Každý národ sám za sebe

Představte si svět bez gravitace, svět v beztížném stavu. Všichni bychom se vznášeli ve vzduchu bez jakékoli síly, která by nás udržovala při zemi. Teď si představte, že podobné vakuum panuje v oblasti moci a politiky – svět bez vůdců, kde žádný jednotlivý stát ani skupina států neurčuje směr vývoje. Zní to docela děsivě, že?

Právě v takovém světě dnes žijeme. Místo světa v nulové gravitaci je to svět G‑Zero – svět bez jakékoli formy globálního vedení, ať už ze strany jediné země, nebo skupiny zemí, jako jsou G8 či G20, tedy dvě uskupení sdružující nejsilnější a nejbohatší státy světa. V podstatě žijeme ve světě bez globálních lídrů už od 90. let.

Podívejme se proto na to, proč jsme se do této situace dostali, a jaké scénáře se rýsují pro budoucnost geopolitiky.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jakou roli hraje potravinový protekcionismus ve světě bez vůdců,
• proč jsou Brazílie a Turecko takzvané pivotní státy na globální scéně,
• a jak by mohl vypadat scénář „studené války 2.0“.

Představte si následující situaci: vaše dluhy narůstají, bojíte se o práci a k tomu všemu musíte ještě zaplatit opravu rozbitého auta. Je to období vašeho života, kdy byste se dobrovolně přihlásili k vedení místního spolku? Sotva.

V podobné situaci se dnes nachází řada států po celém světě – čelí mimořádně závažným vnitřním problémům. Dokonce i lídři vyspělých zemí, jako jsou Japonsko a Spojené státy, zápasí s obrovským zadlužením a stárnoucí populací.

Spojené státy si denně půjčují téměř 4 miliardy dolarů, aby zvládly svůj rozpočtový deficit, a budou v tom pokračovat, dokud se jim nepodaří situaci stabilizovat. Důchody a zdravotní pojištění pro starší a chudší obyvatele dnes tvoří zhruba 40 procent celkového rozpočtu země.

Na druhé straně rozvíjející se mocnosti, jako jsou Brazílie, Čína, Rusko a Indie, prokázaly schopnost řešit domácí problémy pomocí cílených strategií. Čína se například zaměřila na rozvoj střední třídy a budování systému sociálního zabezpečení pro svých 1,34 miliardy obyvatel. Přestože je považována za ekonomickou supervelmoc, její příjem na obyvatele dosahuje jen zhruba třetiny portugalské úrovně.

Celkově vzato, tlak vnitřních výzev vede státy k neochotě převzít mezinárodní vůdčí roli – ačkoli všechny zároveň čelí velmi naléhavým globálním problémům.

Klimatický summit v Kodani v roce 2009 dobře ukázal, jaké potíže z toho plynou. Zavedené mocnosti, jako jsou Spojené státy a Francie, tlačily na rozvíjející se země, například Čínu a Indii, aby přijaly závazné cíle pro snižování emisí skleníkových plynů. Rozvíjející se mocnosti namítaly, že Západ znečišťuje planetu už 150 let; zavedené mocnosti naopak upozorňovaly, že většina budoucího znečištění bude pocházet právě z těchto nových velmocí.

Výsledek? Ani staré, ani nové mocnosti nebyly připraveny převzít vedení.

Dnes neexistuje žádná jednotlivá země ani blok zemí s dostatečnou politickou a ekonomickou vahou, aby dokázaly prosadit změny, které svět potřebuje k řešení nastupujících mezinárodních problémů. V následujících částech uvidíme, jak vážné důsledky tento trend má.

Ať se nám to líbí nebo ne, žijeme v globalizovaném a vysoce propojeném světě, v němž státy i jednotlivci čelí vzájemně provázaným a složitým problémům.

Selhání spolupráce v oblasti životního prostředí přímo vede k cenovým šokům na trzích s potravinami a k růstu protekcionismu. Není divu: produkce potravin je závislá na počasí. Sucha, povodně a další extrémní jevy spojené s globálním oteplováním představují vážnou hrozbu pro zemědělství po celém světě. Výsledkem jsou špatné úrody, nedostatek potravin a rostoucí ceny.

V letech 2007–2008 výrazně vzrostly ceny kukuřice, pšenice a rýže. Rusko a Argentina tehdy udržovaly domácí ceny nízké a omezovaly vývoz, aby ochránily vlastní zásoby. Tento postup se označuje jako potravinový protekcionismus – taktika, kterou politici používají, aby předešli vnitřním nepokojům vyvolaným hladem obyvatel.

Potravinový protekcionismus je však riskantní. Brzdí hospodářský růst, poškozuje diplomatické vztahy a komplikuje mezinárodní spolupráci. Někdy se projevuje jako dovozní bariéry, které mají „chránit“ domácí zemědělství. Tyto bariéry odrazují od přeshraniční konkurence v potravinářském sektoru, což následně snižuje motivaci zavádět inovativní technologie, zvyšovat výnosy a nabízet potraviny za nižší ceny.

Po vypuknutí nákazy bakteriemi E. coli v Německu obvinili němečtí představitelé Španělsko z vývozu kontaminovaných okurek a Rusko v reakci zakázalo dovoz veškeré čerstvé zeleniny z Evropské unie. Nakonec se však ukázalo, že španělské okurky nebyly kontaminované vůbec. Španělský ministr zemědělství proto požadoval odškodnění za falešná obvinění. Není překvapivé, že diplomatické vztahy mezi dotčenými zeměmi se po této epizodě zhoršily.

Jak popsat svět, v němž spolupráce selhává a státy sledují výhradně vlastní zájmy? Je to svět G‑Zero, v němž protekcionistická rozhodnutí politických lídrů činí náš globální systém stále méně schopným čelit hrozícím výzvám.