Smysl lásky

Láska může začít milionem různých způsobů – pohledem napříč místností, úsměvem nebo náhodným setkáním na neobvyklém místě. Zamilovat se je snadné; mnohem těžší je lásku udržet.

Pod vlivem pohádek a romantických filmů mnozí z nás vnímají lásku jako jakési kouzlo – sílu tak mocnou, že převyšuje naši racionalitu a nutí nás ztrácet sami sebe. Tento pohled na lásku v nás ale zároveň vyvolává skepsi ohledně toho, zda je vůbec možné milující vztahy vědomě budovat a dlouhodobě udržovat.

Ve skutečnosti však lidé mají vrozenou touhu vytvářet trvalé vazby s druhými. A co víc – věda prokázala, že dlouhodobé vztahy mají řadu výhod. Kromě toho, že náš život obohacují, podporují náš osobní růst a zlepšují naše fyzické i duševní zdraví. Existují dokonce důkazy, že láska je pro naše přežití nezbytná.

Tyto úryvky mají za cíl ukázat zklamaným milencům, že je naprosto možné vytvářet a udržovat dlouhotrvající vztahy. Dozvíte se, co láska znamená v moderním světě, odkud pramení problémy ve vztazích a jaké strategie můžete použít k obnovení citového pouta se svým partnerem.

Také zjistíte, že partnerské vztahy jsou pokračováním raného pouta mezi matkou a dítětem; proč nás schopnost spoléhat se na druhé ve skutečnosti posiluje; a jak hněv často maskuje strach z citového odloučení.

Byli jste někdy zamilovaní? Pokud ano, víte, jaké to je. Láska je mocná síla, která nás zcela pohltí. Může nás učinit slabými a rozjařenými, lehkými a povznesenými, nebo naopak uvězněnými a zoufalými.

Jako lidé toužíme po tom, čemu říkáme láska – ale ve skutečnosti jí příliš nerozumíme. Láska je krásná hádanka, kterou se dosud nikomu nepodařilo zcela rozluštit.

Klíčová myšlenka: Láska, jakkoli je obtížné ji přesně definovat, je zásadní součástí lidské zkušenosti.

Lidé se v průběhu věků snažili lásku popsat a pochopit. Řekové například rozlišovali čtyři druhy lásky. Jednou z nich byl éros – označení pro vášnivou, smyslnou lásku. Ani oni si však nebyli jisti, zda do ní nutně patří i sexuální touha.

Bezpočet básníků si zvolil lásku jako své hlavní téma. Shakespeare například ztvárnil osudovou lásku v dramatu Romeo a Julie – příběhu dvou milenců, jejichž vztahu stojí v cestě válčící rodiny.

Evoluční biologové zase tvrdí, že láska je v podstatě jen přírodní mechanismus, který podporuje reprodukci. Možná tedy láska vždycky unikne přesné definici – a to může být frustrující pro ty z nás, kdo se ji snaží najít nebo si ji udržet.

Jedno ale víme jistě: poprvé v historii je láska hlavním důvodem, proč se lidé dávají dohromady.

Podívejme se proč. V Shakespearově době nebyla romantická láska považována za nezbytnou součást života, spíše za luxus. V šestnáctém století se většina lidí soustředila na holé přežití; spojovali se s rodinou a komunitou, aby zajistili jídlo, přístřeší a ochranu.

I manželství bylo především otázkou přežití. Pro většinu lidí představovalo způsob, jak založit rodinu, která pomůže s obděláváním půdy a chodem hospodářství. Bohatší vrstvy se braly proto, aby zvýšily svůj vliv a majetek a aby zplodily dědice, kteří převezmou tituly a jmění.

Na Západě se tyto představy v posledních stoletích dramaticky změnily. V devadesátých letech dvacátého století vstoupilo na trh práce obrovské množství žen, které se staly finančně nezávislými. Manželství tak přestalo být nutnou podmínkou přežití.

Dnes je normou brát se z lásky. Jak říká sociolog Anthony Giddens, lidé na Západě začali vnímat vztah nikoli jako ekonomický, ale jako „emocionální podnik“.

Vztahy, které máme se svými partnery, jsou dnes pravděpodobně těmi nejdůležitějšími vztahy v našem životě. O to zásadnější je pochopit, jak láska funguje. Tomu se budeme věnovat v následujících kapitolách.

Charles Darwin, přírodovědec devatenáctého století, sehrál neocenitelnou roli při formulaci evoluční teorie. Jeho romantické cítění však bylo poměrně málo rozvinuté.

Když zvažoval, zda požádat svou sestřenici o ruku, lásku do úvah příliš nezahrnoval. Rozhodoval se na základě seznamu pro a proti. Mezi klady si poznamenal děti – a to nejlépe hodně dětí –, společnost ve stáří a samozřejmě sex. Představoval si, jak mu u praskajícího ohně na pohovce sedí „příjemná, měkká manželka“, což považoval za jednu z největších radostí, jaké si muž může v životě přát.

Na seznamu záporů měl méně času, méně peněz na knihy a méně svobody cestovat po světě. Jinými slovy, vzít si ženu pro něj znamenalo rozloučit se s těžce vydělanými penězi a vzdát se snu o cestě do Ameriky.

Klíčové poselství zní: V době rostoucí sociální izolace se naše partnerské vztahy stávají těmi nejdůležitějšími vztahy v našem životě.

Darwinův seznam hodně vypovídá o tom, jak byly vztahy v jeho době vnímány: méně jako záležitost lásky a více jako hledání celoživotního partnera, který se o vás postará ve stáří.

Dnes je situace zcela jiná. Hlavním důvodem, proč se lidé dávají dohromady, je pocit citového spojení – a romantický vztah je pro mnohé tou nejdůležitější vazbou v jejich životě. U stále většího počtu dospělých je dokonce téměř jediným skutečně blízkým vztahem.

Studie zveřejněná v časopise American Sociological Review ukazuje, že počet Američanů, kteří tvrdí, že jejich partner je jedinou osobou, jíž se mohou opravdu svěřit, vzrostl od poloviny osmdesátých let o 50 procent. Důvodem je, že lidé jsou sociálně izolovanější než kdy dříve.

Většina z nás žije daleko od přátel, rodiny a komunit, v nichž jsme vyrůstali, a mnoho lidí žije samo. Podle sčítání lidu v USA z roku 2010 žilo více než 30 milionů Američanů o samotě, zatímco v roce 1950 to byly jen 4 miliony.

Na našem rostoucím odpojení od okolního světa má svůj podíl i technologie. Lidé pracují déle, často na vzdálených místech, a komunikují převážně prostřednictvím e-mailů a textových zpráv. Trávíme více času před obrazovkou počítače než v přímém kontaktu s lidmi.

V důsledku toho na naše partnery klademe mnohem více nároků. Už nejsou jen našimi milenci a společníky. Stávají se našimi nejlepšími přáteli a často do značné míry nahrazují i rodinu a komunitu.