Kolektivní inteligence

Doba závodu o přežití je pryč. Zaměstnanci už nebudou soupeřit s rivaly o pozice a bohatství. V budoucnu bychom měli všichni spolupracovat, sdílet své nápady, rozvíjet je v přátelských týmech a společně je dovádět k úspěchu ku prospěchu všech.

Dobře, takhle idylické to nejspíš nebude. Co se ale skutečně stane – a tato změna už ve skutečnosti probíhá – je, že společnost a ekonomika dosáhnou určitého vyvážení mezi světem, v němž si konkurenti tvrdě vybojovávají tržní pozici, a světem, v němž si navzájem sdílejí nápady.

Chcete‑li v takové ekonomice uspět, musíte rozvíjet svou schopnost spolupráce – tedy schopnost pracovat s ostatními a společně s nimi vytvářet nové myšlenky. V tomto shrnutí se dozvíte, jak přestat tříštit svou pozornost, jak zařídit, aby každá vaše porada byla produktivní, a také proč jsme si z hlediska fungování mozku všichni navzájem odlišní.

Uvízli jste někdy na nekonečně nudném jednání a měli pocit, že se čas téměř zastavil? Jedno z vysvětlení této běžné zkušenosti je prosté: většina lidí toho ví jen velmi málo o tom, jak skutečně dobře spolupracovat s ostatními.

Důvod je ten, že místo abychom byli připravováni na spolupráci, byli jsme vychováváni pro ekonomiku podílu na trhu – svět, v němž se hodnota přisuzuje věcem a moc se uplatňuje nad druhými. V takovém světě se úspěch měří majetkem, který člověk nashromáždí – penězi, auty, domy.

Současně jsme vedeni k tomu, abychom „měli pravdu“ a soustředili se na vlastní individuální výkon, soběstačnost a nezávislost. Vůdcem je ten, kdo se cítí dobře v roli člověka, který říká: „Já mám pravdu a ty se mýlíš,“ a rozdíly se řeší potlačením a kontrolou.

Autoři však mluví také o „ekonomice sdílení myšlenek“, v níž je bohatství založeno spíše na nápadech a vztazích než na jednotlivých transakcích. Když si například dva lidé začnou povídat o nějakém nápadu, oběma se začnou vybavovat další a další myšlenky. Čím víc tedy sdílíme, tím víc každý z nás ví.

Tento jednoduchý fakt dělá z generování, rozvíjení a uskutečňování nápadů s ostatními jednu z našich nejcennějších dovedností. Místo abyste se tedy snažili kolegu přebít, naslouchejte jeho pohledu a zkuste se od něj něco naučit.

To ale neznamená, že bychom měli „ekonomiku podílu na trhu“ úplně opustit. Jde spíš o to ji vyvážit ekonomikou sdílení myšlenek, abychom dokázali zároveň soutěžit i spolupracovat a přitom sledovat společný cíl.

Například LinkedIn je v přímé konkurenci s headhuntery, zároveň s nimi ale spolupracuje. Díky tomu tato platforma dobře ví, co headhunterům chybí, a může jim lépe pomoci využívat LinkedIn k oslovování a najímání jeho uživatelů – což je přímý přínos pro firmu.

Chcete‑li se vydat podobnou cestou jako LinkedIn, potřebujete rozvíjet svou kolektivní (spolupracující) inteligenci – tedy schopnost oslovovat druhé, naslouchat jim a otevírat se rozdílným pohledům. Jen tak můžete dosahovat úspěchů společně.

Zdá se, že definovat slovo „pozornost“ by mělo být snadné, že? Ve skutečnosti je to složitější: tento běžný pojem se dá rozdělit do tří základních forem.

Pozornost určuje, čeho a koho si všimnete, zároveň ale řídí tok informací uvnitř vás i mezi vámi a ostatními. A navíc ji můžete podle svých záměrů směrovat, sledovat i měnit.

První typ se nazývá soustředěná pozornost. Jde o stav, kdy se zaměříte na jednu věc a vše ostatní ignorujete. Vaše myšlenky jsou pak jasné a cílené, což vám pomáhá dosahovat konkrétních cílů. Když například pracujete na počítači, je vaše pozornost plně upřena na obrazovku, jako by nic jiného neexistovalo.

Pozornost ale může mít i podobu třídicí pozornosti, která přechází mezi vnitřním a vnějším světem. Tento typ je vhodný pro třídění a zpracovávání informací a umožňuje vám pochopit celkový obraz. Typickým příkladem je situace, kdy váháte mezi různými možnostmi. V takových chvílích váš mozek zpracovává dostupné informace a vnitřně si říká: „Na jedné straně… ale na druhé straně…“

Třetí formou je otevřená pozornost. V tomto stavu je vaše zaměření rozptýlené, takže máte přístup k různým vzpomínkám, obrazům a myšlenkám a můžete vytvářet nové postřehy a nápady – například když zkoušíte najít nový způsob, jak vyřešit starý problém.

Během dne mezi těmito třemi formami pozornosti přirozeně přecházíte podle vlastního vnitřního rytmu. Společnost však klade nepřiměřený důraz na soustředěnou pozornost. Kolikrát jste už slyšeli, že „kdybyste se víc soustředili, byli byste produktivnější“?

Ve skutečnosti jsou všechny tři formy pozornosti nezbytné. Upřednostňování jedné a zanedbávání jiné může mít zásadní důsledky – pro vaši výkonnost i duševní pohodu.