Umění konverzace

Od jízd výtahem s kolegy po třídní schůzky – nezávazná konverzace prostupuje většinu oblastí našeho života. Často ji považujeme za bezvýznamné povídání, ve skutečnosti ale tvoří základ vztahů, na nichž stojí přátelství, partnerské svazky i obchodní kontakty.

Navzdory její důležitosti v nás představa, že se budeme muset zapojit do small talku, často vyvolává úzkost. Místo abychom využili příležitost k rozhovoru, necháme se svými obavami zahnat do kouta na networkingových akcích – nebo se jim rovnou vyhneme. Jen si zkuste představit, kolik příležitostí vám mohlo uniknout jen proto, že se bojíte nezávazné konverzace.

Ať už jste introvert, který se zdráhá oslovit cizí lidi, nebo zkušený mluvčí, který chce ještě vylepšit svou schopnost zaujmout, následující kapitoly vám nabídnou tipy, dovednosti a techniky, jak zvládnout jemné umění small talku.

Dozvíte se mimo jiné:

• spolehlivé způsoby, jak rozhovor přirozeně rozproudit,
• jak konverzaci elegantně ukončit,
• a proč vám právě small talk může pomoci posílit vaši pozici lídra.

Stydliví lidé často věří, že pokud se nenarodili s „přirozeným talentem“ pro komunikaci, nikdy nebudou umět dobře vést rozhovor. Small talk ale není vrozená vlastnost ani něco, co bychom intuitivně ovládali od narození. Je čas tuto představu opustit a přijmout nový pohled: nezávazná konverzace je dovednost, kterou se lze naučit.

Ano, někteří lidé se v sociálních situacích pohybují přirozeněji než jiní. Většina z nás však musí na svých komunikačních schopnostech vědomě pracovat.

Autorka sama byla stydlivá, obézní knihomolka a nakonec si zvolila kariéru v inženýrství – oboru, který vyžadoval jen minimum kontaktu s lidmi. Kdykoli její práce zahrnovala účast na poradách nebo konferencích, prožívala silnou úzkost. V takových situacích přepínala na autopilota a snažila se udržet konverzaci tím, že se lidí ptala na jejich zaměstnání. To však nevyhnutelně vedlo k tomu, že se rozhovor během pár minut vyčerpal.

Kolem čtyřicítky si uvědomila, že ji její váha a negativní sebehodnocení brzdí. Krátce poté se rozvedla. Došlo jí, že pokud chce poznávat nové lidi, musí ve svém životě něco změnit. Rozhodla se postarat o své zdraví a zhubla 30 kilogramů. Pak se cíleně pustila do rozvoje svých sociálních dovedností: pozorovala úspěšné konverzátory ve svém okolí a začala je napodobovat.

Jednou večer v baru ji kamarádka přemluvila, aby oslovila muže, se kterým si vyměňovali pohledy, ale on za ní nepřišel. Muž, který se jmenoval Rex, byl nadšený, když se mu představila. Jejich rozhovor tehdy v noci se stal základem blízkého přátelství. A časem Rex prozradil překvapivou věc: ten večer za ní nepřišel jen proto, že byl příliš stydlivý!

Zjištění, že i druzí mají své nejistoty, a uvědomění, že jejich přátelství by nikdy nevzniklo, kdyby se neodhodlala k neobvyklému kroku a sama ho neoslovila, ukázalo autorce skutečnou sílu small talku.

Od té doby se rozhodla tuto dovednost důkladně ovládnout a pomáhat v tom i ostatním. Její firma Umění small talku od té doby pomohla tisícům lidí rozvinout jejich konverzační schopnosti. Budete-li se řídit praktickými radami v následujících kapitolách, můžete se i vy stát sebejistým a zdatným konverzátorem.

Mnoho lidí se vyhýbá oslovování ostatních, protože se bojí odmítnutí. V západním světě je po strachu z veřejného vystupování druhým nejčastějším sociálním strachem právě zahájení rozhovoru s cizím člověkem.

Chcete-li si rozšířit síť kontaktů, je na vás, abyste toto riziko podstoupili a oslovili lidi, které byste rádi poznali. Abyste získali potřebnou sebedůvěru, musíte se nejprve naučit pracovat se strachem z odmítnutí.

Pomůže, když si uvědomíte, že v mnoha případech lidé vaši snahu navázat kontakt ocení – zvlášť ti plaší. Při rozhodování, koho oslovit, zkuste vyhledávat lidi, kteří sedí sami, nebo ty, kteří s vámi už navázali oční kontakt.

Jakmile se odhodláte k někomu přistoupit, samotné zahájení konverzace je poměrně jednoduché. Ve většině případů, když se na někoho usmějete, usměje se zpět. Prvním krokem je tedy přátelský úsměv a oční kontakt. Potom buďte vy ti, kdo se představí jako první. Udržujte oční kontakt, nabídněte ruku k podání a řekněte například: „Dobrý den, jmenuji se Tracy. Ráda vás poznávám.“

Někdy budete chtít oslovit celou skupinu. To může působit ještě hrozivěji, ale není to nemožné. Nejprve projevíte zájem o skupinu z povzdálí – sledujte, kdo právě mluví, a naslouchejte. Skupina si vás obvykle všimne a udělá vám místo. Jakmile se připojíte, dopřejte ostatním čas, aby si na vaši přítomnost zvykli, a teprve pak přidávejte výraznější názory.

V některých situacích může působit arogantně nebo odtažitě, když se s někým vůbec nebavíte. Autorka si například na různých firemních akcích, kam chodila se svým přítelem, všímala Boba – senior viceprezidenta renomované společnosti. Tehdy ji ale Bobovo sebevědomé vystupování tolik zastrašovalo, že se mu nikdy neodvážila představit.

Později nastoupila do nové práce jako obchodní zástupkyně v technickém oboru a Bobovi zavolala, aby mu nabídla produkty své firmy. K jejímu zděšení Bob nabídku odmítl a vyčetl jí, že ho na všech předchozích akcích ignorovala, kdykoli se jejich cesty zkřížily.

Ten den se naučila cennou lekci: představit se je téměř vždy ve váš prospěch.