Pohni svým autobusem

Stejně jako ve společnosti jako celku se i každá firma či organizace skládá z různých typů lidí, kteří mají odlišné postoje a způsoby, jak se na věci dívají. Někteří jsou vysoce produktivní a pomáhají firmu posouvat vpřed, zatímco jiní se jen pohodlně usadí a příliš nepřispívají.

Jak tedy vytvořit organizaci, v níž všichni společně tlačí směrem k jednomu cíli? Část odpovědi spočívá v tom, že od všech ve firmě začneme víc očekávat. Lidé rostou, když jejich okolí klade vyšší nároky na jejich výkon.

Je také důležité, aby ti, kteří přispívají víc – jsou více zapojení a motivovaní posouvat firmu k jejím cílům – dostali prostor vyniknout a získali uznání, které si zaslouží. Ostatní by se od nich měli učit.

V tomto shrnutí se dozvíte, co mají Flintstoneovi společného s budováním úspěšnější firmy, proč je každá organizace jako velký autobus a co je dnes ve Spojených státech špatně s pracovní morálkou.

Pro majitele firem je svět venku tvrdý. Naštěstí existuje několik jednoduchých nástrojů, jak se zlepšovat, motivovat ostatní a pomáhat svým firmám uspět.

Začněte tím, že budete mít vysoká očekávání – jak od sebe, tak od ostatních. Jinými slovy: stanovujte si cíle, abyste dosáhli víc, byli lepší a uspěli rychleji.

Má to ale háček: vysoká očekávání nic neznamenají, pokud za ně nikdo nenese odpovědnost. Pokud od někoho hodně čekáte, musíte mu zároveň umožnit, aby tato očekávání naplnil – tedy jasně sdělit, co přesně od něj chcete.

Můžete například říct, že má do zítřejšího rána připravit dvě stránky na konkrétní téma. A pokud to nesplní, zopakujte zadání znovu – ještě jasněji a konkrétněji. Zůstaňte přitom povzbudiví a dbejte na to, abyste nekomunikovali všechno najednou. Když budete požadavky dávkovat v menších krocích, umožníte druhé straně soustředit se vždy jen na jednu věc.

Příkladem může být Ron Clark Academy – oceněná nezisková základní škola v Atlantě, která nese jméno svého zakladatele. Tato instituce klade velký důraz na rozvoj svých učitelů, aby do tříd vstupovali s energií a vášní. Na seminářích pro zaměstnance je Ron Clark motivuje tím, že je vyzývá, aby měli vysoká očekávání především sami od sebe a od svého výkonu ve třídě.

Aby ostatním ukázal, jak tento model převzít, vytvořil následující metaforu: představte si autobus z kresleného seriálu Flintstoneovi. Nemá motor, takže váš tým musí autobus tlačit, aby se pohnul. Autobus představuje vaše cíle: autobus – tedy vaše cíle – se posune jen tehdy, když všichni pracují na vysoké úrovni.

Slovo „všichni“ je klíčové: každý člen týmu – bez ohledu na svou roli – má co nabídnout. A uspějete jen tehdy, když budete pracovat společně.

Zůstaňme u metafory autobusu, abychom lépe pochopili, jak funguje tým.

Na našem „flintstonesovském“ autobusu mají lidé různé role. Nejprve je tu Řidič – ten, kdo vede tým a posouvá všechny vpřed. Dále jsou tu Běžci, tedy špičkoví výkonní pracovníci. Následují Joggeři: svědomití a pilní lidé, kteří odvádějí dobrou práci. Pak přicházejí Chodci, kteří přispívají jen minimálním tempem. A nakonec Cestující – v podstatě mrtvá váha.

V organizaci jsou Řidiči manažeři: určují směr a poskytují podporu. Jejich první prioritou by měli být Běžci. Tito lidé chtějí být součástí něčeho výjimečného. Obvykle přicházejí s mnoha novými nápady, mají silnou pracovní morálku a nevymlouvají se. Jinými slovy, Běžci dávají práci na první místo. Pokud jim to umožníte, stanou se páteří vaší organizace. Jen si dejte pozor, abyste jim nezlomili ducha neustálou kritikou – místo toho jim dávejte jasný směr a podporu.

Joggeři obvykle nepřekračují očekávání, ale když je potřeba, dokážou zrychlit. Často jsou přesvědčeni, že už dělají maximum, a chybí jim sebedůvěra, aby se snažili víc. Zároveň ale touží po uznání.

Chodci pracují pomalu, ale vytrvale. Nemají rádi změny a často si stěžují, čímž zpomalují ostatní a šíří v organizaci negativitu. Přesto jsou stále mnohem lepší než Cestující. Ti pracují jen tehdy, když je někdo sleduje, a raději se schovávají za tým. Často jsou chytří, ale postrádají pracovní morálku. Přeměnit je alespoň na Chodce je obtížné – většinou se „probudí“ až ve chvíli, kdy jsou propuštěni. I proto se s nimi těžko pracuje.

Joggeři i Chodci však mají potenciál stát se Běžci. V následujících částech si ukážeme, jak toho dosáhnout.