Práce lásky

Randění už není, co bývalo. Ještě nedávno vyžadovalo hledání partnera odvahu – ať už v místním baru, nebo na oslavě u kamaráda. Dnes máte desítky potenciálních partnerů doslova na dosah ruky: stačí přejet prstem v aplikacích jako OkCupid, Tinder nebo Match.com.

Není pochyb o tom, že internet změnil náš vztah k seznamování. Z historického hlediska to však není poprvé, kdy se způsob hledání lásky dramaticky proměnil. Zkušenost s randěním byla vždy formována socioekonomickými a kulturními změnami.

V tomto shrnutí uvidíte, jak průmyslová revoluce, vzestup kapitalismu a dokonce i hippies kultura šedesátých let proměnily svět randění. Dozvíte se také, co museli dělat vaši rodiče a prarodiče, aby získali rande – a budete to moci porovnat se svými vlastními zkušenostmi.

Zjistíte mimo jiné, jaký vliv měly na svět seznamování prodavačky v obchodních domech, proč jsou seznamovací aplikace ve skutečnosti formou spotřeby a jak se slovo „gay“ postupně ustálilo jako označení pro homosexuála.

Svět seznamování je dnes úplně jiný než ten, ve kterém se potkali vaši rodiče. Proč tomu tak je? Jedním z hlavních důvodů je ekonomika.

Abychom tomu lépe porozuměli, vraťme se na chvíli k průmyslové revoluci – události, která zásadně proměnila způsoby dvoření v dělnických i středních vrstvách.

Před koncem devatenáctého století „randění“ v dnešním slova smyslu prakticky neexistovalo. Většinu vztahů zprostředkovávali rodiče nebo jiní příbuzní, kteří dohazovali vhodné partnery. V osmdesátých letech devatenáctého století však průmyslový boom vyvolal rostoucí poptávku po pracovní síle a mnoho mladých žen se stěhovalo do měst, kde pracovaly v továrnách, v obchodech jako prodavačky nebo jako služebné.

Tento příliv ženských pracovnic proměnil městský život. Najednou bylo možné na ulicích vídat dříve neobvyklý jev – muže a ženy, jak spolu tráví čas na veřejnosti, líbají se v parcích nebo se scházejí v odlehlých uličkách. Páry projevovaly náklonnost na veřejnosti především proto, že neměly kam jinam jít. Byty byly malé a přeplněné, takže téměř neposkytovaly soukromí, a lidé s nízkými příjmy si nemohli dovolit večery v divadle či jinou placenou zábavu.

Naproti tomu rozrůstající se střední třída, která zbohatla díky industrializaci, si mohla dovolit praktikovat tzv. „návštěvy“. Tato oblíbená forma dvoření spočívala v tom, že muži soupeřili o přízeň žen tím, že je navštěvovali v jejich domovech.

Pokud měl muž o určitou ženu zájem, přišel k jejímu domu a zaklepal na dveře. Obvykle mu otevřel sluha, zapsal si jeho jméno a informoval paní domu či mladou dámu o „návštěvníkovi“. Pokud měla žena o nápadníka zájem, byl vpuštěn dovnitř. Pár si pak mohl povídat, zpívat nebo jinak trávit čas – vždy však pod dohledem rodiny.

Tento soukromý rituál odrážel rostoucí bohatství střední třídy. Zatímco dělníci museli „krást“ chvíle ve stínu na veřejných místech, majetnější lidé se mohli se svými nápadníky setkávat v relativním soukromí vlastního domova.

Ještě před pár desetiletími lidé toužící po vztahu obcházeli místní bary a společenské akce v naději, že tam potkají partnera. Dnes se většina z nás jednoduše přihlásí do seznamovací aplikace a posouvá profily doprava či doleva – podle toho, jak to daná platforma má.

Jak jsme se dostali od trpělivého osobního hledání k digitálnímu dvoření? Významnou roli v této proměně sehrály prodavačky v obchodních domech.

Na začátku dvacátého století se mladé ženy stěhovaly do amerických měst, aby pracovaly v nově vznikajících obchodních domech, kde prodávaly luxusní zboží bohaté klientele. Práce prodavačky byla tehdy považována za skvělou příležitost, jak potkat zámožného muže – ideálně budoucího manžela.

Prodavačky pozorovaly elegantně oblečené zákaznice a snažily se napodobit jejich styl oblékání i způsob vyjadřování. V době rozkvětu obchodních domů se z nich staly vynikající prodejkyně a jejich klienti nakupovali stále více. Brzy bylo těžké rozeznat, kdo je zákaznice a kdo prodavačka – obě skupiny sdílely podobný, exkluzivní vkus.

Do roku 1925 se konzumerismus stal hlavním motorem americké ekonomiky i společnosti jako celku.

Co to ale má společného s online seznamováním? Ukazuje se, že i při výběru partnera často hodnotíme druhé podle toho, co „konzumují“ – tedy podle toho, co poslouchají, čtou, nosí nebo kde tráví volný čas – spíše než podle toho, jací skutečně jsou.

Pokud si založíte profil na službách jako Match.com nebo OkCupid, všimnete si, že se vás nejprve ptají na vaše spotřebitelské preference: oblíbené kapely, knihy, filmy či jídla. Mnohem méně je zajímá, zda jste spíše tiší, plaší, nebo naopak extrovertní – tedy vlastnosti, které skutečně utvářejí vaši osobnost.

Prodavačky však na počátku dvacátého století nebyly jedinými, kdo hledal lásku. Existovaly celé skupiny lidí, pro které běžné seznamování prakticky nepřicházelo v úvahu. V další kapitole se podíváme, kdo to byl.