Jak číst a proč

Pokud jste nestudovali anglistiku, může být obtížné správně porozumět západní literatuře. Co byste měli číst? Proč to číst? A když se konečně rozhodnete sáhnout po některé z velkých klasik, jak k ní vlastně přistoupit? Následující úryvky nabízejí několik odpovědí. Seznámí vás s hlavními literárními tématy a poskytnou vám techniky, které obohatí a prohloubí váš čtenářský zážitek – bez ohledu na to, po které knize sáhnete. Od Cervantese po McCarthyho, od Shakespeara po Ellisona – tento úvod je ideálním výchozím bodem pro každého, kdo chce být vnímavějším a bystřejším čtenářem. V tomto shrnutí se dozvíte, co má jedna norská hrdinka společného s trollem, proč je čtení tvůrčí činnost a jak lze nalézt krásu i v banalitě.

Podívali jste se někdy na Válku a mír, Moby Dicka nebo jinou rozsáhlou literární klasiku a pomysleli si: „Tuhle knihu nemohu číst, je příliš obtížná“? Západní literární kánon sice zahrnuje několik proslule neproniknutelných svazků (například Finnegans Wake Jamese Joyce), ale mnohem častěji jsou knihy „těžké“ jen proto, že čtenáři nevědí, jak je číst. Abychom z knihy vytěžili maximum, musíme jako čtenáři vynaložit určité úsilí. Zde je pět principů, které vaše čtení zefektivní.

Za prvé: zbavte se zbytečného akademického žargonu. Jen proto, že vás kdysi profesor učil číst skrze určitou teoretickou optiku – ať už marxistickou, feministickou nebo postkoloniální – neznamená to, že vy musíte číst právě takto. Teorie často spíš zakrývá, než osvětluje.

Za druhé: čtěte pro sebe. Příliš mnoho lidí používá čtení jako prostředek k vyzbrojení se pro kulturní či intelektuální války. Nepřetahujte knihy na svou ideologickou stranu a nepoužívejte je k prosazování vlastních přesvědčení na ostatní. Využívejte je k vlastnímu růstu.

Tento druhý princip se dobře pojí se třetím: nahlížejte na čtení jako na něco, co není sobecké. Čtení je příjemná a obohacující činnost; rozšiřuje osobní obzory a odhaluje nové vnitřní perspektivy. Právě proto lidé často považují čtení za rozmařilost, sobeckou volnočasovou aktivitu nebo pouhou „zábavu“. To je ale zúžený pohled. Potřebujeme čtenáře, protože právě oni – badatelé i ti, kdo hledají sami sebe – přinášejí do světa nové pohledy a pomáhají je zprostředkovat ostatním.

Za čtvrté: čtenář by měl být vynálezcem. Když budete číst dobře, postupně si vybudujete dostatek sebedůvěry, abyste si vytvářeli silné názory na každou knihu, kterou čtete, a tím si mohli „vynalézt“ vlastní myšlenkový systém. Zvolili jste si jako základ svého světonázoru Dona Quijota místo Bible? Jen do toho!

A konečně: dobrý čtenář je citlivý na ironii. Ironie – situace, kdy někdo říká jednu věc, ale myslí jinou – je v podstatě podtyp literární metafory a její pochopení je klíčové pro porozumění záměrům autorů, jako jsou Shakespeare nebo Emily Dickinsonová, kteří ji používají překvapivým a ohromujícím způsobem.

S těmito pěti principy na paměti se můžeme podívat na to, proč bychom vlastně měli číst.

Proč lidé čtou kuchařky, knihy o osobním rozvoji nebo příručky o mineralogii? Zdánlivě hloupé otázky, že? Téma každé z těchto knih činí důvod zřejmým: zlepšit své vaření, stát se lepším člověkem, naučit se něco o minerálech. Ale co literatura? Proč lidé čtou Hermana Melvilla nebo Williama Faulknera? U literatury neexistuje jedna jediná, samozřejmá odpověď. Důvodů je mnoho a většina z nich souvisí s obohacením sebe sama.

Čtení vám například umožňuje prožít více životů. Tím, že se ocitnete v kůži protagonisty – ať už je to Ishmael, vypravěč Melvillova Moby Dicka, který se odvážně vydává na širé moře na prokletém Pequodu v honbě za bílou velrybou, nebo Darl Bundren, který se potýká s úkolem pohřbít svou krutou matku na místě, které si sama zvolila – můžete rozšířit svůj obraz světa i toho, co znamená v něm žít.

Čtení literatury také přináší poznání, i když často nejde o ten typ konkrétních znalostí, jaké nabízejí knihy literatury faktu. Spíše se učíte o jinakosti: o tom, jak cítí a myslí jiní lidé a jak se orientují v často drsném terénu života. Například při čtení románu Neviditelný muž Ralpha Ellisona se dozvíte, jaké to je hledat smysl ve světě definovaném systémovým rasismem – a to je lekce, která nevyhnutelně rozšíří vaše chápání toho, co znamená být člověkem.

A právě to by čtení mělo dělat: vytvářet most mezi vaší zkušeností a rozmanitými zkušenostmi druhých.

Dalším důvodem ke čtení je potěšení – a konkrétně ono neuchopitelné potěšení známé jako vznešené. Většina lidí ho zažívá jen při zamilovanosti, ale lze ho nalézt i v knihách. Jde o euforický, transcendentní pocit, který vás zaplaví, když se duchovní a tělesné zdají splývat a svět se na okamžik jeví jako esteticky dokonalé stvoření.