Mluvím sama za sebe

Jen málokdo strávil v prvních letech Donaldova Trumpova prezidentství tolik času po jeho boku jako Sarah Huckabee Sandersová, tisková mluvčí Bílého domu v letech 2017–2019. Poprvé se s Trumpem setkala během jeho prezidentské kampaně v roce 2016. Později, už jako jeho blízká poradkyně, mu pomáhala formulovat politiku, vybírat klíčové spolupracovníky a předávat jeho vizi veřejnosti.

Od historických summitů až po tajné strategické porady – Sandersová byla jen zřídka daleko od místa dění. Ať už s její politikou souhlasíte, nebo ne, jedno je jisté: jen málo lidí na světě má lepší přehled o myšlení, zvycích a motivacích muže, který v té době zastával nejmocnější úřad na planetě.

Právě do tohoto zákulisí se v následujících úryvcích ponoříme, když budeme nahlížet do fungování Trumpova Bílého domu. Dozvíte se, jak se Sandersová do Trumpova týmu vlastně dostala, proč se podle ní novináři často snaží zprávy spíše vytvářet, než je jen poctivě podávat, a co si Trump doopravdy myslí o Rusku a Vladimiru Putinovi.

24. prosince 2018. Bylo pozdě a rodina Sandersových byla vyčerpaná. Sarah strávila celý den v kuchyni. Připravila nezapomenutelnou hostinu s jižanským nádechem: pomalu tažený hovězí hrudí, zapečené bramborové placky, špagetovou dýni, omáčku a bourbonový čokoládovo-ořechový koláč.

Její tři děti už spaly. Manžel Bryan právě začal číst pohádku na dobrou noc, když Sarah zazvonil telefon. „Nerada to dělám,“ řekla po skončení hovoru, „ale musím odejít.“ Věta, na kterou si rodina za posledních osmnáct měsíců bolestně zvykla. Jako tisková mluvčí Donalda Trumpa věděla, že se pořád něco děje. A bylo na ní, aby to zvládla – ať byly Vánoce, nebo ne.

Klíčové sdělení této části je jednoduché: Sandersová stála v první linii rozhodovacích procesů Trumpovy administrativy.

Po telefonátu se vydala na námořní základnu v Marylandu, kde se připojila k prezidentovi a jeho nejbližším poradcům na palubě Air Force One – Boeingu 747, který slouží jako mobilní prezidentské velitelství. Air Force One bývá obvykle osvětlený jako vánoční stromek, ale tentokrát bylo všechno jinak. Letoun startoval v naprosté tmě. Uvnitř byla vypnuta veškerá elektronická zařízení. Prezident i jeho tým byli dočasně „mimo signál“.

Až agent tajné služby odhalil jejich cíl: vojenská základna v provincii Anbár v Iráku, na frontové linii americké války proti teroristické organizaci ISIS. Varoval, že jde o nehostinné území, a vyzval je, aby byli po přistání připraveni v případě potřeby okamžitě vyhledat kryt před nepřátelskou palbou.

Air Force One naštěstí přistála bez incidentu. Sandersová doprovodila prezidenta do jídelny plné vojáků, kteří se chystali na vlastní vánoční hostinu. Když už nemohli být o svátcích se svými rodinami, chtěl jim Trump dopřát alespoň něco, co se tomu co nejvíc přiblíží – společnou večeři s první rodinou Spojených států.

Cesta do Anbáru ale nebyla jen o pozvednutí morálky. Trump tam přijel také proto, aby dal zelenou závěrečné ofenzivě proti ISIS. Věřil, že definitivní porážka této nechvalně proslulé skupiny v Iráku je důležitější než zapojení do syrské občanské války, po němž volala řada senátorů doma.

Na konci března 2019 vojáci, s nimiž Trump strávil vánoční noc, svůj úkol splnili. ISIS byla rozdrcena a její chalífát vymazán z mapy. Vojáci se – jak prezident slíbil – vrátili domů.

Právě podobné projevy rozhodnosti a odvahy byly tím, co Sandersovou přimělo, aby pro Trumpa chtěla pracovat.

Vraťme se k čtvrtku 9. listopadu 2016 – dni po jednom z největších politických šoků v moderní americké historii. Demokraté byli v šoku. Média tomu nemohla uvěřit. Všechno nasvědčovalo tomu, že zvítězí Hillary Clintonová. Průzkumy i experti se však mýlili. Donald J. Trump se stal zvoleným prezidentem.

Trump si ale nemohl dovolit dlouho si svůj triumf vychutnávat – bylo potřeba začít sestavovat vládu. To znamenalo obsadit klíčové posty v nové administrativě. Strávil den telefonováním. Jedním z lidí, kterým volal, byla Sarah Sandersová, hlavní poradkyně jeho kampaně.

Nabídl jí funkci zástupkyně tiskového mluvčího Bílého domu. Přijetí znamenalo zrušit plány na návrat domů do Arkansasu, ale Sandersová nemohla odmítnout – taková příležitost se v životě naskytne jen jednou.

Klíčové sdělení: Sandersová se připojila k Trumpovu týmu po deseti letech práce na tom, aby se do Bílého domu dostal republikánský prezident.

Sandersová měla s politickými zvraty bohaté zkušenosti. Stačí se podívat na kariéru jejího otce Mikea Huckabeeho. V roce 1996 se stal teprve druhým republikánským guvernérem Arkansasu za více než sto let. Ve stejném roce byl přitom do Bílého domu znovu zvolen další rodák z Arkansasu – Bill Clinton. Huckabee tak nejen prolomil více než stoletou tradici, ale zároveň „přebarvil“ domovský stát úřadujícího prezidenta.

Po absolvování univerzity v roce 2004 se Sandersová rozhodla jít v otcových stopách. Odjela do Washingtonu, odhodlaná „měnit svět“, a začala se krok za krokem prosazovat v politice.

Její velká šance ale přišla opět v Arkansasu. V roce 2007 Huckabee oznámil, že se bude ucházet o republikánskou nominaci na prezidenta. Sandersová vedla jeho kampaň, připravila řadu virálních volebních spotů a dokonce získala podporu Chucka Norrise. Její práce pomohla proměnit Huckabeeho z outsidera v vážného uchazeče. Nakonec sice neuspěl, ale zanechal tak silný dojem, že se o nominaci pokusil znovu v roce 2015 – a opět si za šéfku kampaně vybral svou dceru.

Po devíti měsících však bylo jasné, že tentokrát šance nemá. Kampaň skončila. Sandersová ale dlouho bez práce nezůstala. Díky své pověsti energické a loajální bojovnice ji Trump požádal, aby se připojila k jeho týmu.

Stejně jako mnoho Američanů si ani ona nemyslela, že je Trump dokonalý – k tomu měl podle ní daleko. Ale v souboji Clintonová versus Trump pro ni byla volba jasná. Byla přesvědčená, že Amerika bude pod vedením republikánského prezidenta v lepších rukou.