Otevřít se

Cítíte se ve svém vztahu neklidně, jako by vám něco chybělo, ale nedokážete přesně pojmenovat co? Nebo jste uvízli v kruhu neustálých nevěr? Pokud ano, možná pro vás klasický monogamní vztah není to pravé.

Když jsme vyrůstali, učili nás, že jednou potkáme svou spřízněnou duši a budeme spolu žít šťastně až do smrti. Tahle pohádka ale s realitou příliš nesouzní. Jak ukazují statistiky rozvodovosti, monogamní vztahy je velmi těžké dlouhodobě udržet.

Pravda je, že žádný jeden člověk nedokáže naplnit všechny naše potřeby a touhy. A když od jednoho vztahu očekáváme příliš, často se pod tímto tlakem zhroutí. Otevřenější podoba vztahů nám dává prostor zkoumat vlastní touhy. A co je ještě důležitější – nutí nás čelit vlastním nejistotám a budovat vztahy založené na důvěře, nikoli na strachu a majetnickosti.

V tomto textu se dozvíte:

• proč v otevřených vztazích bývá víc rozhovorů než sexu,
• jak pracovat s pocity žárlivosti,
• a proč může být špatný nápad svěřovat se s otevřeným vztahem rodičům.

Většina z nás vyrůstá s velmi přesvědčivou pohádkou: vyrosteme, potkáme toho pravého či tu pravou, vezmeme se a pak budeme žít šťastně až do smrti. Byli jsme vedeni k představě, že náš „soulmate“ pro nás bude úplně vším. Tahle magická osoba nás podpoří, bude sdílet naše politické názory a zájmy, bude ideálním spolurodičem našich dětí a zároveň naším nejlepším přítelem.

Není divu, že tolik manželství dnes končí rozvodem. Je to obrovský tlak kladený na jediného člověka.

Klíčová myšlenka: je mýtus, že jeden člověk může naplnit všechny naše potřeby a touhy.

Jedním z nejškodlivějších mýtů o monogamních vztazích je představa, že jakmile najdeme životního partnera, už nikdy nebudeme toužit po nikom jiném, protože tento partner uspokojí všechny naše sexuální potřeby. Takový názor je nebezpečný, protože zcela ignoruje, jak lidská sexualita funguje.

Samozřejmě, že po svatbě nepřestaneme pociťovat přitažlivost k jiným lidem. A samozřejmě, že jeden člověk nemůže vždy naplnit všechny naše touhy. Naše sexuální preference se navíc v průběhu života mění. Možná nás v šedesáti letech začne lákat něco, co nás dříve vůbec nenapadlo. Nebo může období deprese na čas naši sexuální touhu téměř zcela potlačit.

V tradičních monogamních vztazích se lidé často začnou cítit provinile, když je přitahuje někdo jiný. Buď tyto pocity potlačují, nebo se uchýlí k nevěře. A nevěra je běžná: průzkum z roku 2007 ukázal, že polovina ze 70 000 respondentů přiznala, že byla ve vztahu nevěrná. Nevěra je přitom stejně účinný způsob, jak vztah sabotovat, jako když přestaneme sdílet své skutečné pocity.

Naštěstí existuje i jiná možnost. Můžete být upřímní sami k sobě i ke svému partnerovi a přijmout, že jeden člověk skutečně nemůže naplnit všechny vaše potřeby. Budete cítit přitažlivost k jiným lidem. A někdy se ve vztahu budete cítit nespokojení.

Jakmile to přijmete, máte na výběr. Můžete se vědomě rozhodnout pro monogamii a přijmout svůj vztah s realističtějšími očekáváními. Nebo můžete se svým partnerem začít mluvit o tom, že vztah otevřete dalším lidem.

V obou případech budou realistická očekávání pro váš vztah nesmírně přínosná. Místo víry v pohádku můžete začít skutečně oceňovat to, co máte. A ještě lépe – můžete aktivně budovat takový vztah, který vám opravdu vyhovuje.

Představte si, že vám partner prozradí, že má fetiš na nohy a největší rozkoš mu přináší, když vám může kousat prsty u nohou. Jenže vás už samotná představa děsí – nohy vám připadají odporné a nechcete se na tom podílet. Co s tím?

Jedním z přístupů, který některé nemonogamní páry volí, když se jejich sexuální touhy rozcházejí, je otevřít vztah pro příležitostný sex s jinými lidmi. Váš partner si tak může najít někoho, kdo sdílí jeho fetiš, a užít si s ním nezávazný sex, který se vás přímo netýká.

Páry mohou příležitostný sex zkoumat i společně – například návštěvou swingers klubů nebo sdílenými intimními zážitky s jinou osobou či párem. Nebo se mohou seznamovat s lidmi online.

Klíčová myšlenka: nemonogamní vztahy mohou mít mnoho různých podob.

Tyto sexuální zážitky mohou mít i emocionální rozměr, obvykle ale nejsou zamýšlené jako začátek vážnějších vztahů. Polyamorní vztahy jsou v tomto ohledu jiné.

Polyamorie znamená možnost milovat více než jednu osobu současně. Lidé v polyamorních vztazích mají více milujících a oddaných partnerství, která výrazně přesahují rámec příležitostného sexu.

Polyamorní vztahy mohou mít různé struktury. Například pár může svůj vztah označovat jako primární a vedle něj udržovat další, tzv. sekundární vztahy. Jiní lidé naopak nechtějí své vztahy hierarchizovat a dávají přednost nehierarchickému uspořádání, v němž jsou všechny vztahy v zásadě rovnocenné.

Někteří polyamorici praktikují tzv. polyfidelitu, kdy tvoří uzavřenou skupinu s více partnery. Jedním z nejznámějších příkladů byla komunita Kerista, která fungovala v San Francisku v letech 1971–1991. V době svého největšího rozmachu měla asi 30 členů a každá žena v ní měla romantický i sexuální vztah s každým mužem ve skupině.

Nejběžnější polyamorní struktury jsou triády nebo kvadry – vztahy mezi třemi, respektive čtyřmi lidmi. Někdy jde o „uzavřené“ uspořádání, kdy lidé uvnitř skupiny nemají sex s nikým mimo ni. Jindy mají členové prostor navazovat další vztahy i mimo skupinu.

Jakou formu nemonogamie zvolíte, záleží zcela na vás. Toužíte po příležitostných románcích? Je vám příjemná představa, že váš partner bude mít i jiné emocionální vztahy? Chcete žít s více partnery v jedné domácnosti, nebo raději samostatně?

Odpovědi na tyto otázky vyžadují čas, zamyšlení a sebereflexi. A jak uvidíme v další části, aby takový vztah fungoval, je potřeba hodně sebereflexe a opravdu dobré komunikační dovednosti.