Druhý kontinent Číny

Ačkoli jsou od sebe vzdáleny tisíce kilometrů a jejich kultury se výrazně liší, Čína a africký kontinent mají k sobě blíž, než by se mohlo zdát. V posledních desetiletích začala nejlidnatější země světa projevovat o Afriku mimořádný zájem – nejen na úrovni čínské vlády, ale i v podobě rostoucího počtu Číňanů, kteří se rozhodli přestěhovat do Afriky za lepšími životními podmínkami.

Co to znamená pro obyvatele Afriky a pro čínské migranty? Na první pohled může působit ideálně, že ekonomická supervelmoc, jakou je Čína, „objala“ kontinent, který má před sebou stále značný prostor pro hospodářský rozvoj. Ve skutečnosti je však situace mnohem složitější. Jde o příběh, který se odehrává na několika úrovních – geopolitické, ekonomické i osobní.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné, proč bude mít Afrika do roku 2050 více obyvatel než Asie, proč se jeden čínský farmář rozhodl přestěhovat do Mosambiku a jak je možné, že hlavní ulice Dakaru v Senegalu mohou působit spíše čínsky než africky.

Nápis „Made in China“ už někdy viděl na nějakém výrobku téměř každý. Čína dnes může působit jako továrna světa, ale ne vždy tomu tak bylo. Čínské produkty začaly ve větším měřítku pronikat na světové trhy v 70. letech 20. století, kdy Čína začala sklízet plody první vlny globalizace.

Dnes je Čína nejrychleji rostoucí velkou ekonomikou světa, a to z velké části díky západním firmám, které po 70. letech přesunuly svou výrobu právě tam. Pro tyto společnosti bylo výhodnější vyrábět v Číně – jednak kvůli obrovské nabídce pracovní síly, jednak díky odlišnému politickému prostředí. Ostatně zhruba 40 procent světového hospodářského růstu za poslední dvě dekády pochází právě z Číny. Ve stejném období si čínská ekonomika udržela průměrné roční tempo růstu kolem 10,2 procenta – a už se nespokojuje jen s rolí „továrny světa“. Čína dnes vystupuje jako významný hráč v mezinárodní politice a je připravena spoluutvářet globální trh.

Ekonomický vzestup však nezlepšil životy všech Číňanů a mnozí stále touží svou zemi opustit. Řada Číňanů, které autor knihy zpovídal, popsala intenzivní společenský tlak, jemuž doma čelí. Přelidnění, politika jednoho dítěte a tvrdá konkurence na pracovním trhu zanechaly mnoho lidí frustrovaných prostředím, v němž žijí.

Hao, Číňan, který si založil vlastní farmu v Mosambiku, otevřeně vyjadřuje nespokojenost se sociálním systémem, z něhož odešel. On i mnozí další emigrovali z Číny, kde se podle nich nelze prosadit kvůli rozšířené korupci a extrémním rozdílům mezi bohatými a chudými. Tito migranti odcházejí, aby získali více příležitostí k profesnímu i společenskému vzestupu, ale také aby našli nové domovy pro své rodiny.

S rychlým růstem navíc Čína potřebuje nové prostory pro svou ekonomickou expanzi – a jako ideální cíl si vybrala Afriku.

V posledních letech se Afrika ze strany Západu netěší velké pozornosti. Západní delegace kontinent navštěvují jen zřídka, zatímco čínští politici tam jezdí pravidelně.

Mnohé africké země se dnes nacházejí v kritickém bodě. Africké ekonomiky rychle rostou a brzy by v souhrnu mohly překonat tempo růstu Číny. Proměňuje se i demografická struktura: odhaduje se, že do roku 2050 bude v Africe žít více lidí než v Asii.

Tento rychlý růst však přináší i vážná rizika. Korupční vlády jen stěží dokážou zajistit plynulý a vyvážený rozvoj, což zvyšuje nebezpečí masové nezaměstnanosti, hladu či chaotické urbanizace. Velké společnosti navíc mohou místní obyvatele snadněji zneužívat, pokud neexistují účinné právní mechanismy jejich ochrany.

Pokud africké státy „zahrají své karty“ správně, mohou se stát jednou z určujících sil tohoto století. Pokud však selžou, hrozí jim ještě hlubší chudoba a další prohloubení korupce.

Čínská vláda si potenciálu Afriky velmi dobře všímá, a proto od poloviny 90. let systematicky posiluje své vazby s kontinentem. V roce 1996 začal tehdejší čínský vůdce Ťiang Ce-min cíleně usilovat o užší spolupráci s Afrikou při oficiální návštěvě zaměřené právě na podporu čínsko-afrických vztahů. O několik let později slíbil poskytnout 5 miliard dolarů na rozvoj nemocnic, škol a dalších veřejných institucí. Zároveň začal povzbuzovat čínské firmy, aby expandovaly do zahraničí a investovaly v Africe.

Dnes pochází téměř třetina celkových zahraničních příjmů Číny právě z Afriky. Čína do Afriky masivně investovala – a tyto investice se jí vyplácejí. Vedle vládních dohod a velkých projektů však existuje ještě jeden důležitý, často opomíjený faktor, který vztahy mezi Čínou a Afrikou zásadně ovlivňuje: čínští migranti, kteří se na africkém kontinentu usadili.