Smrt peněz

Pamatujete si na finanční krizi z roku 2008? Máte pocit, že to nejhorší už máme za sebou a svět se může těšit na období růstu, prosperity a blahobytu? Pokud ano, připravte se na šok. Současný měnový systém, v němž peníze ve vaší peněžence nemají žádnou vnitřní hodnotu, je ve skutečnosti nesmírně křehký a další krize se už rýsuje na obzoru.

V těchto kapitolách se dozvíte:

• proč vlády a centrální banky záměrně znehodnocují peníze ve vaší kapse,
• odkud může přijít další krize a jak ochránit své životní úspory před tím, aby měly menší hodnotu než bochník chleba,
• jak byly nedávno americké lokomotivy směňovány za mražené krůty – a proč něco podobného může být v budoucnu zcela běžné.

Ještě před několika staletími jste za bochník chleba u pekaře museli zaplatit kouskem zlata či stříbra odpovídající hodnoty. Dnes stačí předat kousek papíru – bankovku, která sama o sobě nemá téměř žádnou hodnotu.

Proč tedy pekař tento papírek přijímá jako platbu za svou práci? Jednoduše proto, že mu vláda přisuzuje hodnotu. To platí pro všechny moderní měny a označuje se to jako fiat měna – z latinského „fiat“, tedy „staň se“. Fiat měna je v podstatě smlouva mezi jejími uživateli a státem. Stát pekaři fakticky slibuje, že bankovku může vyměnit za něco jiného, co má hodnotu, například za mouku nebo sůl.

Dokud všichni důvěřují státu, že bankovkám zajistí takzvanou vnější hodnotu, nemusí mít měna vlastní vnitřní hodnotu, jakou mívaly zlaté mince. Přerušení vazby mezi měnou a materiálem s vnitřní hodnotou je přitom poměrně nová záležitost – datuje se do roku 1971–1972. Do té doby se globální ekonomika opírala o zlatý standard: americká vláda slíbila, že bude udržovat pevný kurz dolaru vůči zlatu v poměru 35 dolarů za unci. Ostatní země pak fixovaly své měny na dolar, a tím byly všechny měny nepřímo navázány na cenu zlata.

Po krizi na počátku 70. let však vlády po celém světě ztratily důvěru ve schopnost USA udržet pevný kurz mezi dolarem a zlatem. Spojené státy dospěly k závěru, že musí vazbu na zlato přerušit a nechat dolar – a tím i ostatní měny – volně plovat. Od té chvíle jsou všechny měny skutečně zbaveny materiálního krytí a jejich hodnotu určuje především měnová politika vlád a centrálních bank.

Dnes je však moderní globální ekonomika založená na volně plovoucích měnách pod tlakem. V následujících kapitolách uvidíme proč.

Když teroristé provedli útoky 11. září 2001, nezasáhli jen lidi v New Yorku a Washingtonu. Cílem byla i americká ekonomika. Jak to udělali? V měsících před útoky vsadili obrovské částky na pokles cen akcií leteckých společností. Když po útocích ceny skutečně prudce spadly, teroristé na tom výrazně vydělali.

To je příklad finanční války – strategie, kterou stále častěji využívají zločinecké skupiny k obohacení a státy k útokům na své protivníky.

Finanční válka může mít ofenzivní i defenzivní podobu. Ofenzivní finanční útok může například spočívat v nabourání akciového trhu cizí země, manipulaci s cenami a způsobení ekonomických škod. Skutečný příklad pochází z roku 2012, kdy Spojené státy zaútočily na Írán tím, že jej odpojily od systému pro zprostředkování globálních plateb. Írán pak nemohl směňovat svou měnu za dolary ani eura, což vedlo k prudké devalvaci íránské měny, protože se stala pro obchodní partnery neatraktivní.

Defenzivní finanční válka se naopak používá k ochraně vlastních kapitálových trhů nebo k odvetě proti státům, které zaútočily. Írán se například bránil tím, že v měsících před americkou ofenzivou masivně nakupoval zlato. Díky tomu mohl dál obchodovat, i když byl odříznut od mezinárodního platebního systému.

Potenciální ničivost finanční války ukázala finanční krize v roce 2008. Pokud mohly špatné hypotéky náhodně způsobit ekonomické ztráty ve výši zhruba 60 bilionů dolarů, představte si, jaké škody by mohli napáchat odborníci, kteří finančnímu systému detailně rozumějí a cíleně se snaží ublížit.

Globální ekonomický systém je velmi křehký a zranitelný vůči takovým útokům. I relativně malé teroristické či zločinecké skupiny by tak mohly způsobit obrovské škody celé společnosti. Po této zkušenosti z finanční krize začaly USA i Čína vedle svých tradičních ozbrojených sil rozvíjet i kapacity pro vedení finanční války.