Jak děti uspějí

Každý rodič si přeje, aby z jeho dítěte vyrostl úspěšný a spokojený člověk. V poslední době se toto přání odráží v obrovské popularitě hraček, videí a knih, které slibují „kognitivní stimulaci“ pro nejmenší. Mnoho rodičů je ochotno utratit téměř jakoukoli částku za mobil se sluneční soustavou nad postýlku nebo tapetu s periodickou tabulkou prvků, pokud by to jejich dítěti jednou mohlo pomoci získat Nobelovu cenu.

Tato kapitola se zaměřuje na vědecké poznatky, které za tímto uvažováním stojí, a ukazuje, že vedle kognitivního vývoje jsou pro výchovu dítěte stejně důležité i další oblasti – zejména rozvoj charakteru a sociálně‑emočních dovedností.

Dozvíte se, jak mohou rodiče pomoci dětem překonat i velmi stresující a traumatické podmínky v dětství. Uvidíte také, proč může být pro dítě důležitější naučit se vytrvalosti a svědomitosti než mít k dispozici nejnovější vzdělávací videa typu Baby Einstein. A nakonec pochopíte, proč je špatný nápad chránit děti za každou cenu před neúspěchem.

Když se ohlédnete za vlastním dětstvím, označili byste ho za šťastné? Nebo si vybavíte traumatické zážitky, které vám dodnes utkvěly v paměti?

Každý dobrý rodič se snaží vytvořit pro své děti bezpečné a radostné prostředí, co nejvíce zbavené starostí. Přesto se děti někdy setkávají s těžkými událostmi, jako je smrt rodiče nebo rozpad rodiny.

Jedním ze způsobů, jak kvalitu dětství měřit, je dotazník Adverse Childhood Experiences (ACE), který zjišťuje, kolik závažných negativních událostí člověk v dětství zažil. Mezi tyto zkušenosti patří přímé týrání, jako je fyzické či sexuální zneužívání a emocionální zanedbávání, ale také další formy rodinné dysfunkce – rozvod rodičů, duševní onemocnění nebo závislost v rodině.

Vysoké skóre ACE, tedy známka výrazně zatíženého dětství, silně koreluje s problémovým chováním v pozdějším věku. Studenti s vysokým skóre ACE mají například větší potíže se soustředěním ve třídě, hůře snášejí zklamání a častěji se stávají oběťmi i původci šikany. Vysoké skóre ACE je také spojeno s vyšší mírou mladistvé kriminality. Jedna studie mezi mladistvými ve vazebních zařízeních ukázala, že 84 procent z nich zažilo v dětství alespoň dvě závažné traumatické události a většina dokonce šest či více.

Bohužel, účinky dětských traumat nekončí dospíváním. Vysoké skóre ACE souvisí i s duševními a tělesnými zdravotními problémy v dospělosti. Lidé s vysokým skóre ACE mají větší pravděpodobnost, že se v dospělosti uchýlí k rizikovému chování, jako je kouření nebo zneužívání návykových látek. I když se těmto rizikovým formám chování vyhnou, samotné vysoké skóre ACE znamená výrazně zvýšené riziko ischemické choroby srdeční a řady dalších chronických onemocnění.

Tyto psychické i fyzické potíže v dospělosti ukazují, že traumatické zážitky z dětství mohou mít trvalé a dalekosáhlé následky. Způsobují jak problémy v chování, tak zdravotní komplikace, které často přetrvávají po celý život.

Viděli jsme, že traumatické události mohou mít na život dítěte velmi negativní dopad. Jak ale přesně tento vliv působí?

První odpověď najdeme v naší fyziologii. Když se setkáme se stresující situací, spustí se v těle biologická stresová reakce, kterou řídí tři struktury: hypotalamus, hypofýza a nadledviny. Tato trojice, označovaná jako osa HPA, vylučuje v době stresu do krevního oběhu určité hormony, které vyvolávají typické stresové reakce.

Tyto reakce – například „knedlík“ v žaludku, zrychlený tep nebo zpocené dlaně – se v průběhu evoluce vyvinuly jako mechanismus, který nám pomáhal uniknout predátorům a přežít v divočině. Zrychlený srdeční tep například umožňuje rychlejší oběh krve, abychom mohli utéct před nebezpečím.

V některých ohledech však tyto reakce neodpovídají požadavkům moderní společnosti. Evoluce je utvářela tak, aby nám pomáhaly zvládat krátkodobý, akutní stres – situace typu „boj nebo útěk“. Dnešní život je ale plný dlouhodobých stresorů, jako je finanční nejistota nebo narušené mezilidské vztahy.

Naše tělo přitom nerozlišuje mezi krátkodobým stresem při útěku před tygrem a dlouhodobým stresem z dluhů. Dlouhodobě aktivovaná stresová reakce může mít vážné zdravotní následky. Trvale zvýšená hladina stresu poškozuje tělo i psychiku – a u mladých lidí obzvlášť.

Děti a dospívající snášejí chronický stres mimořádně špatně. Zvlášť citelně zasahuje část mozku odpovědnou za seberegulaci – prefrontální kůru. Chronický stres tuto oblast oslabuje, což vede k horší kontrole impulzů a následně k rizikovému či nežádoucímu chování.

Takové chování se obzvlášť často objevuje v adolescenci, kdy přibývá příležitostí a pokušení k nechráněnému sexu, užívání drog, předčasnému ukončení školní docházky nebo řízení pod vlivem alkoholu. Tato jednání jsou sama o sobě nebezpečná, ale u mladých lidí mohou mít obzvlášť drastické následky: trest odnětí svobody či vážné onemocnění mohou trvale a zásadně zhoršit jejich životní dráhu.

Děti jsou tedy vůči stresu zvlášť zranitelné právě proto, že oslabuje jejich schopnost ovládat vlastní impulzy.