Původ bohatství

Zdá se, že kdykoli otevřete noviny nebo si pustíte večerní zprávy, narazíte na informace o ekonomice. Zvlášť v době hospodářských krizí jsme neustále konfrontováni s čísly o vývoji akciových trhů, nezaměstnanosti, hospodářské politice, cenách pohonných hmot nebo s nejnovějšími skandály velkých firem. A pak přicházejí komentátoři, politici a „experti“, kteří donekonečna rozebírají problémy „starého systému“ a předkládají své odvážné nové nápady, jež prý zaručeně, stoprocentně a bez pochybností vrátí ekonomiku na správnou kolej.

Jak se však dozvíte v knize Původ bohatství, všechny tyto velké myšlenky a ostré kritiky vycházejí z tradičních ekonomických teorií, založených na chybných představách o lidské povaze a často zcela odtržených od reality. A ta je, jak uvidíme, mnohem složitější, než si většina komentátorů připouští.

Hospodářská politika není otázkou prostého „přepnutí vypínače“ nebo stisknutí tlačítka, po němž se vše vrátí do normálu. Ekonomický rozvoj je ve skutečnosti příliš bohatý, dynamický a adaptivní na to, aby se dal zredukovat na jednoduchá řešení.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak lépe porozumět ekonomice, jejíž jste součástí, proč je to důležité pro váš každodenní život a co můžete sami udělat pro to, abyste pomáhali formovat pozitivnější budoucnost. Ukázky vám mimo jiné odhalí:

• jak a proč vznikají ekonomiky všude tam, kde existuje lidská společnost,
• proč je košile, kterou máte na sobě, výsledkem evolučního procesu,
• proč za určitých okolností pravděpodobně odmítnete i zcela zdarma nabízenou bankovku v hodnotě 10 dolarů,
• a proč některé společnosti dávají přednost několika dobrým kravám před několika tisíci dolary na bankovním účtu.

Pokud jste v posledních letech alespoň trochu sledovali zprávy, jistě jste zaznamenali řadu ekonomických otřesů a krizí po celém světě. V reakci na tyto potíže politici, ekonomové i média stále znovu sahají po tradičním ekonomickém přístupu.

Ten stojí na dvou hlavních předpokladech. Zaprvé tvrdí, že pokud necháme ekonomiku, aby se vyvíjela „sama od sebe“, nakonec se vždy „sama opraví“ tím, že nalezne nový rovnovážný bod, v němž bude opět hladce fungovat. Když je ekonomika vychýlena vnějším šokem – například novou regulací nebo centrálním plánováním – vstoupí do období výkyvů, než se ustálí na nové rovnováze.

Můžeme si to představit takto: hodíte-li míček do misky, odrazí se a chvíli se bude kutálet, než se nakonec usadí v nejnižším bodě. Pokud s miskou nikdo nepohne, zůstane míček v klidu.

Zadruhé tradiční ekonomie předpokládá, že lidé jednají vždy racionálně a sledují výhradně vlastní zájem. Tento předpoklad je založen na dalším: že při účasti v ekonomice neděláme chyby, ale naopak pečlivě zvažujeme každé ekonomické rozhodnutí – od koupě domu až po založení spořicího účtu – a teprve poté zvolíme optimální variantu.

Ačkoli je tento tradiční přístup mezi vládami i akademiky stále populární, skutečný svět neodráží. Mylně například předpokládá, že všechny změny a otřesy v ekonomice přicházejí zvenčí, a přehlíží, že podstatná část ekonomických změn vzniká uvnitř systému samotného.

Tradiční přístup navíc zcela naráží na fakt, že lidé nejsou dokonale racionální, sobecké bytosti. Chybujeme, jednáme impulzivně a někdy své vlastní zájmy vědomě odsouváme stranou, abychom vyhověli potřebám druhých.

Je zřejmé, že starý přístup je nedostatečný. Potřebujeme nový způsob uvažování – takový, který dokáže zachytit skutečnou složitost našich ekonomických životů.

Stejně jako mnozí jiní se pravděpodobně považujete za racionálního člověka, který se rozhoduje na základě střízlivé, objektivní úvahy. Ale jste takoví doopravdy?

Jak reagujete například ve chvíli, kdy vás někdo hrubě vytlačí z fronty? Zastavíte se, racionálně zvážíte své emoce i situaci a pokusíte se ji uklidnit? Nebo se naopak okamžitě ohradíte a jdete do konfliktu?

Lidé nejsou racionální roboti. Naše chování je do značné míry poháněno základními instinkty – potřebou jíst, spát, mít přístřeší a rozmnožovat se. Tyto potřeby nelze hodnotit „racionálně“ jako cenu zboží nebo míru užitku, přesto stojí v pozadí většiny našeho jednání – včetně toho ekonomického.

Uvažujme třeba o tom, jak si vybíráme nové auto. Rozhodujeme se čistě podle toho, které je nejúspornější nebo nejekologičtější? V mnoha případech ne. Často dáváme přednost vozu, který zlepší náš společenský status nebo – řečeno evolučním jazykem – zvýší naše šance na reprodukční úspěch.

Na hluboké, genetické úrovni nás navíc pohání základní potřeba spravedlnosti. Ta nás často vede nejen k iracionálnímu jednání, ale i k tomu, že se vzdáme vlastního prospěchu.

Představme si následující myšlenkový experiment: Sedíte v letadle vedle úspěšného podnikatele. Z nějakého podivného důvodu vám navrhne, že vám oběma rozdělí 5 000 dolarů. Je tu však háček – on rozhodne, jak se peníze rozdělí, a vy s jeho návrhem buď souhlasíte, nebo nedostane nikdo nic.

Podnikatel vám nabídne 10 dolarů a zbytek si ponechá. Přijali byste takovou nabídku? Většina lidí by ji odmítla – uvědomili by si, jak je rozdělení nespravedlivé, cítili by se uraženi a raději by odešli s prázdnou.

Z čistě racionálního hlediska by však bylo „správné“ nabídku přijmout: 10 dolarů je víc než nic. Přesto v takové situaci naše potřeba spravedlnosti převažuje nad ekonomickou racionalitou, i když by nám nespravedlivé rozdělení ve skutečnosti přineslo určitý zisk.