Kreativní supermoci

Žijeme v době digitalizace a globalizace – inovace se staly novým standardem. Pokud chcete držet krok s ohromující rychlostí technologických průlomů, musíte být připraveni zrychlit. To mimo jiné znamená, že kreativita nikdy neměla vyšší hodnotu než dnes. Je to výhoda, kterou všichni hledají ve světě posedlém novinkami a jedinečností. A zároveň patří k málu věcí, které lidé stále dokážou dělat lépe než stroje a roboti.

Má to ale háček: navázat kontakt se svou tvůrčí stránkou může být složité. Jak se naučit myslet kreativně? Jak ukazuje skvělý tým stojící za touto příručkou pro „hackování“ kreativity, dobrým výchozím bodem je vyjasnit si jedno rozšířené nedorozumění. Kreativita není o originalitě za každou cenu – jde především o vytváření hodnoty.

Stačí se podívat do historie velkých vynálezů a brzy zjistíte, že jejich autoři měli společnou jednu věc: schopnost vytvářet překvapivá spojení mezi už existujícími prvky a propojovat „tečky“ nečekanými způsoby. Naučit se to znamená pěstovat si otevřený přístup, který přijímá náhodu, štěstí a serendipitu. A to je něco, co se může naučit každý.

V následujících kapitolách zjistíte například to, proč jsou samotné znalosti čím dál méně důležité, zatímco schopnost rychle se učit nové dovednosti naopak nabývá na významu; jak reklamní agentura ze 30. let přišla na nápad cheeseburgeru; a proč byl stůl Steva Jobse tak chaotický – a proč by ten váš možná měl být také.

Škola je především o učení faktů. Naučíte se je nazpaměť a podle tradiční představy máte na celý život vystaráno. Existuje ale mnohem lepší přístup: pozorně naslouchat lidem kolem sebe, všímat si toho, co s vámi nejvíc rezonuje, a důvěřovat vlastním tvůrčím instinktům.

Kreativita nespočívá v hromadění znalostí. Spousta informací z vás kreativnější osobu neudělá – ve skutečnosti vás může učinit méně kreativními. Proč? Čím víc toho o nějakém oboru víte, tím víc se omezujete v tom, jak o něm přemýšlíte.

Vezměme si například taxislužby. Tradiční taxi firmy dlouho přemýšlely, jak svůj obor oživit. Největší inovace ale přišla zvenčí. Byla to společnost Uber, která chtěla otevřít trh s přepravou pro majitele aut a běžné dojíždějící, a právě ta skutečně posunula hranice. Částečně proto, že její nápady byly čerstvé. Nebyly svázány zažitými představami o tom, jak se má „dělat taxi byznys“, a díky tomu mohla firma přemýšlet mnohem svobodněji a kreativněji. Výsledek? Zcela nová služba.

Druhou cestou ke kreativitě je najít někoho, s kým si můžete nápady vyměňovat. Přemýšlejte o tom takto: ať už plánujete cokoli, dva lidé budou mít vždy víc nápadů než jeden. Proto je důležité dobře si rozmyslet, s kým chcete spolupracovat.

Řekněme, že potřebujete video pro novou webovou stránku. Znáte-li skvělého tvůrce videí, ozvěte se mu a zkuste ho pro spolupráci nadchnout. Jakmile zjistíte, kdo vám může pomoci uspět, zavolejte mu a začněte ho přesvědčovat, aby se k vám přidal. Výjimky samozřejmě existují, ale jsou spíše vzácné – ve většině případů zjistíte, že jste mnohem kreativnější, když pracujete s ostatními.

Tomu se říká model pískoviště kreativity. Představte si děti, jak si hrají v pískovišti. Nápady a inovace se rodí rychle a ve velkém. Když jedno batole začne kopat na jedné straně hromady písku, některý z jeho kamarádů pravděpodobně začne kopat z druhé strany. Voilà – najednou je tu tunel! To je skvělý příklad toho, jak kreativita funguje v týmu.

Každý si cení svých oblíbených věcí. A máloco je cennější než něco, co jste sami vytvořili – koneckonců je to vaše „dítě“. To je přirozený postoj, ale často není příliš užitečný. Vaše nejlepší práce totiž často vzniká ve chvíli, kdy se dokážete svých výtvorů pustit.

To platí zejména pro nápady. Kreativní myšlení je hledání nových řešení a abyste se k nim dostali, musíte umět opustit nápady, které prostě nefungují. Představte si to jako šatní skříň: chcete-li udělat místo pro nové věci, musíte se zbavit některých starých pokladů.

Příklad nabízí skupina japonských umělců stojících za úspěšnou reklamou „Xylofon v lese“ pro mobilního operátora Docomo z roku 2016. Je to působivý spot: kulička sjíždí po 44 metrů dlouhém dřevěném xylofonu zavěšeném na zalesněném svahu. Jak se blíží k poslednímu tónu nástroje, zahraje noty slavné Bachovy skladby a vytvoří nádherný zvukový doprovod.

Jenže to nebyl jejich první nápad. Původně se přeli o mnohem složitější koncept. Zvlášť je zaujala myšlenka stroje ve stylu Rubea Goldberga – zařízení, které provádí jednoduchou operaci co nejkomplikovanějším způsobem. Místo aby kulička sjížděla přímo po xylofonu, představovali si složitou dráhu plnou zákrut, pák a speciálních efektů. Myšlenka byla lákavá a tým do ní investoval spoustu času.

Nakonec je ale přehlušil vedoucí projektu Morihiro Harano, expert na reklamu a média. Byl přesvědčen, že jednodušší verze bude lepší. Reklama se stala obrovským hitem v Japonsku a velký ohlas měla i v mezinárodním tisku. Byla to zasloužená odměna za těžké rozhodnutí – vzdát se původního, komplikovanějšího nápadu.

Rozproudit kreativní šťávy ale není jen otázkou odvahy. Jde také o to, nastavit se na úspěch. To znamená dopřát si dostatek odpočinku a relaxace. Váš mozek se totiž ve spánku nezastaví; naopak zůstává velmi aktivní. Spánek je čas, kdy mozek dělá důležitou práci – třídí vzpomínky a tká sny. A to jsou mocné zdroje inspirace.

Protože ale tyto nápady vědomě nezpracováváte, nemáte k nim okamžitý přístup. Právě proto je tak důležité vyčlenit si čas na odpočinek a hravé činnosti. Právě v těchto chvílích vás často přepadne záblesk inspirace.

Příklad nabízí bestsellerový autor Jonah Lehrer. Stejně jako mnoho dalších kreativních lidí říká, že jeho nejlepší postřehy přicházejí ve chvílích, kdy to nejméně čeká – třeba když se koupe ve vaně nebo hraje ping-pong.