Revoluce blockchainu

V roce 2008, v důsledku světové finanční krize, někdo vystupující pod jménem Satoshi Nakamoto přišel s novým způsobem, jak nakládat s penězi a dalšími typy dat. Šlo o metodu, která se brzy jako požár rozšířila mezi informatiky, obhájce soukromí, anarchisty, mediální teoretiky i banky – zkrátka mezi všechny, kdo řešili otázku, jak vybudovat důvěru mezi dvěma stranami na internetu.

Dodnes nevíme, kdo se za jménem Satoshi Nakamoto skrývá. Může jít dokonce o skupinu lidí. To ale není podstatné. Důležitá je myšlenka, kterou Nakamoto představil: bitcoin a s ním i technologii blockchain.

Následující text vás s touto technologií seznámí. Dozvíte se, co je blockchain, jak ho můžeme využívat a proč má potenciál převrátit svět naruby. V tomto shrnutí uvidíte, proč by se banky mohly brzy stát zbytečnými; proč Airbnb a Uber ve skutečnosti nejsou součástí sdílené ekonomiky; a také co je rychlejší: poslat kladivo do Číny, nebo poslat peníze přes bankovní systém.

Představte si, že se chystáte koupit dům, ale prodávající trvá na tom, že se do transakce nezapojí žádná banka ani notář. Pravděpodobně byste byli k důvěryhodnosti takového prodávajícího velmi skeptičtí.

Právě proto se spoléháme na zprostředkovatele – prostředníky, kteří zajišťují, že transakce je legální a bezpečná, takže kupující i prodávající mohou v klidu spát. Banky tuto roli dlouho plnily tím, že ověřovaly transakce a vedly evidenci vlastnických práv, aby bylo jasné, kdo co vlastní.

V posledních letech však začaly podobnou zprostředkovatelskou roli přebírat i firmy jako Uber a Airbnb, které dnes ručí za spolehlivost řidiče nebo majitele bytu.

Historie nám ale ukazuje, že zprostředkovatelé sami o sobě nejsou vždy nejdůvěryhodnější. Banky mohou zkrachovat a kvůli špatným rozhodnutím přijít o vaše peníze. Společnosti jako Uber mohou bez souhlasu prodávat data svých zákazníků. A s narůstajícím počtem případů neoprávněného sledování působí nedůvěryhodně i vlády – a ty navíc také mohou zkrachovat.

Jak do toho všeho zapadá internet? Ještě donedávna by většina lidí řekla, že internet postrádá potřebnou míru bezpečnosti pro velké transakce zahrnující peníze nebo nemovitosti. Objevila se však nová technologie, která může tuto představu navždy změnit.

Jmenuje se blockchain a přináší protokol, který umožňuje kupujícím a prodávajícím obejít tradiční centrální autority, jako jsou banky. Dosahuje toho tím, že z každé transakce dělá transparentní proces. Každý, kdo blockchain používá, má přístup k nezkreslené decentralizované databázi a podílí se na její správě.

Když dojde k transakci, je opatřena časovým razítkem a přidána do databáze. Pokud zjevně nepoškozuje systém a je schválena většinou zúčastněných uzlů, stává se platnou součástí záznamu.

Díky této úrovni transparentnosti a ověřovacímu protokolu nemají hackeři ani zloději prakticky žádnou možnost provádět změny, které by zůstaly bez povšimnutí. Systém navíc neumožňuje zpětné úpravy starších záznamů. Protože blockchain neovládá žádný jediný subjekt, může mu důvěřovat každý.

Možná se ptáte, proč se tomu říká „blockchain“. Každý záznam, který může obsahovat více transakcí, se nazývá blok v neustále rostoucí databázi. A každý nový blok je propojen se všemi předchozími, podobně jako články řetězu – odtud název „blockchain“.

Tato struktura vzájemně propojených bloků je jedním z faktorů, které dělají systém tak bezpečným. Nové bloky vytvářejí speciální uzly nazývané těžaři. Bloky obsahují nejen nově přidávané transakce, ale také odkaz na předchozí blok, který zase odkazuje na blok před ním, a tak dále.

Když je blok přidán, těžař rozešle svá data do sítě ostatních uzlů v databázi. Tím se spustí konsenzuální algoritmus, který ověří, že je vše v naprostém pořádku.

Tímto způsobem mohou těžaři nahradit tradiční zprostředkovatele; algoritmy chrání blockchain před podvody a manipulacemi v rámci řetězce.

Nejrozšířenějším algoritmem pro blockchainy je tzv. proof-of-work, protože prakticky znemožňuje, aby někdo přidal blok s pozměněnými informacemi. Vyžaduje, aby těžaři prováděli složité matematické výpočty, které spotřebovávají obrovské množství výpočetních zdrojů.

Splnění této výpočetní „zakázky“ dokládá, že nový blok je platný, protože jedním ze vstupů do výpočtu je odkaz na předchozí historii transakcí v řetězci, která musí přesně sedět. Zároveň to zajišťuje, že jakmile je nový blok přidán, nikdo nemůže řetězec vrátit zpět, odstranit starou transakci, vytvořit nový blok, aby zakryl prohřešek, a tím řetězec prodloužit.

Úspěšné provedení takového útoku by vyžadovalo, aby útočník vytvářel nové bloky rychleji než zbytek celé sítě dohromady a měl k dispozici dostatek výpočetního výkonu na vyřešení obrovského množství matematických úloh. To je prakticky nemožné – náklady na takový výpočet by výrazně převýšily jakýkoli možný zisk z manipulace.

Stručně řečeno, blockchain je mimořádně bezpečný.