Jeruzalém

Říká se, že jeden člověk může změnit dějiny – ale platí to i pro město? Pokud by nějaké město mohlo takové dědictví nárokovat, byl by to bezpochyby Jeruzalém. Jako centrum tří abrahámovských náboženství – judaismu, křesťanství a islámu – je známé jako Svaté město a dodnes zůstává ohniskem konfliktů.

Jak se tedy Jeruzalém stal tak významným pro tato tři náboženství i pro lidské dějiny obecně? Abychom na tuto otázku odpověděli, projdeme se tisíciletími, počínaje zhruba před 5 000 lety, a pokusíme se porozumět tomuto pozoruhodnému městu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jaký význam měl Šalomounův chrám pro Židy a judaismus, proč i křesťané a muslimové považují Jeruzalém za ústřední místo své víry a jak cizí mocnosti v průběhu staletí ovlivňovaly Svaté město.

Bible, kromě toho, že je posvátným textem, nabízí také nejstarší dějiny Jeruzaléma. Protože však obsahuje řadu rozporných údajů, nemůžeme ji brát jako zcela spolehlivé historické líčení. K ověřování biblických událostí proto potřebujeme archeologii a další starověké prameny.

Původ názvu „Jeruzalém“ lze například vystopovat ve staroegyptských textech, které zmiňují „URSALIM“, variantu slova „Salem“, označujícího „boha večerní hvězdy“. Ačkoli je rozsáhlý archeologický výzkum přímo v Jeruzalémě omezený kvůli posvátnosti místa, vykopávky v okolních oblastech ukazují, že lidé zde žili už kolem roku 5000 př. n. l.

Z těchto pramenů víme, že první texty připisované obyvatelům Jeruzaléma pocházejí z roku 1458 př. n. l., kdy egyptská říše ovládala celé dnešní palestinské území. Tyto rané texty ukazují, že král Abdi-Heba žádal egyptské lukostřelce o pomoc při obraně města.

Asi o století později přišli první Hebrejci, neboli Izraelité. Tito noví příchozí se výrazně lišili od Egypťanů tím, že uctívali jediného Boha. Mojžíš později pomohl Izraelitům uprchnout z Egypta, ale do země, kde ležel Jeruzalém, je přivedl až jeho nástupce Jozue.

Po příchodu do této oblasti vedli Izraelité více než století trvající boje, zhruba mezi lety 1200 a 1050 př. n. l. Nakonec byli poraženi Filištíny v bitvě u Ebenezeru, při níž přišli o Archu úmluvy – svůj nejsvětější předmět, v němž byly uloženy zbytky Desatera.

Král David se narodil až po této bitvě. Později se utkal s nejlepším bojovníkem Filištínů Goliášem a porazil ho. David se stal velkým vůdcem, sjednotil izraelské kmeny, porazil Filištíny a získal Archu zpět. Po tomto vítězství Jeruzalém rostl – ale jen pozvolna. Osada zvaná Město David byla vybudována těsně za starým městem, vznikl zde i královský palác, přesto však Jeruzalém zůstal poměrně malý, zejména ve srovnání se sousedním Babylonem.

Právě v této době David plánoval postavit ve městě první chrám. Ten byl však dokončen až po jeho smrti, za vlády jeho syna Šalomouna.

První chrám v Jeruzalémě byl postaven na pahorku ve městě, známém jako Chrámová hora, přibližně kolem roku 900 př. n. l. V této posvátné stavbě se nacházela místnost nazývaná „svatyně svatých“, určená výhradně pro Archu úmluvy a Boží přítomnost. Podle tradice, jakmile byla Archa do této místnosti uložena, naplnila ji Boží sláva a Bůh promluvil k Šalomounovi slovy: „Upevním trůn tvého království nad Izraelem navěky.“

Od té doby byl Jeruzalém, a zejména Chrámová hora, považován za místo, kde Bůh komunikuje s lidmi. Chrám však zároveň sloužil jako úložiště jeruzalémského zlata, a stal se tak lákavou kořistí pro válečníky v celém regionu. Kolem roku 587 př. n. l. jej babylonský vládce Nebukadnesar nechal srovnat se zemí, chrám zničil, město vypálil a Archu úmluvy nenávratně ztratil.

Z této katastrofy však vzešel i nový začátek. Zničení prvního chrámu lze chápat jako počátek podoby judaismu, jak jej známe dnes. Odloučeni od svého města a chrámu žili Židé v babylonském vyhnanství a trápil je pocit viny, že svou víru nedokázali dostatečně zachovávat. Právě v Babylonu se z Izraelitů stali skutečně praktikující Židé.

Byla to také doba, kdy začali psát první knihy, které se později staly součástí Bible, a tím nově definovali sami sebe. Po zhruba padesáti letech se objevil nový perský vládce Kýros Veliký, který Židům nabídl možnost vrátit se do Jeruzaléma a na stejném místě vybudovat nový chrám. Někteří ho proto oslavovali jako mesiáše. Nabídku přijali.

Druhý chrám v Jeruzalémě byl dokončen v březnu roku 515 př. n. l. a krátce poté se slavila první Pesach od doby, kdy Izraelité odešli z Egypta do vyhnanství. Začala tak nová éra přísného judaismu a obnovy.