Ukradněte show

Anglický dramatik William Shakespeare kdysi napsal, že „celý svět je jeviště“. Co tím myslel? Že všichni jsme herci. Na první pohled to může znít zvláštně. Nechcete se raději vnímat jako jedinečná bytost – jako výsledek vlastních rozhodnutí – než jako vedlejší postavu, která jen odříkává repliky v cizím dramatu? Jenže herectví není nepřítelem autenticity.

Stačí si vzpomenout na své oblíbené hollywoodské hvězdy. Jsou přesvědčivé právě proto, že do svých rolí vkládají vlastní zkušenosti a osobnost. Nejenže hrají – oni se stávají svými postavami.

Nemusíte být profesionální herec, abyste tuto myšlenku využili. Od pracovních pohovorů přes prezentace až po první rande – život je plný situací, kdy se od nás očekává, že sehrajeme určitou roli a zároveň do ní přineseme něco svého.

Jaké je tedy tajemství?

Právě na to odpovídá toto shrnutí, které čerpá z poznatků profesionála v oblasti vystupování a bývalého herce Michaela Porta. Naučíte se herecké triky a zjistíte, jak je uplatnit ve vlastním životě. Po cestě také objevíte, jak může improvizace pomoci v zasedačce, proč jste přirozeně nadaný řečník, i když o tom zatím nevíte, a jak odemknout svůj autentický vnitřní hlas.

Představte si tři situace: manažer jde na klíčové hodnotící setkání se svými nadřízenými; ambiciózní mladá profesionálka má proslov na konferenci, kde sedí špičky jejího oboru; mladý podnikatel prezentuje odvážný byznysový nápad skupině ostřílených investorů rizikového kapitálu.

Pokud se vám už jen při pomyšlení na některou z těchto scén začnou potit dlaně, nejste v tom sami. Mnoho lidí považuje veřejné vystupování za velmi stresující. Stačí zadat do Googlu „veřejné vystupování“ – objeví se téměř 90 milionů výsledků a na prvních místech rady, jak zvládat nervozitu a úzkost.

Co tedy dělá veřejné vystupování tak děsivým? Je to prostě určitý druh výkonu. Ať už se ucházíte o práci, nebo přednášíte, v podstatě hrajete – prezentujete se, inscenujete a ztvárňujete roli, abyste své publikum zaujali, potěšili nebo dojali.

Je pravděpodobné, že vás to ale nikdy nikdo pořádně nenaučil. A právě to vysvětluje ten známý pocit hrůzy. Veřejné vystupování nás vyvádí z komfortní zóny. Není divu, že se bojíme, že zapomeneme text a „spadneme na ústa“.

Jenže tady je podstatná věc: jakkoli to může znít zvláštně, vy jste herec – stejně jako my všichni. Ať už si to uvědomujete, nebo ne, neustále přebíráte různé role v různých situacích. Když používáte sociální sítě nebo si píšete profil na seznamku, prezentujete se v určitém světle. Jinými slovy – vystupujete.

Totéž platí pro to, jak se chováte při videohovoru s kolegou nebo když mluvíte se svým šéfem na vánočním večírku. To je dobrá zpráva: znamená to, že už teď víte, jak hrát roli. Klíč je využít toto intuitivní porozumění vystupování a posunout ho na další úroveň.

Můžete si to představit jako intenzivní kurz herectví. Ne proto, abyste získali roli v místním ochotnickém souboru, ale abyste se naučili metodiku, kterou využijete ve svém profesním životě.

Příkladem může být sám autor – profesionální herec, který přešel do korporátního světa. Dnes je úspěšným spisovatelem, vyhledávaným řečníkem a konzultantem. Byl to velký skok, ale jeho herecké zkušenosti mu daly náskok: naučily ho autenticky hrát různé role a vzbuzovat v lidech důvěru.

V následujících kapitolách se podíváme na to, jak můžete jeho příklad následovat.

Každá role má svůj scénář a kostým. Vezměme si jednu z nejběžnějších rolí, které většina z nás hraje – roli „profesionála“.

V práci máme tendenci mluvit a oblékat se určitým způsobem. Témata, o kterých si povídáme s přáteli, se do kanceláře často nehodí. V pondělí ráno necháváme své oblíbené staré džíny ve skříni a vybíráme si něco, co lépe odpovídá naší pracovní roli. Je to určitý druh hereckého výkonu – a je důležitý.

Míchání osobního a profesního často končí špatně. Když Sam z účetního začne v práci barvitě líčit svá poslední noční dobrodružství, může si poškodit pověst u stále rozpačitějších kolegů. A pokud Suzie začne ostatním říkat, že si nemyslí, že si zasloužila své nedávné povýšení, její podřízení ji pravděpodobně přestanou respektovat jako autoritu.

Hrát roli ale neznamená vzdát se svého pravého hlasu – tedy souboru zkušeností, hodnot a přesvědčení, které definují, kým jste a za čím stojíte. Když tuto perspektivu přinesete do své profesní role, stáváte se mnohem plastičtější a zajímavější postavou. A to vám pomáhá navazovat hlubší vztahy s ostatními.

Příkladem je Robin Roberts, moderátorka pořadu Good Morning America na stanici ABC. Diváci ji začali vnímat jinak poté, co otevřeně promluvila o své homosexualitě. Tam, kde dříve viděli především špičkovou profesionálku plnou ambicí, najednou viděli ženu, která – stejně jako všichni ostatní – hledá svou cestu. Stále hrála roli televizní moderátorky, ale zároveň dokázala autenticky ukázat, kým je jako člověk.

Taková upřímnost je obzvlášť důležitá u lídrů. Sheryl Sandberg z Facebooku například ve své knize Lean In píše o svých rozporuplných pocitech ohledně mateřství, práce a manželství. Tím, že čerpala z vlastních zkušeností ženy v extrémně konkurenčním, převážně mužském prostředí, se stala blízkou milionům čtenářek a inspirovala vznik hnutí, které povzbuzuje ženy, aby si šly za vysněnou kariérou.

Jak tedy najít svůj pravý hlas?

Začněte tím, že se nenecháte chytit do pasti dokonalosti. Pokud se snažíte být „nejoriginálnější osobou v místnosti“, snadno podlehnete dojmu, že vaše vlastní příběhy, postřehy a pohledy nejsou pro ostatní dost zajímavé. Jenže v konečném důsledku nejde tolik o to, co říkáte, ale jak to říkáte.

Představte si matku, která zpívá svému dítěti ukolébavku, jež zazněla už milionkrát. Melodie sama o sobě není důležitá – rozhodující je, jak jejím hlasem prosvítá skutečná láska.