Opice v chaosu

Poslední desetiletí byla svědkem ohromujícího vzestupu řady firem v kalifornském Silicon Valley. Tyto společnosti dnes patří k nejvlivnějším na světě; jen těžko lze přecenit roli, kterou hrají v životech většiny obyvatel Západu. Jako u mnoha příběhů o úspěchu však nejde jen o radost a slunce. Při bližším pohledu na to, jak tyto firmy skutečně fungují, se ukazuje mnohem bouřlivější obraz.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč zahraniční pracovníci v technologických firmách snášejí velmi špatné podmínky; jak Google přenesl většinu práce na „neživé“ subjekty; a proč být chytrý není nutně to nejdůležitější pro úspěch v Silicon Valley.

Když se Evropané v osmnáctém století snažili dostat do Ameriky, mnozí si platili cestu tím, že se zavázali k několika letům smluvního nevolnictví. Nadšenci do technologií, kteří se ve století jednadvacátém snaží získat práci v USA, na tom sice nejsou tak zle, přesto však čelí poměrně tvrdým podmínkám.

Získat povolení pracovat v Silicon Valley není pro imigranta snadné a celý proces často vede k vykořisťování. Jednou z možností je vízum H‑1B – neimigrační vízum pro zahraniční odborníky. Těchto víz je však k dispozici jen omezený počet. V roce 2013 se o vízum H‑1B ucházelo 200 000 zahraničních pracovníků doufajících v zaměstnání v Silicon Valley, ale schváleno jich bylo pouze 16 000.

Ti, kteří měli štěstí a vízum získali, jsou pak zcela vydáni na milost svému zaměstnavateli. Pokud jsou propuštěni nebo firma zkrachuje, jejich vízum přestává platit. Tato nejistota často vede k tomu, že se cítí nuceni přijmout nižší plat než jejich američtí kolegové. Skutečnými vítězi jsou tak velké korporace: získávají vysoce kvalifikované zaměstnance ochotné pracovat za méně peněz a tito lidé musí pět let snášet vykořisťování, než si mohou požádat o zelenou kartu, která jim dává lepší práva a status trvalého pobytu.

Není divu, že se mnozí imigranti snaží tomuto kolu vyhnout. Nejjednodušší cestou bývá fingované manželství. Americký imigrační systém je vstřícnější k těm, kdo chtějí založit rodinu. Ve skutečnosti tvoří víza pro nejbližší příbuzné a víza na základě rodinných vazeb zhruba dvě třetiny všech úspěšných imigračních žádostí.

Překvapivé je, že tato metoda nevyžaduje ani sňatek s občanem USA. Stanis Argyris, řecký IT specialista, se v roce 2008 chtěl připojit k týmu zakladatele jednoho start‑upu. Uzavřel proto manželství s tureckou studentkou, která v USA studovala na Stanfordově univerzitě na studentské vízum. Argyris tak mohl získat vízum pro manžela studenta, zůstat v zemi a konečně nastoupit do zakladatelovy firmy.

Život by byl jistě mnohem jednodušší, kdybychom si mohli tisknout vlastní peníze. Protože je to ale těžký trestný čin, je tím nejbližším legálním ekvivalentem založit firmu typu Google.

Google je jedním z největších úspěchů Silicon Valley a stroj na peníze v pravém slova smyslu. Každý rok vygeneruje přibližně 70 miliard dolarů příjmů – částku tak ohromující, že se člověk neubrání otázce: „Jak může vyhledávač vydělávat tolik peněz?“

Základem je, že nabízí odpovědi na spoustu naléhavých otázek každodenního života – od „Jaký je nejlepší fotoaparát do 300 dolarů?“ po „Kdo je dobrý rozvodový právník v mém okolí?“. Zároveň však Google zobrazuje reklamy firem souvisejících s vaším vyhledáváním a vydělává pokaždé, když na některou z nich někdo klikne.

Výše částky, kterou Google za konkrétní kliknutí získá, závisí na použitém klíčovém slovu a na tom, kolik firem o něj soutěží. Populární klíčové slovo, jako je například „pojištění“, může mít hodnotu až 54 dolarů za jedno kliknutí.

Ještě pozoruhodnější je, že Google zvládá obrovské množství těchto nabídek téměř bez lidského zásahu – díky geniálnímu systému, který nechává veškerou práci na počítačích. Dává to smysl: existují miliardy různých klíčových slov a ručně určovat cenu reklamního prostoru pro každé z nich by bylo prakticky nemožné.

Google proto při každém vyhledávání spouští automatizovanou, okamžitou a bleskově rychlou aukci. Jakmile uživatel zadá dotaz, počítače Googlu bleskově projdou všechny předem zadané nabídky reklamních společností na dané klíčové slovo. Zohledňují přitom dvě věci: výši nabídky a pravděpodobnost, že na reklamu někdo klikne. Reklama, která nejlépe kombinuje obě kritéria, se zobrazí na vrcholu výsledků vyhledávání.

Proto také mohou dvě vyhledávání stejného tématu v různých dnech přinést odlišné výsledky. Pokud dnes zadáte „nábytek v Londýně“, může vyhrát nabídka firmy na ručně vyráběný nábytek Swoon Editions; příští týden ale může zvítězit dodavatel luxusního nábytku Unum Design.