Tichá síla

Žijeme ve světě, který nahrává extrovertům. Obdivujeme ty, kteří dokážou strhnout pozornost – popové a filmové hvězdy, modelky a různé celebrity. Ve škole bývají často lépe hodnoceni ti, kdo se pravidelně hlásí, a v pracovním světě to mnohdy bývají právě ti nejhlasitější, kdo postupují po kariérním žebříčku nejrychleji.

Jak mají v takovém světě obstát mladí introverti? Jaký je nejjistější recept na úspěch, který nevyžaduje, abyste popírali svou introvertní citlivost?

Tato kniha, vycházející z rozhovorů, které autorka vedla s více než stovkou dětí a dospívajících, ale také s jejich rodiči a učiteli, vám ukáže, že introverze není překážkou úspěchu. Dozvíte se, co přesně introverze je a co můžete dělat, když vás ostatní tlačí do chování, které vám není vlastní. Zjistíte také, jak se dá introverze „změřit“ pomocí citronové šťávy, jak udělat skupinové diskuse příjemnější i pro introverty a proč může být na večírku častý únik na toaletu pro introverty docela dobrý nápad.

Někteří lidé rádi vidí svět černobíle. Dělí ostatní na extroverty, kteří vyhledávají pozornost, a introverty, kteří se jí vyhýbají. Lidská povaha ale není tak jednoduchá.

Pojmy „introvert“ a „extrovert“ zavedl švýcarský psycholog Carl Gustav Jung – to však neznamená, že každý člověk musí spadat výhradně do jedné z těchto dvou škatulek. Osobnostní rysy tvoří dlouhé kontinuum. Introverze a extroverze jsou jen dva póly na jeho krajích. Mezi nimi leží i střední cesta, kterou se obvykle označuje jako „ambiverze“ a její nositel jako „ambivert“.

Možná znáte někoho ve škole nebo v práci, kdo si drží odstup a bývá proto považován za introverta. Přitom když je mezi blízkými přáteli nebo rodinou, je neustále vtipný a hovorný. Podobně někdo, koho všichni vnímají jako extroverta a duši každé party, může milovat čas o samotě a velmi si cenit klidu.

Jednoduchá a vyčerpávající definice introverta tedy neexistuje. Pokud bychom ale měli pojmenovat hlavní rys, který většina introvertů sdílí, byla by to bohatý vnitřní život. Neznamená to, že by neměli rádi společnost druhých; spíše to ukazuje, že mají přirozenou tendenci obracet se dovnitř, vyhledávat bezpečné a klidné prostředí a v něm dobíjet energii.

Takový popis dobře sedí i na autorku této knihy. Když byla malá, často se jí přátelé, učitelé i členové rodiny ptali, proč je pořád tak tichá. Odpověď byla prostá: taková byla její povaha. V hlučných, přeplněných a velmi společenských prostředích, jako byl například letní tábor, se cítila nešťastná a vyčerpaná. Toužila po klidných místech, kde mohla číst a v tichu přemýšlet.

Jste‑li introvert, pravděpodobně se snažíte vyhýbat hlučným večírkům. Možná se necítíte dobře ani v přeplněných restauracích a na rušných ulicích. Možná si ale nejste úplně jistí, proč tomu tak je.

Nervový systém introvertů bývá citlivější než u průměrné populace – a právě to z nich dělá lidi vnímavější k podnětům z okolí, jako jsou zvuky, světla, doteky či chutě. Introverti proto na dění kolem sebe reagují intenzivněji.

Tento jev zkoumal už v roce 1967 psycholog Hans Eysenck. Zajímalo ho, zda těla introvertů reagují na podněty jinak než těla extrovertů, a tak měřil množství slin, které obě skupiny vyprodukovaly poté, co jim na jazyk nakapal citronovou šťávu. Výsledky ukázaly, že introverti jednoznačně produkovali více slin, což naznačuje citlivější nervový systém.

Introverti si také často kladou otázku, zda s nimi není něco v nepořádku a jestli by neměli být „víc extrovertní“. Je to důsledek toho, jak moc společnost oslavuje extroverty a lidi, kteří se rádi ocitají v centru pozornosti. Přitom zhruba třetina světové populace vnímá pozornost okolí jako nepříjemnou – a není na tom vůbec nic špatného.

Na mnoha školách a univerzitách jsou populární hluční a výrazně extrovertní studenti, i když nejsou nijak zvlášť přátelští, chytří ani talentovaní. To může introverty vést k úvahám, zda by se neměli změnit, aby byli oceňováni a zapadli. Jenže introverze není charakterová vada ani něco, co je třeba „napravovat“. Jak uvidíme v dalších kapitolách, je to vlastnost, která má své jedinečné přednosti.