Lean UX

Pokud se zajímáte o obchodní strategii, pravděpodobně jste už slyšeli o štíhlém přístupu. Jde o obchodní metodu, kterou proslavila především Toyota. Je navržená tak, aby eliminovala plýtvání a neefektivitu a zároveň umožnila firmě zůstat flexibilní, inovativní a orientovaná na zákazníka.

Štíhlý přístup se uplatňuje v celé škále firem – od start‑upů až po zavedené společnosti – a v nejrůznějších oblastech, od vedení schůzek až po vývoj produktů. Tyto úryvky přebírají principy štíhlého přístupu a přenášejí je do světa designu.

Chcete‑li být ve svém přístupu k designu efektivnější a kreativnější, čtěte dál. V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč byste měli svůj návrh nejdříve skicovat na papír,
• proč nejlepší designové týmy netvoří jen designéři,
• a proč je pro úspěch klíčové testovat, testovat a znovu testovat.

Viděli jste někdy designéry, kteří pracují ve vaší firmě? Pokud je vaše podnikání podobné většině ostatních, pravděpodobně funguje designový tým odděleně od zbytku organizace – pracuje tak trochu ve vlastní bublině.

Naštěstí existuje způsob, jak to změnit. Říká se mu Lean UX a spočívá v tom, že designéry zapojí do širšího, společného procesu, v němž k designu přispívá každý člen týmu. V podstatě jde o kombinaci designového myšlení, agilního vývoje softwaru a přístupu lean startup.

Co tyto pojmy znamenají?

Prvním je design thinking – myšlenka, že na každý aspekt podnikání lze nahlížet optikou designu. Když se firma setká s problémem, může ho řešit „jako designér“: zkoumat potřeby uživatelů, generovat více variant řešení a rychle je ověřovat. Klíčem je zapojit do brainstormingu co nejvíce lidí, čímž vzniká širší paleta možných řešení.

Druhým pojmem je agilní vývoj softwaru. Ten umožňuje dodávat zákazníkům větší hodnotu a zároveň zkracovat vývojové cykly tím, že do procesu vývoje produktu zapojuje všechny relevantní role. Namísto tradičního přístupu, kdy je práce rozdělená mezi oddělení a předává se po etapách, znamená agilní vývoj to, že všichni spolupracují od samého začátku. Hlavní výhody jsou dvojí: více rukou práci usnadňuje a společná práce posiluje týmového ducha i kreativitu.

Třetím pilířem Lean UX je aplikace metody lean startup na návrh produktu – tedy strategie založená na rychlém experimentování a ověřování předpokladů. Funguje to tak, že se co nejrychleji vytvářejí prototypy, na nichž se v rané fázi testují klíčové tržní předpoklady. Získaná zpětná vazba téměř okamžitě ukáže, co funguje a co ne. Chybné předpoklady a slabé nápady lze díky tomu včas opustit s minimálními náklady a uvolnit tak zdroje pro ty nejlepší nápady.

Teď, když znáte základy Lean UX, je čas podívat se na čtyři kroky jeho cyklu.

Jak tedy uvést Lean UX do praxe? Proces má čtyři jednoduché části, z nichž první je formulace předpokladů.

Co to znamená? Předpoklady jsou písemně zachycené, dosud nevyslovené myšlenky a přesvědčení. Vezměme si například náborovou agenturu. Jejím předpokladem může být, že zákazníci – v tomto případě zaměstnavatelé – budou její služby využívat k interakci s potenciálními zaměstnanci. I když tento předpoklad může sdílet většina zaměstnanců firmy, pouhé spoléhání na něj nestačí. Je potřeba ho otestovat – a právě zde přichází ke slovu zbytek procesu.

Jakmile máte předpoklad, dalším krokem je převést ho na testovatelnou hypotézu pomocí zbývajících tří prvků: výsledků, person a funkcí.

Začněte definicí výsledku – tedy toho, čeho chcete, aby váš produkt nebo služba pro uživatele dosáhla. U náborové agentury může být cílovým výsledkem například to, že se do její služby přihlásí více uchazečů o zaměstnání.

Poté navrhněte persony – zjednodušené modely typických uživatelů. Začněte stručným popisem se jménem a věkem, například: „Kateřina, 32 let“. Následně doplňte základní demografické a behaviorální informace. V případě Kateřiny to může být, že je vdaná, má tři děti a pracuje jako konzultantka. Dále si poznamenejte její potřeby a obtíže – třeba že se snaží skloubit péči o děti s prací a zajímala by ji možnost práce z domova.

Nakonec k personě doplňte možná řešení jejích problémů. Možná Kateřina potřebuje platformu, která by přehledně prezentovala její dovednosti potenciálním zaměstnavatelům a pomohla jí najít flexibilní práci.

Posledním krokem je definice funkcí – tedy konkrétních produktových prvků a služeb, které mohou požadované výsledky pro vaše persony zajistit. V našem příkladu by to mohla být služba, která usnadňuje propojení zaměstnavatelů a uchazečů.

Jakmile máte všechny čtyři prvky, můžete je spojit do jedné hypotézy, která popíše, jaké funkce chcete svým personám nabídnout a jaké výsledky tím chcete dosáhnout.