Odstavování v 15

Jak dítě roste, rodiče často oslavují milníky, jako jsou první slova a první krůčky. Ale co první sousta? Z hlediska vývoje je učení se jíst pravděpodobně stejně důležité jako učení se chodit a mluvit. A samo o sobě je to také úžasná etapa.

Jak tedy svému dítěti pomoci přejít od výhradního pití mateřského či kojeneckého mléka k tomu, aby jedlo stejná jídla jako dospělí? Na konci této knihy budete znát odpověď. Získáte také několik rychlých, jednoduchých, výživných a dětmi prověřených receptů.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč odstavení nemusí znamenat to, co si myslíte, kdy je vaše dítě na odstavení připravené a jak snížit riziko, že se z něj stane vybíravý strávník.

Když dospělí mluví o tom, že chtějí omezit sladkosti nebo přestat pít kofeinové nápoje, mají na mysli, že postupným snižováním spotřeby látky, na které jsou závislí, ji nakonec úplně vyřadí ze svého života. Podobně, když rodiče hovoří o odstavení svého dítěte od mateřského mléka nebo umělé výživy, skoro to zní, jako by jejich radostný uzlíček měl závislost, které se musí zbavit. To je ale zavádějící.

Ve skutečnosti existuje přesnější, pozitivnější a celistvější způsob, jak o odstavení přemýšlet. Klíčové poselství zní: Cílem odstavení je pomoci vašemu dítěti vybudovat si zdravý vztah k jídlu.

Modernější termín pro odstavení je doplňkové krmení. Myšlenka je jednoduchá: když začnete dítěti nabízet pevnou stravu, poskytujete mu živiny, které doplňují ty, jež stále přijímá z mateřského mléka nebo umělé výživy. Postupem času se množství snědeného jídla zvyšuje, zatímco příjem mateřského mléka nebo umělé výživy klesá – až nakonec zcela ustane. V tu chvíli je dítě „odstavené“.

Jinými slovy, odstavení není jen o tom, aby dítě přestalo pít mateřské mléko nebo umělou výživu. Jde o to, povzbudit ho, aby začalo jíst pevnou stravu – a pomoci mu rozvíjet dovednosti, návyky a postoje, které k zdravému stravování patří.

Některé z těchto dovedností jsou základní: žvýkání, polykání, manipulace s jídlem prsty a používání příboru. Jiné jsou složitější, například mít během dne pravidelné časy jídel. Důležité také je, aby vaše dítě bylo otevřené široké škále výživných potravin.

Aby se to podařilo, musí se mu „vycvičit“ chuťové buňky. To znamená, že si bude muset zvyknout na různé textury a chutě – od hořkosti brokolice přes moučnatost fazolí lima až po všechno mezi tím.

Odstavení tedy není jen proces; je to cesta, na níž se buduje zdravý jídelníček a pozitivní vztah k jídlu. Vzhledem k obrovské rozmanitosti potravinových skupin a kuchyní je úkolem každého rodiče pomoci svému dítěti jídlo zkoumat, objevovat a užívat si ho.

V předchozí části jste se dozvěděli, že cílem odstavení je pomoci vašemu dítěti vybudovat si pozitivní vztah k jídlu. Když se vám to podaří, může se z něj brzy stát malý gurmán.

Příkladem je autorova dcera Indie. Už ve třech měsících měla velkou, zdravou chuť k jídlu a byla otevřená nejrůznějším pokrmům – od květáku, kapusty a cizrnového kari až po marocké mleté jehněčí s batáty a kuskusem.

Jak tedy zařídit, aby se vaše dítě vydalo v Indiiných stopách? Odpověď je překvapivě jednoduchá: nespěchejte a nenuťte ho. Klíčové poselství zní: Nechte své dítě, aby se odstavovalo vlastním tempem a svým způsobem.

Žádné dvě děti nejsou úplně stejné – a u odstavení to platí dvojnásob. Indie začala jíst pevnou stravu v šesti měsících. To je běžný věk pro začátek, ale některé děti jsou připravené o pár měsíců dříve, jiné později. Indie také přestala pít mateřské mléko zhruba ve dvanácti měsících, což je poměrně brzy. Mnoho dětí pokračuje v kojení do dvou let nebo i déle, což doporučuje i Světová zdravotnická organizace.

Pokud každé dítě postupuje svým vlastním tempem, jak poznáte, kdy to vaše přestane potřebovat mateřské mléko nebo umělou výživu, kdy se přizpůsobí novým texturám a chutím, kdy přejde na větší porce a začne jíst častěji? Odpověď zní: záleží na vašem dítěti.

Některé děti přejdou z jedné porce pevné stravy denně na tři porce během jediného měsíce. Jiným to trvá déle – a to je v pořádku. Váš přístup k odstavení by měl všechny tyto rozdíly zohledňovat.

Protože cesta odstavení vašeho dítěte bude stejně jedinečná jako ono samo, nesrovnávejte jeho pokroky s jinými dětmi stejného věku. A nesnažte se nic urychlovat. Ve skutečnosti se nesnažte nic vynucovat.

Místo toho dítě pozorně sledujte, abyste zachytili signály, co potřebuje a na co je připravené, a na tyto signály reagujte. Tomu se říká responzivní krmení. Jaké signály byste měli sledovat a jak na ně reagovat? To se dozvíte v následující části.