Vystupte si z cesty

Osobní rozvoj. To je přece něco pro lidi v krizi středního věku. Nebo pro ty, kteří se snaží „najít sami sebe“ poté, co před dvaceti lety ztratili kontakt se svým „pravým já“. Rozhodně ne pro někoho, jako je autor – člověka s milujícím partnerem, několika zdravými dětmi a respektovanou kariérou, že?

Přesto se Dave Hollis cítil nešťastný a nenaplněný, i když dosáhl velkých životních cílů. Po dlouhém dni v kanceláři přišel domů, vypnul se u skleničky navíc a byl příliš vyčerpaný na to, aby se skutečně zapojil do života svých dětí nebo poskytl manželce podporu, kterou potřebovala a zasloužila si. Říkal si, že je to normální, že se s tím má prostě smířit a jet dál. Vždyť všichni kolem něj si mysleli, že má dokonalý život.

A přesto se nemohl zbavit pocitu, že je jeho život plochý – a netušil proč. Pravda je, že když uvízneme v takovém stereotypu, obvykle až příliš nasloucháme neprospěšným hlasům v hlavě – víte, těm, které nám tvrdí, že jsme hodni lásky jen díky okázalé práci nebo proto, že to zvenku vypadá, že máme život pod kontrolou.

Jediný způsob, jak tyto hlasy umlčet, je začít zpochybňovat, nakolik jsou skutečně pravdivé. A k tomu se musíme vědomě zavázat k cestě osobního růstu.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• co vás může Eminem naučit o zranitelnosti,
• jak jeden dobře míněný „odposlech“ změnil víc než jeden život,
• a proč se musíme naučit další jazyk, chceme‑li mít úspěšný vztah.

Představte si, že jste na koktejlovém večírku, obklopeni okouzlujícími lidmi se zajímavými profesemi. Povídáte si s někým, koho jste právě potkali, a on nevyhnutelně položí otázku: „A čím se živíte?“

Odpovíte, že jste vedoucí prodeje ve filmovém studiu společnosti The Walt Disney Company. Ano, slyší správně. Disney. Jste ten člověk, který dostává filmy jako Ledové království, V hlavě a všechny marvelovky do kin po celém světě. A jste v tom dobrý. Opravdu dobrý – aspoň podle výše vaší mzdy.

Vaše nová známost je samozřejmě ohromená. Obličej se jí rozzáří. Vy si v duchu povzdechnete. Kéž by ve vás vaše práce probouzela stejné nadšení, jaké právě vidíte u ní.

Klíčové poselství této kapitoly zní: Ztotožňování vlastní hodnoty s pracovním postem podkopává naši sebehodnotu.

Autor Dave Hollis byl kdysi nespokojeným obchodním manažerem v Disneyho studiu. Díky nekonečnému proudu blockbusterů a skvělému týmu, se kterým denně spolupracoval, překračoval prodejní cíle a vydělával víc peněz než kdy dřív. Přesto byl hluboce nešťastný. Protože svou práci zvládal prakticky se zavřenýma očima, necítil žádnou skutečnou výzvu ani uspokojení.

I když to tak cítil, zdráhal se udělat jakoukoli odvážnou změnu. Lidé byli jeho pracovním titulem ohromeni – a on dovolil, aby se jeho práce stala jeho identitou. Vždy byl hrdý na svou úspěšnou, rozvíjející se kariéru. Odejít od toho mu připadalo, jako by se vzdával něčeho, co ho v očích ostatních dělalo cenným.

Zároveň ale toužil osvobodit se od toho, co si o něm lidé myslí. Věděl, že musí něco změnit. A tak to udělal. Dal v Disney výpověď a přijal pozici generálního ředitele ve firmě své manželky, The Hollis Company.

Přechod z masového zábavního průmyslu do malého start‑upu byl obrovskou výzvou. Dave se musel znovu naučit téměř všechno, co si myslel, že o byznysu ví. Právě to ale byla stimulace, kterou potřeboval. A naučila ho důležitou věc o sobě samém: jeho hodnota jako člověka nepochází z výše výplaty ani z prestiže zaměstnavatele. Pochází z toho, že je milující a respektující člověk, kterému záleží na světě kolem něj.

A takovým člověkem může být i bez okázalého titulu na vizitce.

Pracovní prostředí může někdy připomínat savanu. Pokud jste zebra se zraněnou nohou, skončíte jako oběd pro lva. Podobně při vyjednávání obchodní dohody nechcete, aby druhá strana znala vaše slabiny – pokud je zná, pravděpodobně je využije.

Když Dave pracoval pro Disney, pevně se stylizoval do role lva. Zastával agresivní přístup a pečlivě skrýval jakékoli nejistoty, aby je nikdo nemohl použít proti němu. A i když mu to přineslo řadu skvělých dohod, mělo to svou cenu. Daveův styl vyjednávání ho činil neústupným a bezcitným, a tím se od ostatních vzdaloval.

Klíčová myšlenka této kapitoly je: Upřímnost ohledně vlastních slabin vám může dát konkurenční výhodu.

Paradoxně to nebyl kurz měkkých dovedností, co Daveovi pomohlo změnit jeho styl vyjednávání. Byl to závěr filmu 8 Mile, kde dva rappeři – jeden z nich v podání Eminema – soutěží v undergroundovém rapovém souboji a snaží se jeden druhého co nejvíce shodit v improvizovaných verších.

Když Dave poslouchal, jak Eminemova postava B‑Rabbit rapuje o tom, že ho podvádí přítelkyně a že se stal obětí brutálního útoku, silně to na něj zapůsobilo. B‑Rabbit se nesnažil své slabiny skrývat. Přijal je. A tím, že je přiznal, vzal svému protivníkovi možnost je použít proti němu – druhý rapper najednou neměl čím útočit.

Pro Davea to byl zlomový okamžik. Místo aby byl neustále ve střehu, rozhodl se být upřímný a zranitelný. Začal svým protistranám otevřeně popisovat své slabiny a rámovat je jako silné stránky. Například mohl upozornit na to, že jeho nezkušenost v určité oblasti mu umožňuje přinést zcela nový pohled.

S výsledky tohoto nového přístupu byl tak spokojený, že si začal klást otázku, zda by ho nemohl uplatnit i mimo práci. Začal proto vnímat každou interakci s lidmi jako určitý druh vyjednávání – od motivování vlastních dětí až po komunikaci s manželkou.

Tušil, že stejně jako v byznysu od sebe lidi odháněl tím, že skrýval své nejistoty. A měl pravdu. Jakmile přestal předstírat, že je „pan Nezranitelný“, jeho vztahy se zlepšily. Bez své zbroje byl v mnohem lepší pozici přijímat lásku a podporu – a zároveň se dokázal víc vcítit do ostatních.