Mýty o inovacích

Většina z nás věří, že dobré nápady jsou výsledkem jakési vnější, téměř božské inspirace. Často si říkáme, že je možná lepší o inovacích příliš nepřemýšlet, protože ta převratná myšlenka nás stejně zasáhne ve chvíli, kdy to budeme nejméně čekat. Právě tento mylný předpoklad ale vede k frustraci a zbytečně promarněnému času.

Navíc máme tendenci přisuzovat zásluhy za vynález jediné osobě. Představa, že osamělý génius přijde s vynálezem úplně sám, je mýtus. Mnozí se domnívají, že žárovku vynalezl Thomas Edison, brzy však zjistíte, že čest by měla připadnout dvěma mnohem méně známým vynálezcům.

Následující kapitoly předefinují váš pohled na kreativní proces a pomohou vám vyhnout se nástrahám inovací. Nasměrují vás na cestu, která vede k tomu stát se úspěšným inovátorem.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč byste neměli věřit legendě o Isaacu Newtonovi a jablku,
• že převratné vynálezy jen zřídka vznikají prací jediné osoby,
• a jak se stává, že lidé na první pohled nedokážou rozpoznat hodnotu skvělého nápadu.

Ať už navštívíte ateliér umělce, dílnu vynálezce nebo laboratoř výzkumníka, lidé se jich často ptají na totéž: „Odkud berete své nápady?“

Jedním z nejznámějších příběhů o zrodu velké myšlenky je legenda o Isaacu Newtonovi, který prý přišel na teorii gravitace poté, co mu na hlavu spadlo jablko. Tento příběh naznačuje, že skvělé nápady přicházejí k těm, kdo mají prostě štěstí být ve správný čas na správném místě.

Tento příběh je však mýtus. Epifanie v tom náboženském, zázračném smyslu neexistují. Skvělé nápady se lidem nezjevují jako blesk z čistého nebe v jednom magickém okamžiku inspirace; rodí se z let usilovné práce a osobních obětí.

Slovo „epifanie“ má silné náboženské konotace – původně označovalo zjevení božské inspirace. Dnes už není tolik spojováno s náboženstvím, základní význam ale zůstává: když lidé říkají, že právě zažili epifanii, nenápadně tím naznačují, že si nejsou úplně jisti, odkud nápad přišel, a proto za něj nemohou plně převzít odpovědnost.

Víra, že skvělé nápady existují někde mimo naši kontrolu a přicházejí k nám tajemnými cestami, může být psychologickou obranou – způsobem, jak zmírnit vinu a frustraci, když sedíme nad prázdným listem papíru a nejsme schopni přijít s ničím tvůrčím. Taková víra ale zkresluje to, jak kreativní proces ve skutečnosti funguje.

Místo jednoho božského okamžiku inspirace většina tvůrců v průběhu času shromažďuje množství drobných poznatků. Když se na jakýkoli skvělý nápad podíváte zblízka, uvidíte, že je složen z nespočtu menších, předchozích myšlenek.

Například Tim Berners-Lee mohl navázat na koncept internetu a vytvořit World Wide Web až po téměř čtyřiceti letech různých inovací v oblasti sítí, elektroniky a softwaru.

Na rozdíl od Newtonova jablka skvělé nápady prostě nespadnou ze stromu. Abychom přišli s inovativní myšlenkou, musíme jí dát čas – a v následujících kapitolách si ukážeme, jak na to.

Současný svět je zaměřený na pohodlí. Všechno, co nám nabízí, se prodává jako hotový produkt – od jídla přes dovolené až po oblečení a zábavu. Problém této pohodlné spotřebitelské kultury je, že nás vede k očekávání, že i nové nápady přijdou jako krásně zabalené dárky. To je další mýtus inovací.

Víra, že dobré nápady se rodí plně vyvinuté, nás často brzdí v jejich rozvoji a brání tomu, aby se z nich staly skutečně skvělé inovace.

Když se snažíte představit nový nápad – třeba svému týmu v práci – často uslyšíte reakce typu: „To už jsme zkoušeli,“ nebo „Tady takhle nepracujeme.“ To je škoda, protože taková kritika utně možnost růstu už v zárodku a ignoruje fakt, že nové nápady nepřicházejí hotové a připravené k použití.

Nové myšlenky je potřeba v čase pěstovat a rozvíjet v podpůrném prostředí. Důvod, proč lidé sahají po chování, které nápady ničí, je jednoduchý: očekávají dokonalost hned od začátku.

Ani velký automobilový inovátor Henry Ford ale napoprvé neuspěl. Jeho první modely byly většinou neohrabané, páchnoucí a neefektivní. Naštěstí si Ford uvědomil, že budoucnost jen zřídka přichází jako hotový produkt, a pokračoval ve zdokonalování svých vozů.

Zároveň pochopil, že inovace je chaotický proces. Při vytváření skvělého nápadu neexistuje žádný přesný vzorec, kterého by se dalo držet – tajemství spočívá prostě v tom mít spoustu nápadů.

Největší kreativní myslitelé jsou známí tím, že neúnavně přicházejí s novými podněty. Skladatel Beethoven si obsesivně zapisoval každý nápad, který ho napadl, a neváhal kvůli tomu přerušit rozhovor nebo odejít uprostřed jídla. Spisovatel Ernest Hemingway zase své příběhy psal a přepisoval stále dokola – měnil postavy, zápletky i témata.

Skvělé nápady nepřicházejí rychle a bez námahy; vyžadují spoustu tvrdé práce. Musíme neustále generovat nové myšlenky, starat se o ně a dát jim čas, aby mohly rozkvést.