Tři ženy

Když se autorka Lisa Taddeo před více než deseti lety pustila do psaní knihy Tři ženy, původně vůbec nechtěla psát o ženské touze. Zajímala ji touha mužů. Fascinovalo ji, jakou silou a násilím může být mužské sexuální chtění provázeno a jak jsou muži ochotni riskovat rodinu, práci i pověst jen proto, aby ji uspokojili. Po nějaké době, kdy vedla rozhovory s muži, však Taddeo zjistila, že jejich ohromné city v mnoha případech rychle vyprchají ve chvíli, kdy dosáhnou orgasmu s osobou, po níž toužili. Zatímco příběhy žen, s nimiž mluvila, jako by právě v tomto okamžiku teprve začínaly. Naděje, potřeby a posedlé touhy těchto žen se obvykle vyvíjely tiše, v průběhu mnoha let, a jejich pocity se zdály být hlubší, temnější a složitější než pocity mužů, s nimiž hovořila.

Taddeo si proto vybrala tři ženy, které dlouhodobě zpovídala, a sledovala jejich životy po dobu osmi let. Dokonce se přestěhovala do měst, kde žily dvě z nich, aby jim byla nablízku a lépe je pochopila. Jejich příběhy, rekonstruované z rozhovorů, deníků a právních dokumentů, v sobě nesou nejen základní pravdy o ženské touze, ale také ukazují, jak je tato touha potlačována, přehlížena a nepochopena okolním světem. V tomto shrnutí se seznámíte se Sloane, jejíž manžel rád sleduje, jak spí s jinými muži; s Maggie, kterou zlomil nevhodný vztah s učitelem na střední škole; a s Linou, jež z bezláskového manželství utíká do náruče své středoškolské lásky.

Pro dospívající je často běžné cítit se osaměle a nepochopeně. Někteří to ale mají mnohem těžší než ostatní. A pro některé, jako je Maggie, se ruka, která je má vytáhnout z utrpení, nakonec stane tou, která je stáhne ještě hlouběji.

Maggie Wilken vyrůstala v milující rodině ve Fargu, konzervativním malém městě v Severní Dakotě. Její táta byl velký chlap, který dával ta nejlepší objetí na světě, a máma byla tichá a pečující. Maggieiny problémy začaly, když měla poprvé sex. Muž, se kterým spala, byl Mateo, jednatřicetiletý kamarád jejího švagra, kterého potkala při návštěvě sestry na Havaji. Maggie bylo tehdy teprve šestnáct.

Když se to doma provalilo, její katolická rodina to nesla velmi těžce. Donutili ji podstoupit těhotenský test a dokonce ji vzali k psychiatrovi, který jí předepsal řadu léků. To nejhorší ji ale teprve čekalo. Ve škole jeden z Maggieiných přátel vyprávěl spolužákům, co se stalo. Pomluvy se rychle rozšířily a brzy se na ni začaly snášet urážky. Lidé Maggie nadávali do „kurev“ a postupně se jí začali vyhýbat i její kamarádi. Cítila se špinavá a úplně sama.

Jediný člověk, který jako by o ni stále stál, byl její oblíbený učitel, pan Knodel. Aaron Knodel byl pohledný, oblíbený mladý učitel angličtiny. Byl ženatý, měl dvě děti a svou práci dělal s opravdovou vášní. Často zůstával po vyučování, aby si s Maggie povídal, a ona mu začala důvěřovat. V dopise mu popsala, co se stalo na Havaji, i to, jakému ponižování od té doby čelí. Pan Knodel ji utěšoval a opakoval jí, že nic špatného neudělala.

Po tomto rozhovoru jí Knodel začal posílat textové zprávy a Maggie měla pocit, že konečně existuje někdo, kdo jí rozumí a komu na ní záleží. Těšila ji jeho stále osobnější projevy náklonnosti. Jak ale zprávy pokračovaly i během zimních prázdnin, začala zároveň cítit, že jejich vztah začíná překračovat běžné hranice mezi učitelem a studentkou.

Textové zprávy, které pan Knodel posílal Maggie během zimních prázdnin, byly zpočátku nevinné – jen se ptal, jak se má. Brzy se ale staly osobnějšími: zajímalo ho, jestli s někým chodí, nebo jestli má někoho, koho by mohla na Silvestra políbit. Zpráv přibývalo, někdy jich bylo i třicet denně, často pozdě v noci.

Maggie si nebyla jistá, kam to celé směřuje, ale nedokázala potlačit vzrušení z toho, že se o ni zajímá tak pohledný starší muž. Když po Novém roce znovu začala škola, Maggie a pan Knodel se začali tajně scházet – buď v jeho třídě, nebo v jejím autě. Mluvili o svých pocitech a pan Knodel Maggie řekl, že se do ní zamilovává.

O měsíc později odjela Knodelova manželka z města a on pozval Maggie k sobě domů, aby se spolu podívali na film. V polovině filmu ji požádal, aby ho políbila. Potom ji odvedl do pokoje pro hosty a měl s ní orální sex. Vysvětloval jí, že nechce zajít dál, dokud jí nebude osmnáct.

V následujících měsících jejich vztah ještě zintenzivněl. Hodiny si telefonovali, posílali si básně a milostné vzkazy a tajně se scházeli v učebnách, kde se líbali. Jednou mu Maggie dala výtisk své oblíbené knihy Twilight, který on zaplnil poznámkami, v nichž jejich vztah přirovnával k lásce mezi Edwardem a Bellou – hvězdnými milenci, upírem a člověkem. Tvrdil, že jejich láska je stejně hluboká a temná.

Navzdory této intimitě stanovil pan Knodel pro Maggie přísná pravidla. Nejzásadnější bylo, že mu nikdy nesmí psát ani volat jako první. Na jeho narozeniny se ale Maggie rozhodla udělat výjimku a poslala mu zprávu, jak se těší, že mu dá dárek. Krátce nato jí zavolal. Řekl jí, že jeho manželka viděla její zprávu, když byl ve sprše. A tím jejich vztah skončil.

Po hovoru se Maggie udělalo fyzicky špatně a zvracela. Přestala jíst a několik dní prakticky nevstala z postele. Ve stejném týdnu postihla Fargo obrovská povodeň, jako z biblického příběhu. Pro Maggie se tato přírodní katastrofa stala symbolem jejího zlomeného srdce. Protože jejich vztah musel zůstat tajemstvím, nemohla o svých pocitech mluvit s nikým z přátel. Znovu se ocitla úplně sama.