Rodičovství bez křiku

Měli jste někdy pocit, že děti přišly na svět jen proto, aby prověřily vaši trpělivost? Pokud ano, nejste v tom sami. Jakmile máte vlastní děti, pochopíte, o čem je řeč. Někdy vás prostě přivádějí k šílenství. A i když vám křik na děti může krátkodobě ulevit, ve skutečnosti ničemu nepomáhá – ani vám, ani jim.

Co tedy dělat místo toho? Důležité je uvědomit si, že rodičovství by nemělo být jen o dětech. Týká se i vás. Když se znovu obrátíte k sobě, svým potřebám a přáním, nejenže se budete cítit lépe, ale zlepší se i vaše vztahy s dětmi. To je jen jeden z mnoha tipů, které autor nabízí, jak být lepším rodičem.

V následujících kapitolách najdete mnohem víc. Dozvíte se například, proč je pro dítě tak důležité mít vlastní prostor; co vás o rodičovství mohou naučit kyslíkové masky v letadle; a jak dosáhnout čtvrté úrovně lásky.

Patříte k rodičům, kteří ztrácejí nervy až příliš rychle? Všichni to občas zažíváme. Pochybovat o sobě a o tom, jestli jsme dobrými rodiči, je ale velmi těžké. Naštěstí existují způsoby, jak to změnit.

Začíná to tím, že se z reaktivního rodiče stanete rodičem proaktivním. Co to znamená v praxi? Když na dítě křičíte, protože něco pokazilo, jen reagujete na situaci. Pokud chcete přestat křičet, musíte změnit svůj přístup.

Když se stanete proaktivními a povedete dítě správným směrem ještě dřív, než začne „zlobit“, vykročíte na cestu k rodinnému životu s menším stresem. Klíčovou součástí proaktivního rodičovství je nastavování hranic tak, aby jak vy, tak vaše dítě měli potřebný prostor.

Když dítě vidí, že umíte rozlišit mezi podporou a přehnanou kontrolou, je mnohem menší pravděpodobnost, že se bude pouštět do věcí, které vás přivádějí ke křiku. Vám to naopak pomůže zachovat klid a přitom zůstat plně zapojení do jeho výchovy.

Než se do toho pustíte, je dobré mít na paměti několik věcí. Tou první je, že rodičovství se týká především rodičů – tedy vás, ne dětí. Místo snahy ovládat chování svých potomků je čas na nový začátek: začít pracovat na přístupu k rodičovství bez křiku, který bude vyhovovat celé vaší rodině.

Zkusili byste pěstovat květiny ve staré krabici od bot, bez slunečního světla a vody? Samozřejmě že ne. Růst je možný jen v prostředí, které mu přeje. To platí i pro vás a vaše děti – i vy potřebujete vhodný prostor k růstu.

Pro zdravý vývoj je nezbytný jak fyzický, tak emoční prostor. Děti se rozvíjejí tehdy, když mají možnost zkoumat, dělat chyby, učit se z nich a zkoušet to znovu. Tento dar jim můžete dát tím, že jim od začátku dopřejete i určitou míru soukromí.

„Ne“ je jedno z prvních slov v dětském slovníku. Když dítě řekne ne, myslí to vážně – a vy byste to měli respektovat. Proč? Protože je to jeho způsob, jak si vymezit vlastní prostor.

Dopřát dítěti prostor, který potřebuje, zároveň znamená pustit trochu otěže. Vnucování vlastních přesvědčení dětem totiž jen zřídka vede k dobrým výsledkům. Bezpočet dětí, kterým bylo opakovaně říkáno, že musí věřit v Boha, se později od víry svých rodičů odvrátilo a začalo proti ní otevřeně revoltovat. Naopak děti, které věděly, že jim rodiče důvěřují a nechávají rozhodnutí o spiritualitě na nich, bývají za tuto důvěru vděčné.

Když se vzdáte potřeby mít život svých dětí pod kontrolou, budete se moci víc soustředit na budování kvalitního vztahu s nimi. Pravda je, že děti bývají chytřejší, než si myslíme. Neustále své rodiče testují a zkoušejí, zda jsou spolehliví.

Když se vás například pořád dokola ptají „Už tam budeme?“ nebo si neustále stěžují, že se nudí, zjišťují, jestli za ně převezmete zodpovědnost a okamžitě jim podstrčíte třeba herní konzoli, jen aby byl klid. Pokud máte tendenci to dělat, čeká vás změna.

Když je dítě provokativní, zkuste místo křiku zareagovat empatií a povzbuzením. Můžete odpovědět například: „Takže se nudíš. Já osobně nudu taky nesnáším. Co s tím uděláš?“ Možná to nebude odpověď, kterou čekalo, ale dá mu to motivaci hledat vlastní řešení.