Malí giganti

Odjakživa se traduje, že jedinou cestou k úspěchu v podnikání je růst – neustále hledat způsoby, jak prodat více produktů většímu počtu zákazníků. V tomto shrnutí však uvidíte, že existuje i jiná cesta k úspěchu: zaměřit se na kvalitu místo na růst.

Právě takto postupují firmy jako Anchor Brewing nebo Zingerman’s Deli, když s láskou vaří své pivo a připravují sendviče. Výsledek? Skvělá čísla na účtu a zároveň špičková kontrola kvality.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč by měl majitel firmy znát jména 1 700 lidí,
• jak obuvnická společnost ECCO pomohla jedné své zaměstnankyni koupit dům a stát se akcionářkou,
• a jaké tajemství stojí za slávou Mony Lisy.

Kdo někdy viděl rozhovor s generálním ředitelem velké, veřejně obchodované společnosti, ví, že tito lidé neustále zdůrazňují význam růstu. Není pochyb o tom, že právě tak se mnohé firmy dostaly na vrchol.

Existuje však i jiný typ společnosti: „malý gigant“. Jde o soukromé firmy, které v určitém bodě stály před zásadním rozhodnutím, zda se dál rozšiřovat, nebo ne – a vědomě se rozhodly neexpandovat, pokud by tím ohrozily své poslání.

Představme si stavební firmu W. L. Butler Construction Inc., která v 70. a 80. letech rychle rostla. V jednu chvíli měl majitel Bill Butler 129 zaměstnanců a roční tržby 20 milionů dolarů. Přesto byl nespokojený. Uvědomil si, že nechce, aby firma dál rostla, protože měl potřebu osobně znát každého zaměstnance. Proto zúžil podnikatelské zaměření a snížil počet klientů z 25 na deset. Znamenalo to dokonce, že se musel vzdát svého největšího zákazníka – problematické finanční společnosti, která tvořila 50 procent objemu zakázek.

Zůstat malý má ale i velmi konkrétní obchodní výhody. Vezměme si kalifornský pivovar Anchor Brewing, který už dvacet let zaměstnává zhruba 50 lidí. Malý tým podporuje lepší vztahy, protože každý zná každého. Zaměstnanci navíc cítí větší hrdost a odpovědnost za svou práci – dopad jejich úsilí je vidět okamžitě.

Menší firmy tak nejen vytvářejí příjemnější pracovní prostředí, ale často také lépe zvládají činnosti vyžadující osobní kontakt, například zákaznický servis. Majitel totiž může skutečně znát tvář i jméno každého zákazníka, což je ve velké korporaci prakticky nemožné.

Jak jsme viděli, jedním z klíčových zájmů majitelů malých gigantů je udržet si nad firmou kontrolu. Proto se snaží, aby akcie společnosti zůstaly v rukou několika málo lidí.

Kdyby chtěli agresivně růst, pravděpodobně by museli hledat externí investory, kteří by expanzi financovali. To by ale znamenalo vzdát se části podílu a tím i části rozhodovací pravomoci. Není proto náhodou, že z 14 malých gigantů, které Burlingham popisuje, měly jen čtyři firmy „vnější“ akcionáře, kteří ve společnosti přímo nepracovali.

Dalším typickým rysem malých gigantů je mimořádná vášeň jejich majitelů pro to, co dělají. Soustředí se především na kvalitu, nikoli na maximalizaci zisku.

Podívejme se na filozofii Anchor Brewing: firma je tak silně zaměřená na pivo, že dává přednost tradičním metodám vaření před modernějšími, nákladově efektivnějšími postupy. Místo nerezových kotlů používá měděné a při kvašení chladí pivo pouze nočním vzduchem, nikoli ledem. Tyto metody jsou dražší a náročnější, ale vedou k lepšímu pivu – a to je důležitější než krátkodobý zisk.

Americký gurmánský podnik Zingerman’s Deli si zase našel vlastní, velmi osobitý způsob, jak si udržet identitu. Zakladatelé si dali za cíl prodávat „sendviče tak velké, že je musíte držet oběma rukama a dresink vám stéká po předloktích“. Když firma rostla, dospěli k závěru, že franšízový model by kvalitu jídla prodávaného pod značkou Zingerman’s ohrozil. Místo toho vybudovali síť podniků s vlastními, jedinečnými identitami pod společným názvem Zingerman’s Community of Businesses. Díky tomu si mohli udržet vysokou kvalitu svých proslulých sendvičů.