Pravda

Co je to „modelový vztah“? Tradičně si pod tím představujeme monogamní pár: dva lidi, kteří jsou do sebe tak hluboce zamilovaní, že by je ani nenapadlo podívat se po někom jiném, natož s ním mít sex. Tento tradiční obraz stále dominuje, přestože realitě vůbec neodpovídá.

Ve skutečnosti nic jako univerzální „modelový vztah“ neexistuje. Důležité je jediné: co funguje pro vás. Můžete milovat tolik lidí, kolik chcete; zajímat by vás mělo jen to, co dělá šťastnými vás a vašeho partnera či partnery.

Následující úryvky vyprávějí příběhy lidí, kteří přijali jiné podoby sexuality a lásky. Zároveň vysvětlují, že abyste si takový alternativní životní styl dokázali opravdu užít, musíte se dostat do správného nastavení mysli – takového, které stojí na respektu, důvěře a sebepoznání.

Dozvíte se také, proč si swingers říkají, že žijí „Životní styl“, proč se odborníci neshodnou na tom, co přesně tvoří sexuální závislost, a proč můžete za část svých partnerských problémů vinit i vlastní rodiče.

Slyšeli jste někdy o polyamorii? Mnozí ne. Toto slovo, které zpopularizovala autorka New Age Morning Glory Zell-Ravenheart, označuje praxi milování více lidí současně. Polyamorie se vyvinula jako reakce na monogamní společnost a na stres, který se často pojí s manželstvím.

Co byste si vybrali vy: raději být monogamně, ale nešťastně vdaní či ženatí, nebo žít v partnerství, které vám umožňuje sdílet lásku i s dalšími lidmi a zároveň dává stejnou svobodu i vašemu partnerovi?

Polyamorie však není jen o sexu. Mnoho lidí naopak zdůrazňuje její duchovní rozměr. Místo abyste ji vnímali pouze jako způsob, jak mít sex s více partnery, je užitečnější chápat polyamorii jako cestu k prohloubení jemnějších, duchovnějších aspektů lásky. Může podporovat soucit a porozumění mezi partnery a vytlačovat soudy a stud, které v monogamní kultuře často obklopují sebereflexi a touhu.

Pokud se vztah stane sexuálním, právě tento duchovní základ umožňuje naprostou otevřenost mezi partnery. Sex se pak může stát posvátným prožitkem, který přesahuje vulgární konotace, jež toto slovo běžně má.

Přijmout duchovní stránku polyamorie ale může některým lidem připadat zvláštní. Proto se mnozí rozhodnou tento svět nejprve prozkoumávat prostřednictvím swingingu. Problém je, že swinging si vysloužil pověst zvrhlé praktiky a lidé z polyamorické komunity obvykle svůj způsob života označují prostě jako „Životní styl“, čímž zdůrazňují svůj záměr žít život plný sexuálních dobrodružství.

To však neznamená, že lidé žijící Životní styl mají volnou ruku k sexu bez jakýchkoli omezení. Naopak – hranice a pravidla jsou nezbytná, protože každému jasně ukazují, co je a co není v pořádku. Díky jasně nastaveným pravidlům může každý partner svobodně prožívat Životní styl v rámci důvěryhodného, bezstudého vztahu, o kterém ví, že je pevný.

Už víte, co je polyamorie. Polyamorické vztahy však mohou mít mnoho různých podob.

Někteří lidé volí vztahy s více, ale stálými partnery. Důvod je prostý: fungovat v komplexních vztazích není jednoduché a určitá omezení pomáhají vše zpřehlednit. Například – jak nastavit hranice a spravedlivě rozdělit čas, který trávíte s jednotlivými partnery?

Samozřejmě, naprosto zásadní je otevřená komunikace. Každý musí mít pocit, že může co nejupřímněji sdílet své pocity. Aby se taková atmosféra vytvořila, musí se každý do jisté míry postavit své přirozené žárlivosti.

Jak na to? Tím, že začnete na své vztahy nahlížet jako na dávání, ne jen na braní. To znamená přemýšlet o tom, co dobrého můžete skupině nabídnout, a ne pouze o tom, co chcete dostat zpět.

V mnoha případech mají takové vztahy určitý středobod – člena, který je ve vztahu se všemi ostatními. Díky důvěře, kterou s ostatními sdílí, tento středobod často přebírá roli jakéhosi „dobrotivého diktátora“ a má poslední slovo v důležitých rozhodnutích.

Na opačném konci spektra polyamorie stojí otevřený vztah. V takovém uspořádání může každý partner spát s kýmkoli, s kým chce. Taková dohoda ale vyžaduje, aby oba partneři dokázali pustit strach ze ztráty, nejistotu a žárlivost – a to se snáz řekne, než udělá.

Všichni lidé, a muži obzvlášť, jsou totiž do určité míry biologicky nastavení k soutěžení o sex. Studie například ukázaly, že muži ejakulují více a s větší silou, když spí s partnerkou, která nedávno měla sex s jiným mužem.

Žárlivost však lze zmírnit, pokud se naučíte oddělovat intimitu a lásku, které sex může vyvolat, od obecnějších pocitů sexuální touhy. Teprve pak si můžete naplno užívat sex i s dalšími lidmi.

Nebezpečí spočívá v tom, že tato schopnost může vést k vyhýbání se lásce – a to vás dříve či později učiní nešťastnými.

Polyamorie tedy může mít různé formy. Co ji ale odlišuje od pouhé závislosti na sexu?