Publikum jednoho

Jak dlouho už v hlavě nosíte ten skvělý nápad na knihu, film nebo komiks? Nebo jste vždycky chtěli založit vlastní blog, začít malovat, nebo se prostě naučit hrát na kytaru? Pravděpodobně ve vás dřímá nějaký tvůrčí impuls, ale možná se zároveň ozývá jiný hlas, který vás varuje, že byste se měli své kreativity vzdát, protože vám nikdy nevydělá peníze. Možná máte dokonce přítele, který se vašim tvůrčím touhám vysmívá a označuje je za ztrátu času. Vždyť pokud z toho nemůžete udělat kariéru, proč se tím vůbec zabývat?

Autor a podcastový tvůrce Srinivas Rao vám ale chce ukázat, proč byste se neměli starat o to, co si váš přítel – nebo kdokoli jiný – myslí. Samotná kreativita je odměnou. Rao upozorňuje na ironický zvrat: jakmile přestanete řešit, co si o vás myslí potenciální publikum, vaše kreativita pravděpodobně zesílí, bude osobnější a zajímavější. Jakmile začnete tvořit pro publikum jednoho, je mnohem pravděpodobnější, že si časem získáte velké, oddané publikum mnoha.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je pro kreativitu dobré po sobě uklízet, proč byste měli lépe znát vypínač na svém telefonu a jak vám „kotva jistoty“ může pomoci dotahovat věci do konce.

Pokud máte silné tvůrčí sklony, můžete se cítit rozpolceni mezi touhou zůstat věrní své osobní vizi a přáním vytvořit něco, co osloví široké publikum. Představte si, že jste nedávno s někým mluvili o tvůrčím projektu – třeba o knize, obrazu nebo nové aplikaci – a první reakcí té osoby bylo, že vám začne radit, jak váš výtvor co nejvíc „přizpůsobit publiku“.

Taková rada může být dobře míněná, ale pravděpodobně vás dovede k nespokojenosti a nakonec k neštěstí, pokud budete tvořit s ohledem na očekávání ostatních. Když se soustředíte na kritické recenze, finanční odměny nebo uznání publika, téměř jistě budete nešťastní, protože to všechno jsou vnější motivátory – reakce, které nemáte pod kontrolou. Konečné přijetí vaší práce, včetně toho, kolik lidí ji bude považovat za mistrovské dílo a kolik za nudu, není ve vaší moci. Pokud se na tyto vnější motivátory upnete, jen si koledujete o zklamání.

Navíc pokud podlehnete tlaku a začnete svou práci měnit jen proto, aby byla „přitažlivější“, budete těchto kompromisů vůči své skutečné vizi pravděpodobně litovat – zvlášť když se ukáže, že rady nefungují a výsledky, v které jste doufali, se nedostaví.

Největší odměnou kreativity je mít vizi a přetvořit ji v realitu. Tento proces máte plně pod kontrolou a sám o sobě přináší obrovské uspokojení a radost.

David Bowie opakovaně varoval před tím, abychom tvořili „pro ostatní“, a zdůrazňoval, jak důležité je pamatovat si, proč jste vůbec cítili osobní potřebu tvořit. Netvořil proto, aby byl slavný; tvořil, aby lépe porozuměl sám sobě a aby „udělal něco umělecky důležitého“.

Podobně Daft Punk. Tato dvojice tvůrců taneční hudby je ke slávě natolik lhostejná, že svou identitu skrývá za kostýmy. A finanční odměny je zajímají tak málo, že honorář za vystoupení na Coachelle v roce 2006 celý investovali do samotné show, aby byla co nejpůsobivější.

Skutečnou odměnou za to, že je vaše dílo dobře přijato, nakonec je, že vám to může usnadnit pokračování v tvorbě. A pokud tvoříte proto, že vás samotný proces naplňuje, pak neexistuje lepší odměna než možnost dál dělat to, co milujete.

Na dnešní tvůrce je vyvíjen velký tlak, aby své kreativní úsilí zpeněžili. Tvořit jen kvůli penězům ale není jen neuspokojivé – často to ani nefunguje, protože chybí silná osobní vize.

Když tvoříte pro jednoho, budete nejen spokojenější, ale zároveň zvýšíte šanci, že si vaše práce časem najde mnoho fanoušků. Může se zdát, že je to paradox, ale to z něj nedělá lež.

Nejprve je dobré pochopit, že pojem „úspěch“ je do značné míry mýtus. Možná si představujete, že „úspěch“ znamená možnost lehnout si a odpočívat na vavřínech. Jenže popularita a sláva jsou dnes velmi pomíjivé. Někdo může být jeden den středem pozornosti a o 24 hodin později už se všichni zajímají o něco jiného.

Pamatujte: odměna je v procesu. Jediné publikum, na kterém opravdu záleží, jste vy sami.

Když pracujete pro publikum jednoho, má to řadu výhod – všechny pomáhají tříbit váš kreativní hlas, posilovat ho a tím i zvyšovat pravděpodobnost, že si časem získáte velké publikum.

Vybudovat si silný kreativní hlas trvá. Tato cesta vyžaduje experimentování a určitou míru pokusů a omylů, které je nejlepší prožívat mimo zrak veřejnosti. Musíte se učit a růst tím, že tvoříte, zjišťujete, co je třeba zlepšit, a na těchto oblastech pracujete.

Platí to i pro dovednosti: pokud dnes vaše malířské schopnosti nejsou skvělé, neznamená to, že na nich nemůžete pracovat, vyvinout si vlastní styl a časem se stát výborným malířem. Je ale pravděpodobné, že pokud se pokusíte své první obrazy hned vystavit velkému publiku, narazíte na tvrdou kritiku a odložíte štětce dřív, než vůbec objevíte skutečnou hloubku svého tvůrčího hlasu.

Proto tvořte především pro sebe a dovolte si selhávat – znovu a znovu, dokud nezačnete cítit, že proces funguje a váš hlas sílí. To je úžasná svoboda, která plyne z toho, že máte publikum jednoho.

V následujících kapitolách prozkoumáme řadu způsobů, jak se přiblížit svému vnitřnímu tvůrci a jak svůj hlas rozšířit a prohloubit.