Hackeři a malíři

Většina lidí, kteří se nezajímají o programování, má tendenci považovat ho za nudnou, čistě analytickou činnost. Pokud jste ale programátor, víte, že programování je velmi kreativní proces, podobný malování. Stejně jako umělci se i dobří programátoři soustředí na vytváření skvělých věcí a možnosti, co všechno lze udělat, jsou prakticky neomezené.

A to není jediný mylný názor, který mají neprogramátoři o programátorech. Ano, programátoři mohou nosit nevkusné oblečení nebo se chovat neohrabaně v sociálních situacích, ale většinou je to proto, že jsou to inteligentní lidé, kterým je v zásadě jedno, co si o nich ostatní myslí. Právě tento rebelský duch z nich dělá tak dobré programátory – a takový způsob uvažování může komukoli pomoci přicházet s inovativními nápady.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• co jsou programovací jazyky a proč jich existuje tolik,
• proč motivy počítačových hackerů zpočátku mátly Federální úřad pro vyšetřování (FBI),
• a proč možná nastal čas, abyste se i vy naučili programovat – pokud chcete mít šanci stát se obscénně bohatými.

Co mají společného móda a morálka? Na první pohled téměř nic. Ve skutečnosti jsou ale oba tyto jevy vázané na určitou dobu a místo.

U módy je to zřejmé: podívejte se na fotografie z devadesátých let a uvidíte, jak moc se od té doby změnil vkus. A když se podíváte na snímky z jiných zemí, například z Japonska, možná vás překvapí, co je tam právě teď „in“.

Překvapivé může být zjištění, že podobně proměnlivá je i morálka. Morální „módy“ ovlivňují celé spektrum otázek – od toho, jak bychom se měli chovat k ostatním, až po to, jaké hodnoty považujeme za nejdůležitější. Extrémním příkladem je morální kompas mnoha Němců během druhé světové války, který se výrazně lišil od hodnot občanů dnešního Německa.

Módní i morální trendy se tedy neustále mění. Vybavíte si nějakou skupinu ve společnosti, která si těchto změn příliš nevšímá? Samozřejmě: „nerdy“ – chytré lidi, kteří nejsou sociálně obratní a nesnaží se za každou cenu zapadnout mezi vrstevníky.

Nerdové věnují svůj čas a energii tomu, aby byli chytřejší, a příliš se netrápí dodržováním módních konvencí, protože být „in“ není jejich cíl. Nejvíc je to vidět na někom, kdo třeba pět let nosí každý den stejnou pestrobarevnou džínovou bundu – ale platí to i pro morální módy.

Důsledkem je, že nerdové obvykle nebývají mezi vrstevníky příliš populární, zejména na střední škole. Aby byl student zvolen králem či královnou plesu, musí obvykle dokonale odpovídat aktuálním módním i morálním trendům. Naštěstí po střední škole – ve „skutečném světě“, kde na módě tolik nezáleží – už nerdové působí docela v pohodě.

Když se řekne hacker, co se vám vybaví? Většina lidí si pravděpodobně představí chladného, vypočítavého jedince, který se nelegálně nabourává do počítačů pomocí úmorné analytické práce.

Teď si ale představte umělce, například malíře. Pravděpodobně se vám vybaví inspirovaný génius, který vkládá svou duši na plátno.

Je potřeba vyjasnit několik nedorozumění. V počítačovém světě označuje termín hacker především vynikajícího programátora, který dokáže téměř cokoliv – a rozhodně to nemusí být zločinec. Navíc hacking vyžaduje velmi kreativní mysl, blíže malířské než třeba čistě matematické.

Hackeři a malíři si jsou podobní v tom, že oba řeší problémy vytvářením konceptů, nikoli jen jejich mechanickou implementací. Autor byl například původně veden k tomu, aby psal kód nejprve na papír, piloval ho k dokonalosti a teprve potom ho přenesl do počítače. Zjistil však, že „umělecký“ přístup funguje mnohem lépe: prostě začal psát kód a řešil problémy, jak přicházely – podobně jako malíř začne skicovat a od toho se odvíjí další práce, místo aby si vše dopředu dokonale naplánoval.

Další podobnost spočívá v tom, že hackeři i malíři vytvářejí díla s abstraktní hodnotou, kterou je obtížné měřit pomocí metrik, jako jsou testy nebo mediální pozornost. Jediným skutečným měřítkem hodnoty takové „práce“ je, jak moc se lidem líbí. U softwaru záleží na tom, jak dobře vyhovuje potřebám uživatelů, u umění na tom, jak silně dílo oslovuje publikum.

Autor si těchto paralel začal všímat, když po absolvování informatiky nastoupil na uměleckou školu. Zjistil, že obě oblasti mají mnohem víc společného než rozdílů, protože v jádru směřují ke stejnému cíli: vytvářet dobré věci.