Dělej design

Jste v kreativní krizi? Kdy jste naposledy malovali, tvořili nebo proměnili svou vizi ve skutečnost? Možná si říkáte, že nejste kreativní typ. Ať už jste tvůrčí duše, která se snaží své řemeslo zdokonalit a ovládnout, nebo se do kreativního designu pouštíte poprvé, je dobré pochopit, že schopnost vytvářet krásné věci má každý.

Není nic lidštějšího než samotný akt tvoření. Tyto úryvky vám pomohou lépe porozumět tomu, co vlastně v designu tvoří krásu. Nabízejí řadu příkladů a rad, které vás mohou inspirovat, abyste sami začali vytvářet krásné věci. Zároveň se naučíte, jak může z „redesignu“ těžit i váš vlastní život.

Designérům, kteří pracují v týmu nebo vedou vlastní firmu, tyto úryvky navíc nabídnou několik návrhů, jak podnik strukturovat, aby dosahoval co nejlepších výsledků. Cestou se také dozvíte, jak mohl okrajový náboženský kult zásadně ovlivnit moderní design, jak literatura přispívá k technologickému pokroku a co nás mohou astronauti naučit o navrhování podnikání.

Jedno důležité pravidlo designu zní: design je všude. Je v plánování našich měst, v organizaci institucí, v architektuře našich domovů i v každém předmětu, který používáme a bereme jako samozřejmost. Design je přítomný dokonce i v tom, jak si „navrhujeme“ vlastní život.

To ovšem neznamená, že lidé vždy navrhují s ohledem na krásu a eleganci. Nemusí to tak ale být. Další pravidlo designu říká: cokoli člověk navrhl, lze navrhnout lépe.

Co kdybychom tedy všechno kolem sebe navrhovali tak, aby to bylo krásné? Neznamená to, že bychom měli na vše přidávat ozdobné prvky. Krásu si často představujeme jako něco navíc, co občas přilepíme k věcem, aby vypadaly hezčí. Takové uvažování je ale chybné.

V designu se krása dá zjednodušit na dvě věci: dobře plnit svou funkci a přinášet radost. Špatný design naopak častěji omezuje a frustruje.

Vezměme si skromný příklad: dobře ušité ponožky chrání naše nohy a je příjemné je nosit, zatímco špatně zpracované ponožky nás dřou a rychle se prodřou. Kde je v tom radost?

Sílu designu na kvalitu lidského života bychom neměli podceňovat. Máme‑li na výběr, proč nevytvářet věci, které fungují, vydrží a mohou být milované?

Jako kreativci a designéři bychom měli mít za hlavní princip vytváření krásy a její šíření do světa. Krása, kterou vytváříme, je to, co po nás zůstane. Je to naše dědictví na této zemi.

V následujících dvou částech se zaměříme na dvě stránky designu – na tvorbu a na užívání – abychom lépe pochopili, jak můžeme věci, které vytváříme, učinit krásnějšími.

Jedno je jisté: vytváření skutečně krásných věcí vyžaduje čas, závazek a praxi. Představte si, jak může kousek papíru v rukou mistra origami nabýt nejrůznějších nádherných tvarů – třeba labutě nebo orchideje. V nešikovných rukou se z něj často nedá složit ani jednoduché letadélko, které by letělo.

Máme‑li být ochotni věnovat svému řemeslu čas a úsilí, musíme pro něj hořet. Nelze mu dát lásku, péči a pozornost, kterou vyžaduje, pokud nevěříme, že to, co děláme, má hodnotu. Proto by to, co navrhujete, mělo být autentickým odrazem vás samotných.

Uvažujte o tomto příkladu. Když se mistr bojových umění Morihei Ueshiba rozhodl vzdát násilí, opustil tradiční bojová umění a začal rozvíjet nenásilnou praxi aikidó, která zdůrazňuje mír, klid a vnitřní sílu. Tím, že zůstal věrný sám sobě, dokázal Ueshiba proměnit staré praktiky v něco, co přináší smysl a potěšení do života mnoha lidí.

Jinými slovy: kreativní úsilí je stejně tak o formování ducha řemeslníka jako o vytváření krásných věcí. Když se člověk oddá řemeslu, jeho vnitřní život prostoupí vášeň a odhodlání se zlepšovat.

To rozhodně platilo pro Shakery, malou křesťanskou denominaci z osmnáctého století. Ačkoli tato sekta už neexistuje – pravděpodobně kvůli důrazu na celibát – elegantní jednoduchost a funkčnost shakerovského designu zanechala trvalou stopu v modernismu, zejména v nábytkovém designu a architektuře.

Jak mohla tak malá sekta ovlivnit moderní design v tak velké míře? Klíčem byl jejich postoj k řemeslu. V komunitě, kde byla pohlaví oddělena a manželství zakázáno, bylo plné nasazení v práci jedním z mála společensky přijatelných „ventilů“. Tím, že se věnovali řemeslu, učili se soustředit své myšlenky a bránit jim, aby se toulaly k „nehodným“ věcem. V řemeslné práci Shakeři nacházeli smysl a důstojnost – a výsledkem byly výjimečné designové kousky.

Musíme se tedy ptát: odráží shakerovský pohled na řemeslo hodnoty dávno minulé doby, nebo bychom tuto filozofii měli pro současnost znovu objevit? Odpověď zní, že bychom měli.

Nemusíme žít v celibátu, ale můžeme přijmout stejný postoj k práci: usilovat o to, stát se v tom, co děláme, co nejlepší. Když sami sobě nastavíme laťku tak vysoko, aby se naše práce blížila skutečnému řemeslu, dáváme svým životům hlubší smysl a vytváříme krásné věci, které mohou těšit i ostatní.