Dítě s celým mozkem

Málokdo z nás by si dobrovolně vybral stát na jedné noze, když může použít obě. Přesto mnoho lidí – a zvlášť dětí – v každodenních situacích využívá jen část kapacity svého mozku.

Děti si samozřejmě vědomě nevybírají, že některé důležité funkce mozku „nepoužívají“. Problém je v tom, že jednotlivé mozkové funkce se vyvíjejí různým tempem, a vaše dítě tak ještě nemusí mít ke všem plný přístup. Vaším úkolem jako rodiče je proto pomoci dítěti objevovat nověji se vyvíjející schopnosti mozku – například schopnost uvažovat – a ukázat mu, jak je využívat společně s těmi, které už používá automaticky.

Právě o tomto procesu jsou následující úryvky. Seznámíte se s různými částmi a funkcemi dětského mozku a získáte řadu praktických tipů, jak je vést k tomu, aby spolupracovaly. Dozvíte se také, jak dítě uklidnit, když má pocit, že ve skříni číhá monstrum; proč může být záchvat vzteku v luxusní restauraci nakonec i užitečný; a co se děje ve vašem vlastním mozku, když se snažíte pojmenovat nějaký pocit.

Každý čerstvý rodič je zaplaven radami – od nejlepších tipů na nácvik na nočník až po výběr nejbezpečnější postýlky. Existuje ale jedna oblast, o které se téměř nemluví, a přitom je pro výchovu spokojeného dítěte zásadní: jak pečovat o dětský mozek.

To znamená učit děti, jak si vykládat své zážitky a jak se s nimi vyrovnávat. Naše mozky totiž určují, kým jsme a co děláme, a zároveň jsou samy formovány tím, co prožíváme. Zkušenosti mění mozek. Kdykoli se něco stane – třeba když dítě dostane záchvat vzteku – aktivují se určité neurony v konkrétních mozkových strukturách. A když se ty samé neurony opakovaně aktivují znovu a znovu, začnou se mezi sebou pevněji propojovat.

Práce se zážitky je tedy středobodem rodičovství. Neznamená to ale, že byste měli dítě chránit před všemi obtížnými situacemi. Vaším úkolem je spíš zajistit, aby při zvládání všeho, co se mu děje – příjemného i bolestného – zapojovalo celý svůj mozek.

Klíčovým pojmem je zde integrace. Mozek má mnoho různých částí – o některých z nich bude řeč později – a aby dítě prospívalo, musí tyto části spolupracovat v harmonii a společně zvládat vše, co mu život přinese. Na tomto principu stojí takzvané „rodičovství s celým mozkem“.

Jak ale dítě vést k tomu, aby využívalo celý svůj mozek? Začněte u sebe – tím, že budete používat ten svůj. Když vy sami zapojujete celý mozek, dítě vás bude napodobovat.

Například když má vaše dítě záchvat vzteku, místo abyste vybuchli nebo se stáhli do chladného odstupu, zkuste nejdřív zapojit empatii: nalaďte se na dítě, zjistěte, co ho trápí, a zároveň využijte další části svého mozku, abyste udrželi vlastní hněv pod kontrolou.

Abyste ale mohli takové „rodičovství s celým mozkem“ opravdu žít, potřebujete nejprve porozumět tomu, jak váš mozek funguje. Tomu se budeme věnovat v následujících kapitolách.

Zkoušeli jste někdy logicky argumentovat s dvouletým dítětem? Pokud ano, víte, že je to téměř vždy marné. A tady je proč.

Lidský mozek má dvě hemisféry, které se někdy popisují skoro jako dva různé mozky. Každá z nich má odlišné funkce. Levá hemisféra, která se vyvíjí pomaleji, má ráda pořádek, specializuje se na jazyk a logiku. Pravá hemisféra se naopak zaměřuje na celek, ne na detaily, a je „odborníkem“ na neverbální signály, obrazy a pocity.

Protože pravá hemisféra dozrává dříve, dominuje logičtější levé zhruba do tří let věku. A právě proto je u malých dětí prakticky nemožné uspět s čistě racionálními argumenty – jejich mozek zatím není připraven vidět věci z logické stránky.

U nejmenších dětí tedy převládá pravá hemisféra. Jakmile se ale obě strany mozku vyvinou, je problém, pokud se člověk začne příliš spoléhat jen na jednu z nich. Ten, kdo se opírá hlavně o levou, logickou hemisféru, může být „slepý“ k pocitům – vlastním i cizím. Naopak člověk, který funguje převážně „pravomozkově“, se může chovat impulzivně jako batole a mít potíže chápat základní společenská pravidla nebo logické souvislosti.

Proto je zásadní učit děti využívat obě hemisféry. Když se vaše dítě blíží třetím narozeninám, mohou vám pomoci dvě konkrétní strategie.

První se nazývá „napoj se a pak přesměruj“. Slouží k tomu, abyste dítěti pomohli, když ho ovládnou nelogické obavy, třeba strach z příšery ve skříni. Nejprve se napojte na jeho pocity: uklidněte ho, dejte mu najevo empatii a tím utište jeho pravou hemisféru. Teprve potom dítě přesměrujte k logické levé hemisféře tím, že oslovíte jeho schopnost uvažovat – například společně otevřete skříň a ukážete mu, že uvnitř žádná příšera není.

Druhá strategie se dá shrnout jako „pojmenuj to, abys to zkrotil“. Povzbuzujte dítě, aby vyprávělo o svých zážitcích a pojmenovávalo pocity, které s nimi souvisejí. Tím propojujete funkce levé hemisféry, jako je jazyk, s emocionálními vzpomínkami a obrazy pravé hemisféry. Kdykoli emoce pojmenujeme, mozek sníží aktivitu v oblastech odpovědných za emoční bouři – a tím naše pocity zkrotí.

Mozek se však nedělí jen na dvě hemisféry. Má i další důležité části, o kterých bude řeč v následujících kapitolách.