Řekněte, co máte na srdci

Pokud jste jako většina lidí na této planetě, pravděpodobně jste už zažili, jakou sílu mohou mít slova. Mohou rozhodnout o tom, zda se vzdáme, nebo v těžkých chvílích znovu najdeme naději. Mohou vztah posílit – nebo ho naopak zničit. Slova, která používáme, a způsob, jakým je vyslovujeme, zásadně ovlivňují, jak se propojujeme s lidmi kolem sebe.

Ačkoli je rozhovor běžnou součástí našeho života, překvapivě často se nám nedaří ho zvládat dobře. Neustále mluvíme, ale mnohým z nás chybějí slova, která by jim umožnila vyjádřit se autenticky. Příliš často nevíme, jak přesně říct, co máme na srdci – a být přitom skutečně vyslyšeni.

Dobrá zpráva je, že najít svůj hlas a umět říct, co si myslíte, jsou dovednosti, které se může naučit každý. V tomto shrnutí objevíte základní ingredience úspěšné komunikace a jednoduché principy, díky nimž můžete do svých rozhovorů vnést více lehkosti a radosti. Pochopíte, jak se cítit uvolněněji, když otevíráte těžká témata, a jak naslouchat hlubším obavám, které se skrývají za slovy druhých.

Také zjistíte, jak vám může pomoci metafora kamery, když se chcete vyhnout ukvapeným soudům; proč honba za potěšením a vyhýbání se bolesti nejsou vždy nejlepší strategií; a co mají vaše emoce společného s požárním alarmem.

Zažili jste někdy situaci, kdy jste mluvili s někým, kdo vás prostě nevnímal? Vyprávíte příteli příběh, ale jeho pozornost je přilepená k telefonu. Snažíte se vést rozhovor s partnerem, který hypnotizovaně sleduje televizi. Pokud ano, víte, jak frustrující to je: mluvíte stejným jazykem, ale jako by si vás ani nevšimli – jako byste tam vůbec nebyli.

V takových chvílích ve skutečnosti žádná komunikace neprobíhá.

Klíčová myšlenka: Úspěšná komunikace vzniká tehdy, když vytváříme porozumění prostřednictvím uvědomění.

Může se to zdát samozřejmé, ale málokdy se zastavíme a opravdu si položíme otázku, proč vlastně komunikujeme. Stručná odpověď se dá shrnout do jednoho slova: porozumění. Porozumění je cílem veškeré komunikace.

Aby však komunikace skutečně vedla k porozumění, potřebujeme uvědomění. Co tím ale v souvislosti s komunikací myslíme? Jedním z klíčových prvků uvědomění je přítomnost.

Přítomnost není jen určitý stav mysli. Znamená být fyzicky i vnitřně při sobě, vnímat všechny aspekty sebe sama prostřednictvím těla. Jde o naladění se na své myšlenky a emoce – tak, jak se projevují ve vašem těle.

Být přítomný na krátký okamžik je pro většinu z nás poměrně snadné: stačí obrátit pozornost dovnitř a uvědomit si, co právě teď cítíme a prožíváme. Mnohem náročnější je toto uvědomění udržet, zejména uprostřed rozhovoru.

Má to své důvody. Za prvé, vyžaduje to čas a úsilí, abychom se zbavili starých komunikačních vzorců – třeba tendence začít křičet, když se necítíme vyslyšeni, nebo naopak druhému „dát tichou domácnost“. I když víme, že tyto způsoby jsou neefektivní a často vztahy poškozují, může být velmi těžké nahradit je něčím, co nám bude skutečně sloužit.

Dobrá zpráva je, že přítomnost se dá trénovat. Je to dovednost – otázka praxe a osvojení si několika základních principů.

Vzpomeňte si na poslední chvíli, kdy jste obdivovali krásu západu slunce, užívali si plavání v moři nebo sdíleli intimní okamžik s blízkým člověkem. Během takových silných zážitků se cítíme plně probuzení – jsme zcela přítomní. Právě to dělá tyto chvíle tak bohatými.

Výhody přítomnosti se ale neomezují jen na výjimečné okamžiky. Je nám k dispozici po celý život. Jakmile se ji naučíme vědomě rozvíjet, může se stát základem skutečného spojení s druhými a umožnit nám komunikovat úspěšněji.

Klíčové poselství: Vést rozhovor z prostoru přítomnosti je základním principem efektivní komunikace.

Jak tedy přinést přítomnost do našich rozhovorů? Především si připomeňme, že přítomnost je o vědomém vnímání. Začíná tím, že si uvědomujeme, co se právě teď děje – bez hodnocení a bez okamžité reakce.

Můžete použít jednoduchou techniku, jak svou schopnost být přítomní rozvíjet: nejprve se zamyslete nad tím, co už o sobě v tomto ohledu víte. Zkuste si ujasnit, co vám pomáhá zůstat v kontaktu se sebou a s druhými a co vás naopak vytrhává.

Možná si všimnete, že jste více vnímaví k sobě i ke světu kolem, když zpomalíte, posloucháte oblíbenou hudbu nebo trávíte čas s dobrými přáteli. Naopak hlad, únava nebo stres nás obvykle od přítomnosti odvádějí. Typickým příkladem je situace, kdy ve spěchu upouštíte věci, nebo se snadno rozčílíte na lidi kolem sebe.

Naše schopnost zvládat úkoly trpí, když ztrácíme přítomnost – a co je ještě důležitější, trpí tím i naše komunikace. Jakmile ale znáte faktory, které vás od přítomnosti odpojují, můžete je v každodenním životě snáze rozpoznat a podniknout kroky, jak s nimi zacházet.

Přítomnost především znamená být k sobě upřímný a pravdivý. Neznamená to bezmyšlenkovitě se vším souhlasit ani bezohledně říkat úplně všechno, co vás napadne. Znamená to uznat a přijmout realitu toho, co se právě děje – ve vás i kolem vás.

Díky tomu snáze rozpoznáte, kdy jste ve stresu nebo vnitřním napětí, a můžete s tím zacházet vědoměji. I když nemůžete vždy zabránit tomu, aby se určité emoce objevily, uvědomění vám dává možnost zvolit si, jak na ně zareagujete. A čím vědoměji budete reagovat, tím spíše se vyhnete zbytečným konfliktům.