Dao kapitálu

Na konci 19. století zformovala rakouská škola ekonomie revoluční způsob uvažování o kapitálu jako o oklikové cestě k dosažení produktivnějších cílů. Tato myšlenka však nevznikla v Rakousku; její kořeny sahají do starověké Číny, k moudrosti taoismu. Taoisté viděli vše jako výsledek svého opaku: tvrdost z měkkosti, sílu z ústupu, pokrok ze zdánlivého couvání. Ačkoli to může na první pohled působit protiintuitivně, tato moudrost se dá aplikovat i na trhy: vydělávat tím, že neinvestujete.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak může být zadržení investic do správného okamžiku výhodnější než přímé a okamžité usilování o zisk, jak to dělá většina lidí. Naučíte se, jak k trhu přistupovat „taoisticky“, abyste v dlouhodobém horizontu vydělali více peněz. Zjistíte také:

• proč byl Robinson Crusoe skvělým investorem,
• co má marshmallow společného s nerozvážnými, ukvapenými investicemi,
• jak trh funguje jako přírodní les,
• proč by centrální banky měly občas umožnit malé tržní krize,
• jak taoismus posílil čínskou armádu,
• a jak je starověká čínská moudrost relevantní pro Vídeň devatenáctého století i pro dnešek.

Koncept rakouského investování začíná paradoxem: musíte milovat ztrátu peněz a nenávidět jejich získávání. Moudrost tohoto paradoxu sahá více než dva a půl tisíce let zpět k čínské filozofii taoismu. V taoismu vede nejlepší cesta k čemukoli skrze jeho opak. Získáváte tím, že ztrácíte, a ztrácíte tím, že získáváte.

Taoismus vznikl ve starověké Číně v době prudkých konfliktů. Jedním z jeho ústředních konceptů je wei wuwei, doslova „činění nečinem“. Ve válečném kontextu to znamenalo neútočit, dokud si nemůžete zajistit výhodnou pozici a obrátit sílu protivníka proti němu samotnému.

Tento koncept je dobře vidět v taoistickém bojovém umění tuishou neboli „tlačení rukou“. V tuishou se dva protivníci snaží shodit jeden druhého na zem prostřednictvím sekvence velmi jemných, střídajících se fint a útoků. Cvičení tuishou je fyzickým ztělesněním myšlenky vyčkávání a využití naléhavosti protivníka. Skutečná síla v tuishou nespočívá v tlačení, ale v ustupování.

Rakouské investování následuje taoistický model: usiluje o oklikovou cestu k tržnímu úspěchu. Namísto přímé cesty k okamžitému zisku volí oklikovou cestu přes okamžitou ztrátu. Toto vědomé přijetí ztráty je obdobou ustupování v tuishou: ustoupíte a přijmete krátkodobou ztrátu, abyste v budoucnu získali výhodnější pozici.

Stejně jako v taoistickém konceptu wei wuwei je cílem profitovat z netrpělivosti a nízké tolerance ostatních investorů k malým ztrátám i z jejich naléhavé potřeby dosáhnout okamžitých zisků. Klíčová je trpělivost.

Abyste mohli pomocí strategie rakouského investování dosáhnout zisků, musíte unést počáteční neúspěchy. Podívejme se, co to konkrétně znamená.

Podobenství o Robinsonu Crusoe toto pravidlo dobře ilustruje. Když se Crusoe ocitne na odlehlém ostrově, jeho první prioritou jsou základní životní potřeby. Aby se uživil, nejprve se pokouší chytat ryby holýma rukama – je to neohrabané a málokdy úspěšné.

Crusoe dokáže zkrátit čas, který musí trávit rybařením, tím, že si vyrobí efektivnější rybářské nástroje. Dělá to však za cenu toho, že riskuje hladovění. Zpočátku chytá méně ryb, protože více času věnuje výrobě nástrojů než samotnému lovu. Jakmile jsou ale nástroje hotové, dokáže ulovit více ryb za kratší dobu.

Krátkodobá „ztráta“ tak může znamenat zisk budoucích výhod, které tuto ztrátu plně ospravedlní. V Crusoeově případě mohly být jeho počáteční ztráty klíčem k záchraně života.

Henry Ford, zakladatel Ford Motor Company, byl rovněž typickým investorem, který volil oklikové cesty. Vytvořil novou metodu výroby, která dramaticky zvýšila efektivitu: montážní linku, proces, při němž se díly přidávají postupně, jak polotovar putuje z jednoho pracoviště na druhé.

Cesta společnosti k úspěchu byla nepřímá. Ford investoval obrovské množství času a všechny své výdělky z prvních několika automobilů do výzkumu a vývoje montážní linky. Zpočátku existovalo jen málo důkazů, že se jeho oběť vyplatí. Nakonec se však investice nesmírně zhodnotila. Po zavedení nového procesu byl Ford schopen vyrobit nové auto každých dvacet čtyři sekund. Ford Motor Company tak najednou dokázala efektivně vyrábět automobily pro masy v dosud nevídaném tempu.