Jak vyléčit zlomené srdce

Nic nebolí jako zlomené srdce. Ať už jde o bolestivý rozchod, nebo ztrátu milovaného mazlíčka, smutek se může velmi rychle stát středem celého vašeho vesmíru. V tu chvíli začínáme příliš přemýšlet, obviňovat se a cítit vinu. A to je problém.

Jak ukazuje Guy Winch, když se dostaneme do tohoto negativního cyklu, netrpí jen naše psychika – trpí i naše tělo. Klíčem je zahájit proces uzdravování co nejdříve. Čas je, jak říká staré přísloví, velký léčitel, ale existuje mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom uzdravení svého zlomeného srdce aktivně podpořili.

Proaktivní uvolňování, pěstování soucitu, rozvíjení všímavosti a znovunavázání kontaktu se svými základními hodnotami – to všechno jsou dovednosti, které se dají naučit. Jakmile je začnete uvádět do praxe, budete na dobré cestě k uzdravení.

V následujících kapitolách se dozvíte, proč je tak důležité po ztrátě sdílet své pocity, jak přerušit negativní myšlenkové vzorce a proč se zlomené srdce prožívá podobně jako fyzická bolest.

Zlomené srdce zažil někdy v životě každý z nás. Uzdravení z něj trvá čas a vyžaduje podporu přátel, rodiny i širší společnosti.

U lidí, kteří právě prošli rozvodem nebo přišli o blízkého příbuzného, obvykle panuje velký společenský soucit. Jakmile však jde o ztrátu „neoficiálního“ partnera nebo domácího mazlíčka, situace bývá jiná. A to je problém. Bez společenského uznání je proces uzdravování mnohem náročnější.

Podívejme se na rozchody. Podpora okolí rychle slábne, pokud jsme „jen“ ztratili přítele nebo přítelkyni. Platí to zvlášť tehdy, když nám trvá déle, než se se zlomeným srdcem vyrovnáme, než si lidé kolem nás myslí, že by mělo. Po určité době se soucit mění v podráždění – jako bychom se nesnažili dostatečně. Jenže to, že jsme nebyli sezdaní, nebo že náš pes nebyl „dvounohý příbuzný“, ještě neznamená, že neprožíváme skutečný smutek. Emoční bolest může být stejně intenzivní.

U domácích mazlíčků často chybí pochopení úplně. Vezměme si Bena. Po letech blízkého soužití přišel o svého milovaného psa Bovera. Když Bover stárnul a onemocněl, Ben s ním trávil spoustu času u veterináře a při nesčetných příležitostech s ním zůstával doma. Byl svému čtyřnohému příteli tak oddaný, že si kvůli němu bral volno v práci.

Jeho šéf si brzy uvědomil, co se děje, a začal na Benovi naléhat, aby se vrátil do zaměstnání. Když Ben požádal o pár dní volna, šéf mu jen odsekl, ať se s tím prostě smíří – vždyť je to „jen pes“. Když Bover nakonec zemřel, musel autor knihy jako Benův terapeut napsat lékařské potvrzení, aby omluvil jeho nepřítomnost v práci během období truchlení.

Nedostatek porozumění ze strany okolí nám škodí. Nutí nás přebírat jejich necitlivý pohled na věc. Začínáme se za své pocity stydět a sami sebe za ně soudit. Přesně tak to prožíval i Ben, když se poprvé obrátil na autora. Řekl mu, jak moc potřebuje někoho, s kým by mohl mluvit o své agónii spojené s Boverovým zhoršujícím se zdravím. Zároveň ale přiznal, že je to pro něj těžké – za své pocity se styděl a bál se, co si o něm terapeut pomyslí.

V následujících kapitolách se podíváme blíže na to, co přesně zlomené srdce je a jak se z něj můžeme uzdravit.

Zlomené srdce často vnímáme velmi konkrétně: někdo nebo něco nám srdce zlomilo, a tak máme pocit, že „poškozené“ je právě ono. Ve skutečnosti je ale tato bolest systémovým „zraněním“.

Začněme mozkem. Ethan Kross a jeho kolegové z Michiganské univerzity použili funkční magnetickou rezonanci (fMRI) k analýze mozků dobrovolníků, kteří nedávno prošli bolestivým rozchodem. Účastníkům ukazovali fotografie člověka, který se s nimi rozešel, a sledovali jejich mozkovou aktivitu. Tu pak porovnali s aktivitou mozku v situaci fyzické bolesti – tu vyvolali přiložením zdroje tepla na předloktí dobrovolníků.

Výsledek? Emoční bolest ze zlomeného srdce aktivovala stejné mozkové struktury jako fyzická bolest, kterou účastníci popisovali jako „nesnesitelnou“. Tato znalost nám pomáhá pochopit, proč je tak těžké normálně fungovat, když máme zlomené srdce. Koneckonců bychom také neočekávali, že někdo s prudkou bolestí hlavy nebo zad bude fungovat stejně jako obvykle.

Zlomené srdce ale neovlivňuje jen náš mozek – může fyzicky zatěžovat i celé tělo. To poznal Dev, když se jeho přítelkyně odstěhovala do jiného města a odmítla jeho návrh vztahu na dálku. Dev zůstal úplně zdrcený. V den, kdy měla jeho bývalá partnerka město opustit, zažil plnohodnotný panický záchvat. Stáhl se mu hrudník, zbledl, začal hyperventilovat a byl přesvědčený, že má infarkt.

To je jen jeden z mnoha způsobů, jak naše tělo reaguje na trauma ze zlomeného srdce. Další častou reakcí je přechod do režimu „bojuj, nebo uteč“, který spouští uvolňování stresového hormonu kortizolu. Dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu může naše zdraví výrazně podkopat. Hormon totiž oslabuje imunitní systém, a tělo se pak hůře brání virům a nemocem.

Pokud jste někdy po velmi stresovém období v práci onemocněli silným nachlazením, zažili jste to na vlastní kůži. Přesně totéž se děje, když máme zlomené srdce a kortizol nám proudí žilami.