitřně problematický. Stačí jedna chybná předpověď a celá strategie se může vydat špatným směrem. Kromě toho tyto plány vyžadují rozsáhlé shromažďování informací, jejich syntézu a analýzu, což může trvat velmi dlouho. Plánování je proto často pomalé a méně akční či dynamické než jiné přístupy.