Jak být jako Walt

Jméno „Disney“ se stalo synonymem komercialismu a všudypřítomného brandingu. Když ho zaslechneme, vybaví se nám obří zábavní parky, zpívající kreslené princezny a samozřejmě Mickey Mouse. I taková instituce, jako je Disney, však měla velmi skromné začátky.

Následující úryvky vyprávějí příběh muže, který stojí za tímto jménem – Walta Disneyho – a mnoha překážek, jež musel překonat na cestě k naplnění svých snů.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak Walt Disney chápal kreativitu,
• jak se můžete inspirovat i z tak nepříjemné situace, jako je setkání s dopravní policií,
• a jak to skutečně bylo se zrodem Mickey Mouse.

V Disneyho filmu Popelka trpí mladá a okouzlující dívka šikanou ze strany své zlé macechy a nevlastních sester a snaží se jim splnit každé přání. Zní to jako pohádka – ale je docela dobře možné, že Walt Disney se k adaptaci tohoto příběhu inspiroval i vlastním problematickým dětstvím.

Jeho příběh vypadal takto: stejně jako Popelka se i Disney už v útlém věku naučil, co znamená tvrdá práce. V roce 1909 onemocněl jeho otec Elias a byl nucen prodat rodinnou farmu. Rodinu přestěhoval do Kansas City, kde získal místo manažera jednoho z distribučních středisek místních novin Kansas City Star.

Ani tato nová práce však rodině život neulehčila. Walt a jeho bratr Roy museli pro otce pracovat – a to bez nároku na mzdu. Každé ráno vstávali ve 3:30, za deště i za slunce, aby roznesli noviny ještě předtím, než šli do školy. Po vyučování je pak čekala další směna při přípravě zásilek na následující den.

Není těžké si představit, jak hluboko se tyto formativní zkušenosti Waltovi vryly. V pozdějších letech ho často trápily noční můry, v nichž se brodil sněhovou vánicí a čekal ho trest za zmeškané roznášky.

Disneyho dětství tedy mělo na jeho práci velký vliv, ale už jako školák byl zároveň fascinován fantazií a zábavou. Ačkoli nepatřil mezi premianty a často se přistihl, jak sní, čmárá si do sešitu nebo bojuje s únavou, ve třídě byl rozhodně bavičem.

Například v páté třídě si k oslavě Lincolnových narozenin oblékl kostým Abrahama Lincolna – se šálou, cylindrem a vousy, které našel v kostymérně. Když se ho učitelka zeptala, proč je takto oblečený, Walt odpověděl, že má prezident narozeniny a on by rád před třídou přednesl jeden z jeho nejslavnějších projevů – Gettysburskou řeč. Vystoupení mělo úspěch a Walt dostal příležitost zopakovat ho pro celou školu.

Mnoho kreativních lidí se bojí, že jim někdo ukradne nápady. Když však konkurenční producent připravil Walta Disneyho o jeho postavu Oswalda Šťastného králíka, Walt ani na okamžik nepropadl zatrpklosti. Místo toho vytvořil novou – dnes už legendární – kreslenou postavičku: Mickey Mouse.

Tento příběh dokonale ilustruje Disneyho největší přednost: mimořádnou kreativitu. Disney považoval kreativitu za dovednost, kterou se může naučit každý, nikoli za dar vyhrazený několika vyvoleným. Proto neustále vyhlížel nové nápady v lidech i ve světě kolem sebe.

Jeho přístup často přinášel překvapivé výsledky. Když například herečka Ilene Woods přišla do Disneyho studia nahrát píseň „Oh Sing Sweet Nightingale“ z Popelky, Walt byl u toho, aby si její výkon poslechl. Během scény, v níž píseň zaznívá, Popelka drhne podlahu. Když Walt poslouchal Woodsovou, náhle se mu před očima zjevil obraz mýdlové bubliny, která stoupá vzhůru a odráží v sobě Popelčin obličej.

Tato vize se stala jedním z působivých momentů filmu: obraz Popelky odrážený v bublině zpívá v harmonii s ní samotnou. Efekt se opakuje znovu a znovu, až nakonec zpívá celá „skupina“ Popelčiných odrazů.

Disney tak čerpal inspiraci jak od ostatních, tak ze svého okolí. Dalším zdrojem jeho bujné fantazie byl i vlastní život. Jedním z jeho kreativních principů totiž bylo vždy maximálně využít životní zkušenosti. Aby to dokázal, zapisoval si události ze svého života a postupně je přetvářel v příběhy.

Jednoho dne například Walta cestou do studia zastavil dopravní policista. Když dorazil do práce, byl vzteky bez sebe a začal kolegům líčit, co se stalo. Brzy si všiml, že některým lidem přijde historka vtipná, a tak ji začal rozvíjet – pokaždé, když ji vyprávěl, přidal nějaký detail a sledoval reakce posluchačů. Nakonec se z incidentu stala inspirace pro Mickeyho kreslený film z roku 1931 nazvaný Traffic Troubles.