Manželství v průběhu dějin

Jsme obklopeni konzervativci, kteří naříkají nad zánikem dobré staré „tradiční rodiny“ s otcem živitelem, matkou v domácnosti a houfem šťastných, zdravých dětí (které by samozřejmě nikdy ani nepomyslely na zpochybňování genderových rolí). Jak moc je ale tato představa vlastně „tradiční“?

V průběhu věků plnilo manželství ve skutečnosti mnoho různých funkcí. Věděli jste například, že manželství jako svazek založený na lásce je poměrně nový koncept? Dějiny manželství tvoří podivuhodný a fascinující příběh – příběh, s nímž bychom se měli lépe seznámit.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč naši pravěcí předci manželství vůbec vymysleli, proč lidé kdysi chtěli mít více příbuzných a jak manželství z lásky vyvolalo doslova hysterii.

Představte si, že si berete někoho, koho doopravdy nemilujete. Děsivá představa, že? Většina z nás by dnes řekla, že láska musí přijít dřív, než dojde na svatbu. Z historického hlediska je to ale poměrně nedávná novinka.

Po tisíce let měla láska s manželstvím jen velmi málo společného. Ve středověké Evropě například lidé pod slovem „láska“ rozhodně nemysleli vztah manželského páru. „Láska“ byla vyhrazena spíše pro Boha, příbuzné nebo sousedy.

V Indii bylo zamilování dokonce považováno za nebezpečné. Romantická láska byla vnímána jako antisociální emoce, která může lidi přimět k iracionálním rozhodnutím a ke zpochybňování autority rodiny.

Pokud tedy manželství nebylo o vzájemné lásce dvou jednotlivců, o čem vlastně bylo? Proč vůbec manželství vzniklo? Odpověď může dnešním uším znít zvláštně: manželství bylo prostředkem k navazování příbuzenství.

Proč o to lidé od počátku tolik stáli? Naši předkové – lovci a sběrači – byli kočovníci neustále hledající potravu. Při svých cestách naráželi na cizí, potenciálně nepřátelské skupiny a často docházelo ke střetům. Těmto bojům se však dalo vyhnout, pokud se skupiny místo vyhrožování rozhodly pro mír.

Brzy si uvědomili, že jedním z nejjednodušších způsobů, jak vytvořit spolehlivé pouto mezi skupinami, je provdat člena jedné skupiny za člena druhé. Díky sňatkům mezi příslušníky různých skupin se z úplných cizinců (a dokonce i z nepřátel) mohli stát příbuzní. Vznikala tak příbuzenství, která pomáhala zaručovat mír.

V tomto světle dává smysl, že staré anglosaské slovo pro „manželku“ znamenalo „tkadlena míru“.

Pro některé lidi přináší manželství mnoho výhod, ale má i jednu vážnou nevýhodu: příbuzné. Pro naše dávné předky však bylo rozšíření okruhu příbuzných důvodem k oslavě.

Ve skutečnosti právě snaha rozšiřovat rodinu prostřednictvím příbuzenských vazeb do značné míry vedla ke vzniku instituce manželství. Více příbuzných znamenalo více lidí, s nimiž bylo možné obchodovat, a skupiny propojené rodinnými svazky tak měly větší šanci ekonomicky prosperovat – a tím pádem i přežít.

Tento princip dobře ilustruje zvláštní praxe společností Bella Coola a Kwakiutl, žijících na severozápadním pobřeží Tichého oceánu. Když tyto dvě skupiny chtěly obchodovat, ale nenašly vhodného partnera pro syna či dceru, jednoduše uzavřely manželskou smlouvu mezi členem jedné skupiny a něčím, co patřilo skupině druhé – například se psem nebo dokonce s lidskou nohou. Tímto způsobem mohly získat nové „příbuzné“ – tedy obchodní partnery – i tehdy, když nebylo koho provdat.

Až do středověku sloužilo manželství také politickým účelům. Stejně jako v prehistorii pomáhalo formálně uzavírat mírové smlouvy a vojenské aliance. Zároveň se stalo nástrojem k rozšiřování moci.

Pravděpodobně jste slyšeli o lásce mezi římským vojevůdcem Markem Antoniem a egyptskou královnou Kleopatrou. Ačkoli se tento pár stal námětem mnoha fiktivních děl, například Shakespearovy hry Antonius a Kleopatra, jejich vztah měl ve skutečnosti s romantickou láskou jen málo společného. I když mezi nimi mohla existovat vzájemná přitažlivost, hlavní motivací byla politika: Antonius potřeboval peníze na financování svých nákladných vojenských tažení a Kleopatra doufala, že si s pomocí vlivného Římana upevní moc v Egyptě.

Láska byla po většinu dějin považována spíše za možný vedlejší efekt manželství než za hlavní důvod ke sňatku. V následujících kapitolách se podíváme na to, jak se měnící postoje zásadně proměnily samotnou instituci manželství.