Dívko, přestaň se omlouvat

Jedním z projevů vyrůstání v patriarchální společnosti je, že ženy cítí potřebu získávat souhlas svých mužských autorit. A protože většina žen má silnou potřebu zapadnout a sdílet podobné hodnoty jako jejich vrstevnice, cítí se nejistě, když se odchylují od normy a dělají věci jinak.

Pro mnohé ženy toto výchovné prostředí a tlak okolí vedou k tomu, že se omlouvají nebo žádají o schválení pokaždé, když mají touhy, které neodpovídají tradičním ženským rolím manželky a matky. Pro řadu z nich znamená být dobrou matkou to, že se musí plně obětovat dětem a vzdát se myšlenky na naplňující kariéru.

Jak ale stručně říká autorka Rachel Hollis, je nejvyšší čas, aby ženy přestaly s neustálým omlouváním a začaly přijímat své jedinečné životní touhy. Ať už je vaším snem založit vlastní firmu, vytvořit aplikaci, uběhnout maraton nebo napsat knihu, tyto úryvky nabízejí povzbuzení a praktické rady, jak se osvobodit od obav z toho, co si o vás myslí ostatní, a přesměrovat svou pozornost k cílům, na kterých skutečně záleží.

V těchto úryvcích se dozvíte mimo jiné:

• jak vám pouhých pět hodin týdně může pomoci najít správný směr,
• jak vám cvičení 10–10–1 pomůže udržet pozornost a motivaci,
• a proč byste měli být při stanovování svých cílů vždy co nejkonkrétnější.

Představte si, jaký by byl svět, kdyby každá žena bez obav následovala to, co si doopravdy přeje, aniž by se bála posměchu nebo byla sužována pochybnostmi o sobě. Je pravděpodobné, že kdyby jen pět procent žen na světě beze strachu následovalo své touhy, žili bychom v úplně jiném – a velmi pravděpodobně lepším – světě.

Realita je však taková, že příliš mnoho žen své vlastní touhy odsouvá na vedlejší kolej – a má to celou řadu příčin. Začněme tím, že je lidskou přirozeností toužit po pozornosti a zajímat se o to, co si o nás myslí ostatní. Pokud jste někdy trávili čas s malými dětmi, víte, že si brzy začnou uvědomovat, že určité chování přitahuje pozornost dospělých. Takové projevy se pak snadno stanou návykovými a v různých podobách si je neseme i do dospělosti.

Některé děti například zjistí, že když se tváří nemocně, dospělí se k nim chovají obzvlášť laskavě a pečují o ně. To se může později v životě přetavit v hypochondrické chování. Jiné děti si uvědomí, že když dosahují úspěchů, jsou zahrnovány pochvalou. Z takového nastavení se pak snadno stane workoholismus a neustálá potřeba překonávat sama sebe.

Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, naše jednání je často formováno tím, jak na něj reaguje okolí. K tomu, co už samo o sobě představuje problém, se navíc přidává skutečnost, že malé dívky jsou často vychovávány v přesvědčení, že jejich hodnota spočívá především v tom, zda budou dobrou manželkou a matkou. Výsledkem je, že si ženy osvojují chování, které se neřídí jejich vlastními cíli, ale potřebou vyhovět ostatním.

Jinými slovy: chlapci jsou vychováváni k tomu, aby si šli za svými sny, zatímco dívky jsou vedeny k tomu, aby naplňovaly očekávání, která na ně někdo klade. Chcete-li se osvobodit od těchto hluboce zakořeněných překážek, musíte přestat soustředit svou energii na plnění cizích představ.

Přijměte, že je naprosto v pořádku, pokud se sny jedné ženy zcela liší od snů jiné. A přestaňte si vymýšlet výmluvy, proč se nevydáváte za tím, co v životě opravdu chcete. Podle autorky existuje několik typických výmluv, kvůli nimž se ženy bojí následovat touhy svého srdce. V následujících kapitolách tyto výmluvy rozebereme a nahradíme je posilujícími návyky a dovednostmi, které vás nasměrují k tomu, abyste si stanovily cíle a beze strachu si za nimi šly.

Autorka po mnoho let žila jakýsi dvojí život: navenek byla oddanou manželkou a matkou, která vedla oblíbený lifestylový blog. Druhou, méně viditelnou polovinou jejího života byla realita v zákulisí – práce šedesát hodin týdně, vedení malého týmu a řízení vlastního podnikání, jehož součástí byl i zmíněný blog.

Tento dvojí život vznikl mimo jiné proto, že si – stejně jako mnoho dalších pracujících žen – velmi dobře uvědomovala, že po narození dětí od ní okolí očekává, že pracovní nasazení výrazně omezí. Podle převládajícího názoru přece někdo, kdo pracuje tolik jako ona, nemůže být „dost dobrou“ matkou.

Právě proto patří mezi nejčastější výmluvy, proč si nejít za svými sny, věta: „Vždyť to takhle ostatní ženy nedělají.“

Jedním z problémů je, že v období dospívání je pro většinu lidí to poslední, co by chtěli, nějak vyčnívat. Samozřejmě existují teenageři-rebelové, kteří se snaží být vidět výraznými účesy nebo oblečením, ale mnohem víc těch ostatních se až příliš stará o to, co si o nich kdo pomyslí, a hledá bezpečí v tom, že jsou „jako všichni ostatní“.

Výsledkem může být, že roky a roky děláte všechno pro to, abyste zapadla, aniž byste si vůbec položila otázku: Dělá mě to, že jsem jako každá jiná žena, skutečně šťastnou a naplněnou? A když se konečně rozhodnete usilovat o cíle, které by vám opravdové štěstí a naplnění přinesly, můžete se cítit trapně už jen proto, že chcete něco, co ostatní ženy zjevně nechtějí.

Pravda ale je, že byste nikdy neměla dopustit, aby vám ostatní určovali vaši hodnotu nebo ve vás vyvolávali pocit viny či studu za to, že si jdete za tím, co od života chcete. Některé ženy jsou nejšťastnější, když se starají o domov a děti – a je to v pořádku. Stejně tak ale není jediný důvod omlouvat se, pokud to není vaše cesta.

Další častou výmluvou, proč se svých snů vzdát ještě dřív, než vůbec začnete, je přesvědčení: „Nejsem cílevědomý typ.“ Ano, k dosažení cílů je potřeba víc než jen držet si palce a doufat v nejlepší. Dobrá zpráva ale je, že plánování je dovednost jako každá jiná – a nikdy není pozdě se ji naučit a stát se organizovanější a produktivnější.

V následujících kapitolách se podíváme na několik konkrétních způsobů, jak s tím začít.