Soubory WikiLeaks

Od chvíle, kdy WikiLeaks v roce 2006 zahájila svou činnost, zveřejnila stovky tisíc stran utajovaných materiálů o mezinárodních konfliktech, diplomacii a politice – zejména ve vztahu ke Spojeným státům. To pochopitelně vyvolalo silnou nevoli americké vlády, která WikiLeaks označuje za podvratnou organizaci šířící lži a vytrhávající zveřejněné dokumenty z kontextu.

Co tedy konkrétně dokumenty WikiLeaks odhalují a co vypovídají o Spojených státech? Jak se ukazuje, obraz, který podávají, je veskrze nelichotivý. Tyto výňatky shrnují klíčová zjištění, mimo jiné válečné zločiny Spojených států a mučení vězňů.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• které „kouzelné slovo“ blokuje e-maily na serverech Pentagonu,
• jak se CIA snažila legitimizovat svou praxi mučení,
• a jakým způsobem se Spojené státy vyhýbají soudnímu vyšetřování svých zločinů.

Pokud jste už slyšeli o WikiLeaks a jejím zakladateli Julianu Assangeovi, pravděpodobně víte, že jde o velmi kontroverzní organizaci. Co ale WikiLeaks vlastně je a proč tolik rozděluje veřejnost? Podívejme se na to podrobněji.

Příběh začíná v roce 2006, kdy síť hackerů, programátorů, aktivistů a novinářů vedená australským hackerem Julianem Assangeem založila web WikiLeaks. Ten měl sloužit jako platforma pro whistleblowery – oznamovatele –, která by jim umožnila anonymně nahrávat dokumenty. WikiLeaks se zaměřila na pochybné, korupční či přímo nezákonné praktiky vlád, institucí a korporací. Od té doby její globální význam nesmírně vzrostl.

Web zveřejnil řadu zásadních odhalení; mezi nejznámější patří informace o masovém elektronickém sledování, které prováděla americká Národní bezpečnostní agentura (NSA). Do roku 2016 WikiLeaks zveřejnila 2 325 961 záznamů amerického ministerstva zahraničí – přibližně 2 miliardy slov, což by při vytištění zaplnilo asi 30 000 svazků.

Tyto záznamy také ukázaly, že ministerstvo zahraničí, tedy srdce americké diplomacie, vytvářelo pozitivní a optimistický obraz politik, které ve skutečnosti způsobovaly devastaci v jiných částech světa. Navíc každoročně vyčleňovalo více než 1 miliardu dolarů na tzv. „veřejnou diplomacii“, tedy na propagandu.

Americká vláda se však zároveň aktivně snažila proti WikiLeaks vystupovat. Administrativy George W. Bushe i Baracka Obamy WikiLeaks odsoudily; tehdejší viceprezident Joe Biden dokonce označil Assange za „kybernetického teroristu“.

Od chvíle, kdy se WikiLeaks poprvé dostala do širšího povědomí, se americké vlády snaží její činnost omezit a ztížit veřejnosti i badatelům přístup k jejím materiálům. Například Kongresová knihovna blokuje přístup na web WikiLeaks, zatímco Národní archivy znemožňují vyhledávání termínu „WikiLeaks“ ve svých databázích. V roce 2012 Pentagon zavedl automatický filtr, který na jeho serverech blokoval e-maily obsahující slovo „WikiLeaks“.

Mezinárodní asociace pro studium mezinárodních vztahů (ISA) dokonce svým členům zakázala používat materiály z WikiLeaks. S 6 500 členy po celém světě, včetně mnoha profesorů politologie na předních univerzitách v USA i jinde, jde o velmi závažné omezení – a to vše proto, že odhalení WikiLeaks o americké politice jsou natolik poškozující a odhalující.

Renomovaný antropolog Talal Asad říká, že válka je konflikt, do něhož vstupují lidé dobrého charakteru z benevolentních pohnutek až ve chvíli, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti. Jinými slovy, má být krajním řešením.

Po sobě jdoucí americké administrativy vždy tvrdily, že jejich války jsou spravedlivé. Jak však ukázaly dokumenty WikiLeaks, Spojené státy opakovaně projevily jen malý respekt k mezinárodnímu právu a dopustily se i válečných zločinů, aby prosadily vlastní agendu.

Například v řadě případů bombardovaly a popravovaly civilisty. V roce 2006 bylo v iráckém městě Ishaqi popraveno nejméně deset civilistů, včetně ženy v sedmdesáti letech a pětiměsíčního kojence. Civilisté byli spoutáni a střeleni do hlavy a Spojené státy následně použily letecké údery, aby zničily důkazy.

Spojené státy také zabíjely civilisty a novináře. Tajné vojenské video z roku 2007 zachycuje americké vrtulníky, jak v Bagdádu usmrcují asi tucet lidí, mezi nimi dva zaměstnance agentury Reuters.

A samozřejmě Spojené státy mučily zadržené ve své vojenské věznici na Guantánamu na Kubě, přestože jen velmi málo z nich bylo vůbec z něčeho obviněno. Důkazy jsou jednoznačné: v oblasti vojenských operací Spojené státy neprojevily zdrženlivost ani úctu k právu či morálním zásadám.

Ačkoli USA tvrdily, že jejich postup na Guantánamu je oprávněný, soubory WikiLeaks ukázaly, že tomu tak nebylo. Vládní představitelé veřejnosti tvrdili, že zadržení na Guantánamu jsou v podstatě „spodina země“, teroristé představující jasné a bezprostřední nebezpečí pro Američany. Ve skutečnosti však soubory WikiLeaks odhalily, že mnozí vězni byli drženi i poté, co bylo zřejmé, že nepředstavují žádné riziko.

To vše vychází z diskurzu, který prosazovala administrativa George W. Bushe a který se snažil přizpůsobit morální kompas Spojených států mentalitě „my versus oni“. Cokoli, co udělají „my“, tedy Američané, je považováno za dobré, zatímco cokoli, co udělají „oni“, je špatné. Dick Cheney tuto mentalitu výstižně shrnul, když potenciálně nevinné zadržené na Guantánamu označil za „špatné hochy“.