Člověk a stroj

Roboti s nadlidskými schopnostmi, hologramy nahrazující lidské bytosti – filmy a romány se hemží děsivými vizemi umělé inteligence (AI) a dalších technologických inovací. To není nic nového, ale poprvé v historii jsou tyto sny i obavy hmatatelné. Autonomní vozidla, rozpoznávání obličeje a virtuální asistenti jsou už dnes všudypřítomnou realitou.

Porozumět partnerství mezi člověkem a strojem a tomu, jak ho můžeme nastavit tak, aby nám skutečně sloužilo, je důležitější než kdy dřív. Tyto úryvky popisují pravděpodobnou budoucnost vztahů mezi lidmi a stroji. Ukazují, jaké role budou stroje ve společnosti zastávat a v jakých oblastech budou lidé i nadále dominovat.

Chcete‑li pochopit, jak si v kariéře udržet náskok před stroji, jsou tyto úryvky nezbytnou četbou. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte,

• proč se zaměstnanci Googlu obávali, že jejich technologie může být využita k zabíjení bojovníků,
• jak se vaše firma může stát stejně úspěšnou jako Disney,
• a proč budou emocionální dovednosti patřit mezi nejcennější na pracovním trhu budoucnosti.

V průběhu dějin práce s nástroji téměř vždy zlepšovala naše životy. Vzpomeňme na pravěké obyvatele jeskyní. Křesací kameny, které jim umožnily v noci rozsvítit a vytopit jejich skromné příbytky, radikálně změnily každodenní život k lepšímu. Oheň se stal středem společenského dění a sbližoval lidi. Další nástroje, jako kopí či lopaty, umožnily našim dávným předkům lovit a obdělávat půdu.

Od těchto raných dob lidstva nepřestáváme vymýšlet nástroje, které nám život usnadňují. Velmi často fungují tak, že nás činí efektivnějšími při dosahování našich cílů – a to platí obzvlášť pro stroje. Vlaky nám například umožnily pohodlně dojíždět mezi domovem a prací, telefony nás propojily s kolegy po celém světě.

Schopnost našich nástrojů a strojů zvyšovat naši efektivitu přetrvává dodnes, zejména od nástupu pokročilých technologií, jako je umělá inteligence. Nemocnice Moorfields Eye Hospital v Londýně se například spojila s University College London a společností Google DeepMind, aby vyvinula systém AI pro diagnostiku očních onemocnění. Místo úmorného procházení skenů se nyní lékaři mohou spolehnout na dokonale vycvičeného asistenta – algoritmus. A to je jen jedna z aplikací technologií v medicíně; tisíce dalších se pravděpodobně vyvíjejí právě teď.

Technologie má dlouhou historii vylepšování našich schopností v tom, co děláme. To je první důvod k optimismu, pokud jde o její vliv na budoucnost. Druhým důvodem je, že nástroje často dělají naše životy hodnotnějšími tím, že nám umožňují vyjadřovat se jako lidské bytosti.

Ze své podstaty jsme kreativní druh, který vzkvétá díky novým vynálezům a schopnosti vyjadřovat pocity. Jsme druh s „úkolníkem“ zakódovaným v DNA – neustále řešíme problémy a hledáme efektivnější způsoby, jak je zvládnout. Nástroje jsou našimi přirozenými partnery. Ať už jde o štětec, nebo počítač, pomáhají nám vynalézat nové věci a vyjadřovat sami sebe.

Dokud zůstaneme lidmi, není důvod se domnívat, že přestaneme přicházet s novými nápady. A v dohledné budoucnosti nám stroje budou pomáhat proměňovat tyto nápady ve skutečnost.

Dosud jsme se soustředili na pozitivní stránku vztahu mezi lidmi a stroji. Ale autonomní auta mohou už brzy nahradit taxikáře, roboti už vytlačují osobní asistenty a algoritmy dnes dokážou psát novinové články. Čeká nás skutečně „pracovní apokalypsa“, která se zdá být na dosah?

Dobrou zprávou je, že tomu tak zřejmě nebude. Skutečná umělá inteligence nevypadá jako ta z filmů. Místo všestranných robotů, kteří lidi porážejí prakticky ve všem, je většina existující AI extrémně úzce zaměřená. V mnoha případech nejde o impozantní humanoidní roboty, kteří by mohli lidi nahradit. Spíš jde o nová sluchátka s potlačením hluku, která možná právě teď nosíte, nebo o technologii rozpoznávání obličeje, díky níž odemknete telefon bez dotyku.

Algoritmy v těchto nástrojích jsou napsány pro velmi konkrétní a úzký účel a ke správnému fungování potřebují stabilní prostředí. Připomínají autonomní auta, která snadno projíždějí známými, prázdnými silnicemi, ale mají potíže v hustém provozu, na nových trasách nebo za neobvyklých povětrnostních podmínek. S tímto vědomím působí mnohem méně hrozivě. Místo aby vám vzaly práci, pravděpodobně z ní jen odstraní opakující se úkoly.

Jiná je situace tam, kde jsou tyto úkoly samotným jádrem pracovní náplně. V těchto – relativně vzácných – případech může AI dané místo v dlouhodobém horizontu skutečně nahradit. Pokud jste například osobní asistentka či asistent, vaše každodenní úkoly mohou zahrnovat plánování schůzek, letů a nákupů pro šéfa. Protože jde o poměrně úzce vymezené činnosti, může je AI do značné míry automatizovat.

I to se ale může ukázat jako pozitivní. Popis práce se může posunout od rutinních úkonů k dovednostem, v nichž lidé skutečně vynikají. A to nás přivádí k druhému důvodu, proč nás roboti ve většině případů nebudou schopni nahradit.

Lidský dotek a ohleduplnost jsou stále silnějším prodejním argumentem. Zákazníci se zpravidla necítí dobře při představě, že jsou obklopeni algoritmy, které je znají lépe než oni sami. A firmy si toho všímají. Místo neosobních recepcí v lobby luxusních bytových domů proto realitní společnosti znovu zavádějí službu concierge. A zejména ve vzdělávání a péči budou lidé nadále nepostradatelní pro svou emocionální citlivost.

Tento trend potvrzují i data. Studie OECD vycházející z výzkumu Světového ekonomického fóra ukazuje, že emoční inteligence bude do roku 2020 patřit mezi deset nejžádanějších dovedností, které zaměstnavatelé u nových pracovníků hledají. Žebříčku vévodí řešení složitých problémů, kritické myšlení a kreativita – všechny tyto schopnosti jsou hluboce lidské.

Možná vám to stále připadá příliš optimistické. V další části se proto podíváme na to, co se stane, když algoritmy a stroje skutečně začnou lidské zaměstnance vytlačovat.