Protažení

Není nic příjemnějšího než si po náročném dni v práci pořádně protáhnout tělo a zívnout. A potěšení z „protažení“ se nemusí omezovat jen na fyzickou rovinu.

V práci můžete „protahovat“ i svou mysl – hledáním kreativních řešení, aktivním přístupem k rozvoji úkolů, které vás skutečně zajímají, a co nejčastějšími interakcemi s kolegy i během přestávek s přáteli a známými.

I když je to zábavné, protažení není vždy snadné. Mnoho kancelářských pracovníků nakonec skončí jako zmačkaná, skleslá hromádka, bezradně zírající na obrazovku počítače, aniž by měli jakýkoli nápad, co dál. Jako by jen čekali, až je někdo propustí.

Jak se tomu vyhnout a stát se naopak bdělým, nadšeným člověkem? V tomto shrnutí se podíváme na to, jak zůstat v práci otevření a motivovaní, jak znásobit své kariérní možnosti a příležitosti a jak se po kariérním neúspěchu znovu silně postavit na nohy.

Než vstoupíte do profesního světa, jste obklopeni rodiči a učiteli, kteří vás nasměrují správným směrem a opraví, když se vydáte po špatné cestě. Po vysoké škole jste ale víceméně sami – a přitom vám stále zbývá spousta prostoru pro růst, nebo chcete‑li, pro rozšiřování obzorů.

Existují tři „imperativy rozšiřování“, které by si měl pamatovat každý profesionál, jenž chce zůstat na špici.

Prvním imperativem je pamatovat na to, že vy máte kontrolu. Pokud nejste spokojeni se svou prací, je snadné obviňovat šéfa nebo být příliš pohodlní na to, abyste s tím něco udělali. To ale není dobré ani pro vás, ani pro vašeho zaměstnavatele.

Podívejme se na typickou kariérní dráhu: dokončíte vysokou školu a vezmete si práci ve stavebnictví, protože si myslíte, že by vás mohlo bavit pracovat rukama. Po nějaké době si ale uvědomíte, že raději pracujete s lidmi. Co uděláte? Vezmete život do vlastních rukou a najdete si jinou práci – tentokrát jako vedoucí tábora. Tam však zjistíte, že vás víc baví práce s dospělými než s dětmi, a tak se rozhodnete přejít do obchodu.

Tím se dostáváme k druhému imperativu rozšiřování: dávejte si možnosti a rozšiřujte si obzory, abyste měli zdravé množství příležitostí. Představte si, že nesnášíte svého šéfa v prodejním oddělení, ale nemáte kvalifikaci na nic jiného. Místo sebelítosti začnete jednat: přihlásíte se na kurzy pro dospělé a získáte druhý nebo třetí titul, například MBA.

A to nás přivádí k třetímu imperativu rozšiřování: stanovujte si cíle. Nemusejí být nutně spojené s vaší aktuální kariérou; důležité je, aby byly realistické a pomáhaly vám držet směr, zejména v těžkých obdobích.

Každý během kariéry někdy narazí na náročné období. Když na něj dojde, pamatujte, že získávání zkušeností je vždy užitečné a pomůže vám přiblížit se tomu, co je pro vás opravdu správné.

Pokud jste vystřídali dost kancelářských zaměstnání, určitě znáte nespokojeného kolegu, který u stolu klimbá, přestože má po ruce spoustu kofeinu. Nikdo nechce skončit jako on.

Naopak, nejlepší typ zaměstnance je pravým opakem takového znuděného a ospalého člověka. Je bdělý, angažovaný, v práci se učí a neustále rozvíjí své dovednosti.

Máte‑li práci na plný úvazek, víte, jak těžké může být pokračovat ve vzdělávání v tom málu volného času, který vám zbývá. O to důležitější je učit se přímo v práci.

Podívejme se na Jonaha, který nastoupil jako učitel, ale brzy ho začalo znepokojovat, jak náročná jeho práce ve skutečnosti je. Věděl, že se musí zlepšit, ale neměl čas na další formální školení. Vzal proto věci do vlastních rukou.

Jonah provedl sebehodnocení a uvědomil si, že musí být organizovanější. Začal se proto ptát ostatních učitelů, jak lépe strukturovat výuku. Zjistil také, že ve třídě příliš mnoho mluví on sám, zatímco studenti se učí víc, když mají prostor k procvičování. Zkrátil tedy své přednášky a připravil více praktických aktivit, které studentům umožnily skutečně rozvíjet jejich dovednosti.

Výsledky byly skvělé: Jonah dnes školí další učitele a je na dobré cestě stát se ředitelem školy.

Klíčové je, že Jonah byl otevřený změnám a zpětné vazbě – a právě to je nezbytné, pokud se nechcete v kariéře zaseknout.

Chris, frustrovaný trenér výkonnosti, který měl potíže navázat kontakt s účastníky svých školení, je dalším dobrým příkladem výhod otevřenosti. Navzdory problémům zůstal otevřený svému šéfovi a přijal zpětnou vazbu, kterou dostával. Díky tomu mohli společně přesně pojmenovat jádro potíží.

Ukázalo se, že Chris své účastníky ve skutečnosti neposlouchal. Měl ve zvyku jejich nápady kritizovat dřív, než je stačili plně vysvětlit. Tím, že se otevřel změnám a zpětné vazbě, pochopil, že být lídrem není o něm samotném – ale o tom být součástí týmu. Jakmile začal svým lidem opravdu naslouchat, jeho vůdčí schopnosti se výrazně zlepšily.